‚U dna je to hezky husté.‘ Ve Walesu se odehrál už 33. ročník šampionátu šnorchlování v rašeliništi

Představte si, že plavete ve studeném a kalném rašeliništi. Pro někoho to může být noční můra ze zlého snu. Jsou ovšem lidé, kteří za takovýmto zážitkem cestují přes půl světa. A dokonce v této disciplíně, tedy šnorchlování v rašeliništ, soutěží. Poblíž waleského městečka Llanwrtyd Wells pořádají už 33 let mistrovství světa.

Llanwrtyd Wells Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

S mohutným šplouchnutím se plavec noří do studené a kalné vody. Kde právě plave, je poznat jen podle toho, kde právě se kalná tekutina víří a odkud z ní trčí špička šnorchlovací trubice. Ta se pomalu či rychle pohybuje temným rašeliništěm.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž zahraničního zpravodaje Jaromíra Marka z mistrovství světa ve šnorchlování v rašeliništi

„První dojem je šok. Voda je mnohem studenější, než si člověk myslí. U dna je to hezky husté. Chvílemi jsem v té kalné břečce úplně ztratil orientaci. Je to dřina, je to legrace, ale myslím, že to už příště zkoušet nebudu,“ svěřuje se Mark.

Jeho manželka Tracy má ovšem jasno, a to i bez toho, aniž by plavání v rašeliništi vůbec vyzkoušela: „V životě bych do toho nevlezla, nanejvýš kdyby to mělo tak 30 stupňů,“ říká Radiožurnálu.

Tolik ovšem voda v rašeliništi opravdu nemá. Vzduch je teplý něco přes jedenáct stupňů a když ponořím ruku do plavební dráhy, voda v ní je citelně chladnější. Na druhou stranu, drobně ale vytrvale prší, a tak je za chvíli úplně jedno, kdo v rašeliništi plaval a kdo se jen díval. Jak říká Patricia, která přijela na závod až z Kanady, díky ledové koupeli se paradoxně zahřála.

„Voda je mrazivá. Ale je to opravdu osvěžující. Když jsem tady před závodem jen tak stála, bylo mi zima. Ale teď se cítím skvěle. Takže mi to pomohlo.“

Olympiáda? Musela by být ve Walesu

Šnorchlování v rašeliništi vypadá jako velká legrace. Soutěž má ale pevná pravidla. Plavební dráha plná temné a studené vody je hluboká 120 cm a dlouhá 54 metrů, každý musí plavat tam a zpět. S potápěčskými brýlemi, šnorchlem a ploutvemi. Pomáhat si rukama je zakázáno. Vůbec poprvé se tyto závody odehrály už před 33 lety. 

20 nejbizarnějších sportů světa: bossaball, šachbox, extrémní žehlení či surfování se psem

Číst článek

„Seděli jsme myslím v hospodě, tam se vždycky vymyslí věcí. Jeden vtipálek, řekl, že má na svém pozemku rašeliniště.  A někdo jiný řekl, co kdybychom si tam zkusili zašnorchlovat? A tak to celé začalo,“ vzpomíná organizátor Bob Greenough. Podle něj je prý už na čase, aby se tato disciplína stala olympijským sportem.

„Nevidím jediný důvod, proč by se šnorchlování v rašeliništi nemělo časem dostat na olympiádu. Jak jsi viděl sám, tato disciplína není žádná legrace. Je to opravdu dřina. V roce 1900 bylo na olympiádě podvodní plavání. Vyřadili je, protože si diváci stěžovali, že nic nevidí. To v našem případě nehrozí. Šnorchl je vidět pořád,“ horuje pro svůj sport Bob Greenough.

Jak ale připouští, všechny letní olympiády by se pak musely konat ve Walesu. Sehnat jinde dostatek rašelinišť, by mohl být trochu problém.

Jaromír Marek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme