'Vaše dítě umírá.' Lékaři se učí, jak sdělit rodičům zprávu, která přivádí do úzkých je samotné
Rodiče umírajících dětí si fatálnost diagnózy naplno uvědomí v průměru až o tři měsíce později než lékaři. Vyplývá to z výzkumů Americké zdravotnické asociace. Podle lékaře Adama Housky z Centra paliativní péče je podobná situace i v Česku. A pramení z nesprávně vedené komunikace mezi lékaři a rodiči malých pacientů. Situaci by mohlo zlepšit vzdělávání budoucích zdravotníků v oblasti paliativní péče. To v Česku ale zatím není povinné.
Na komunikačním workshopu pro zdravotníky v pražské motolské nemocnici proběhl mezi dvěma figuranty fiktivní rozhovor lékaře a matky dítěte.
Jak říct rodičům, že jejich dítě umírá? Centrum paliativní péče lékaře učí sdělovat i takhle špatné zprávy.
Zástupce Centra paliativní péče spolu s herečkou přítomným předváděl, jak by sdělování špatné zprávy rodičům vypadat rozhodně nemělo.
Mezi nejčastější chyby patří nedostatečné soukromí během rozhovoru, zabředávání do medicínské terminologie nebo fyzická bariéra na stole mezi lékařem a rodiči: například otevřený notebook, k němuž lékař sklouzává očima ve chvíli, kdy je mu situace nepříjemná.
Předání zprávy ovlivní budoucnost rodičů
Proč je důležité nacvičit si správné dovednosti pro sdělování nejzávažnějších diagnóz, vysvětluje Radiožurnálu lékařka Lucie Hrdličková z Kliniky dětské hematologie a onkologie motolské nemocnice:
„Často se stává v praxi, že lékaři se necítí dobře při sdělování závažné zprávy, protože ty dovednosti nemají naučené. Existuje řada doporučených postupů, které je fajn při sdělování závažné zprávy dodržet tak, aby se obě strany v té situaci cítily co nejlépe. Tak, abychom pomohli pochopit tu zprávu, kterou sdělujeme. A věřte mi, že sdělit rodině, že jí umírá dítě, není zpráva, kterou člověk chce pochopit.“
'Ulevilo se mi, když maminka umřela.' Sendvičová generace pečuje o děti i rodiče zároveň
Číst článek
Způsob, jakým lékař špatnou zprávu předá, podle Hrdličkové rozhoduje i o tom, do jaké míry budou rodiče do budoucna trpět psychickými problémy a jak budou spolupracovat s lékaři.
V České republice přitom zatím neexistuje povinné vzdělávání budoucích lékařů v oblasti paliativní medicíny a komunikace s fatálně nemocnými pacienty a jejich rodinami. Komunikační postupy se tak lékaři mohou učit jen z vlastní iniciativy, například na zmíněných workshopech Centra paliativní péče.
Jejich organizátor - lékař Adam Houska - vychází z amerického doporučeného postupu SPIKES, který zahrnuje šest kroků.
Racionální informace nemají smysl
'Inkluze je drahá a neefektivní,' říká zástupce speciálních pedagogů v duelu s náměstkyní
Číst článek
„Ve chvíli, kdy podáte takto závažnou informaci, tak je jasné, že ten rodič bude v silné emoci. A v tu chvíli vlastně nemá smysl mu zkoušet předávat nějakou zprávu nebo nějaké racionální informace. Ta doporučení se zaměřují na to v tu chvíli se soustředit na ty emoce a jenom popisovat, co si myslíte, že v tu chvíli prožívá a nějakým způsobem na to empaticky reagovat,“ říká Radiožurnálu Houska.
Roli podle Housky hrají i zdánlivé maličkosti. Na stole by měly být připraveny papírové ubrousky a sklenice s vodou. Lékař by měl rodičům hledět do očí a umět pracovat s tichem. Nezahrnovat rodiče dalšími a dalšími informacemi, ale nechat je vyrovnat se se šokem a plakat.
