Konec biflování jmen a letopočtů, inovativní výuka dějepisu funguje na 200 školách v Česku
Biflování letopočtů ve výuce dějepisu odzvonilo. 400 českých učitelů testuje projekt Dějepis +. Místo pasivního přebírání vědomostí si žáci informace sami vyhledávají, ověřují a učí se k nim zaujmout vlastní názor. Na více než dvou stovkách základních a středních škol ho už dva roky testují učitele dějepisu. Podle ministerstva školství s nečekaně dobrými výsledky.
Místo memorování jmen a letopočtů pochopení historických souvislostí dějin 20. století - to je hlavní cíl pilotního projektu Dějepis +.
Inovativní pojetí výuky by mohlo sloužit jako vzor pro zavádění připravované reformy vzdělávání na základních školách. Ta má přijít za pár let.
„Téma, které budeme dnes řešit, je počátek studené války a atomová bomba,“ říká učitel Václav Adámek na začátku hodiny dějepisu v kvartě pražského Klasického gymnázia Modřany.
„Základní badatelská otázka teda zní, jak se žilo v padesátých letech pod tlakem atomové bomby, kdy bylo nebezpečí, že bipolární svět přeroste a nastane atomová válka,“ dodává.
Děti se rozdělí do čtyř skupin, které budou pracovat samostatně. Na arch papíru mají žáci zaznamenat svoje poznatky. Učitel jim rozdává výstřižky z novin, fotky nebo citáty.
Učitelé bez vzdělání? Jejich výuka není tak dobrá, dopadne to na děti v regionech, varuje proděkanka
Číst článek
„Čtyři věci, které vás napadnou, když se řekne atomová bomba do pole číslo jedna,“ zadává dětem cvičení Adámek.
Pak žákům pouští ukázku z instruktážního film z roku 1951, který měl naučit americkou veřejnost, jak se v případě jaderného útoku chránit. Žáci se poté pokouší vyjádřit, jaký v nich film vyvolal pocity.
Žákovský ‚aha-moment‘
„Je tam právě ten žákovský ‚aha-moment‘, že už něco vím a teď s tím přicházím do výuky a ta moje znalost bude za chvíli komentovaná dalšími prameny a budu ji rozšiřovat a bude sdílená v rámci celé třídy, takže dostanu zpětnou vazbu,“ vysvětluje Adámek.
Nový způsob výuky žáky baví. „Mě se to líbí hodně, je to takové uvolněné, hodně komunikativní, dozvěděla jsem se o Robertu Opennheimrovi, který stvořil atomové bomby, a také mě překvapilo, že už i malé děti učili o nebezpečí války,“ říká jedna ze studentek Adámka, přestože příprava dá více práce.
„Je to časově náročnější, někdy to zasahuje i do volného času nebo do večerů. Učitel si musí dát pozor na časové plánování, jak navázat jednotlivé kroky a jak na sebe budou navazovat,“ líčí Adámek. Motivuje ho to, že to děti baví.
Lepší kompetence
Některé učební materiály už pedagogům zapojeným do projektu Dějepis + připravili didaktici z ministerstva školství.
Další zkušenosti si mezi sebou předávají dějepisáři na pravidelných setkáních, kde debatují o tom, co v hodinách funguje a co ne.
Podle ministerstva školství se spolupráce učitelů velmi osvědčila. Resort proto plánuje stejný model využít při zavádění chystané reformy vzdělávání na základních školách.
„Ukazuje se nám, že k proměně výuky ve třídách nestačí proměnit jen zadání, který má stát vůči školám v rámci vzdělávacích programů, kde se píše co se má probrat, ale učitelé potřebují kontinuální a dlouhodobou podporu, aby výuku skutečně proměnili,“ vysvětluje ředitel odboru řízení a podpory regionálního školství resortu Jan Mušuta.
Dodává, že se ukazuje, že pravidelná setkání s ostatními učiteli daného předmetu, kteří jsou pod metodickým vedením, pomáhají výuku ve třídách proměnit.
Nečekaně dobré výsledky má Dějepis + také u žáků. Podle Mušuty se prokazatelně zlepšily jejich kompetence. Umí třeba mnohem lépe kriticky vyhodnotit informace.
