Více by se mělo zacílit na ochranu obětí, říká advokátka Hrdá k tématu sexuálního obtěžování
Téma sexuálního násilí se v Česku v posledních dnech dostalo do popředí zájmu. Stalo se tak v souvislosti s výpovědí několika žen, které upozornily, že je nevhodně obtěžoval poslanec Dominik Feri. „Myslím si, že by to chtělo se více zacílit na ochranu obětí. Tím by se následně mohla zvýšit ochota tyto věci nahlašovat,“ říká v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz advokátka Lucie Hrdá, která se specializuje na domácí násilí.
Myslíte, že je česká legislativa uzpůsobena a připravena k řešení problémů, jako je znásilnění a sexuální obtěžování? Anebo naopak v této oblasti vnímáte nedostatky?
Vidím především nutnost zvýšené ochrany obětí. Zákony k ochraně obětí u nás sice máme, ale ochrana je roztříštěná a pro oběti komplikovaná. Je také nutné dodat, že zejména v některých případech není vůbec aplikovaná.
Je to neakceptovatelné, nástroje na vyšetřování ale nemáme, reaguje děkan právnické fakulty na Feriho
Číst článek
Myslím si, že by to chtělo více zacílit na ochranu obětí. Tím by se následně mohla zvýšit ochota tyto věci nahlašovat. V praxi to funguje tak, že když je nějaký problém více vidět, dojdou ženy k závěru, že s tím problémem mohou pracovat i ony.
Pravděpodobně máme trestné činy, kterými by se to dalo postihnout. Bylo by ale lepší upravit skutkovou podstatu znásilnění tak, aby se jednalo i o nekonsensuální sex (pohlavní styk, se kterým druhá strana nesouhlasí, pozn.red.).
Považujete v této věci angažovanost ze strany státních zástupců za dostatečnou?
Jak u kterých, je to člověk od člověka. Podle mě by se měli víc zaměřit na znalost judikatury vyšších soudů a ESLP, tedy Evropského soudu pro lidská práva. Tuto znalost lze velmi často využít v rámci odvolání. Stává se, že někdy k podání odvolání ani nedojde, přestože judikatura k tomu existuje.
Je zapotřebí se tomuto problému více věnovat?
Rozhodně by se tomu měli více věnovat. To, jak mají postupovat, jim říká zákon o obětech trestných činů. V podstatě se jedná o to, že empatie neznamená zrušení nestrannosti.
V tomto směru by mělo být zajištěno minimální vzdělání, protože když máte vzdělání, můžete více pochopit určité principy a víte, jak se v dané situaci chovat. Proto jsem velká propagátorka vzdělávání a osvěty na všech stupních orgánů činných v trestním řízení.
Instituce v Česku nejsou připravené se vypořádat se sexuálním obtěžováním, říká Rychlíková k Ferimu
Číst článek
Jaké konkrétní vzdělání myslíte a koho by se mělo týkat?
Mělo by být povinné vzdělávání soudců a státních zástupců v těchto věcech. Dále by se mělo také prohlubovat vzdělání policie. Za důležité považuji vznik integrovaného mezioborového týmu, v němž by pracovali nejen psychologové. Policisté by následně mohli zažádat o pomoc specializovaného týmu.
Měli bychom také mít služby pro oběti, které nemáme. Jde například o více azylových domů pro oběti domácího násilí, případně následnou psychologickou péči pro oběti zneužívání a znásilnění. Nedostatky vidím právě v následné péči o oběti.
Přispěje mediální obvinění exposlance Dominika Feriho k tomu, aby se s problematikou sexuálního obtěžování a znásilnění více pracovalo?
Musel by se ukázat extrémně závažný nedostatek, který ale zatím nevyplynul. Já jsem matka dvojčat a dlouho rodiče dvojčat upozorňovali na to, že dostávají jen jeden rodičovský příspěvek.
Lucie Hrdá
Advokátka Hrdá se specializuje na rodinné právo, domácí násilí a stalking. Více než patnáct let se zabývá nejen obhajobou v trestních věcech, ale také zastupováním poškozených. Jejím cíle je zpřístupnit problematiku sexuálních deliktů a násilí pro širší veřejnost.
Změna přišla až v okamžiku, kdy jeden z poslanců sám dvojčata měl a zjistil, že s jedním příspěvkem přichází o velké peníze. Až na tomto základě se věc prosadila. Mám pocit, že se věci mění a hýbou, až když se to týká někoho z „vyšších“ řad.
Jaké jsou vaše zkušenosti v tomto směru? Ať z hlediska osobní zkušenosti nebo z hlediska zastupování obětí?
V zastupování obětí máme každý měsíc zhruba dvě nová oznámení o znásilnění. Pak je velká část, kdy sexuální násilí proběhlo, ale nikdo ho nenahlásí. Faktorů, proč to ženy neřeknou, je mnoho. Bojí se pachatele, nemají důkazy, stydí se, nestojí jim to zato nebo mají pocit, že si za to mohou ony.
Každý člověk, má obranné mechanizmy, kterými se lze bránit. V šoku ale nejsou schopny je využít. Lze to natrénovat a učit se, jak na nepříjemnou situaci zareagovat. Oběti ale nelze vyčítat, že se neubránila, protože nikdo nemá povinnost se bránit.
Je to obecně známá skutečnost, že ženy, které jsou veřejně viditelné, jsou terčem. Stačí, že když já dávám rozhovory, tak jsem odporná, tlustá, nechutná ženská, která by měla mlčet. Ne každý má takovou duševní sílu, aby mu to bylo jedno. Tohle všechno přichází s věkem. Ani já sama jsem tento postoj ve dvaceti neměla. Člověk k tomu dozrál časem.
