Smajlíci slaví 35 let. První emotikon použil americký vysokoškolský profesor
Smějí se nebo mračí, radují se nebo pláčou, tleskají, mrkají a různě se šklebí. Smajlíci nebo emotikony slaví 35 let. Pitvořící se obličeje používají lidé v SMSkách, e-mailech a nejrůznějších zprávách. A každý má své oblíbené.
Lásku, radost, smutek, ironii a třeba i hravost. Smajlíci dnes umí vyjádřit celou paletu emoci, pocitů a nálad. Právě proto mají úspěch v elektronickém světě, ve kterém se neustále něco mění.
Jako vyhledávat adresy nebo nové trasy. Google do své nabídky přidal prohlídku vesmírné stanice. Téma pro Martina Baluchu
Nejpoužívanějším smajlíkem je podle serveru EmojiTracker, který v reálném čase počítá použití smajlíků na sociální sítí Twitter, smějící se smajlík se slzami.
Na druhém místě je v době uzávěrky článku smajlík s vyceněnými zuby a na bronzové příčce prsty ve tvaru V.
Smajlíci mají také svůj mezinárodní den, stal se jím 17. červenec. U této příležitosti společnost představila Apple novou kolekci emotikonů. Byla mezi nimi například zombie, kojící žena nebo dinosaurus.
Autorem historicky prvního smajlíku byl americký vysokoškolský profesor Scott Fahlman, který ho v roce 1982 použil ve vzkazu svým kolegům. Chtěl tak oddělit vážně myšlený text od vtipu.
„Vymyslel :) jako úsměv a :( jako mračícího se panáčka,“ popisuje pro Radiožurnál redaktor serveru Technet.cz Pavel Kasík.
Usmívající se smajlík se podle něj hned ujal, zatímco ten vážný nakonec získal trochu jiný význam, než americký profesor původně zamýšlel. Tvůrci filmu Forrest Gump si zrod smajlíků představovali trochu jinak.
Světový den emotikonů. Broskev málokdo používá jako ovoce a první smajlík možná pochází od Čecha
Číst článek
Fousatý Forrest Gump ve filmu obtiskl svůj zabahněný obličej do žlutého trička, a tak vytvořil usmívajícího panáčka. Navíc díky jeho nápadu vydělal majitel trička velké peníze. Smajlíci se z vedlejší filmové role dokázaly prosadit do té hlavní a letos o nich vznikl dokonce samostatný celovečerní film.
Snímek Emoji ve filmu vás zavede do fantazijního světa smajlíků a do jejich města Textopolis, kde s napětím a očekáváním vyhlížejí okamžik, kdy je lidé napíší do zprávy. Smajlíci pak můžou podle Kasíka do jisté míry skutečně ožít.
„Umělá inteligence se naučí vašim výrazům obličeje a pokusí se z toho udělat emotikon,“ popisuje redaktor serveru Technet.cz.
Až tedy uvidíte někoho v autobuse, jak se šklebí a pitvoří na svůj mobilní telefon, možná bude právě vytvářet svého vlastního smajlíka.