Stavějme sochy ideálům, ne lidem. Dobro a zlo jsou nekonečným kontinuem, říká historik Lukeš

Protesty proti policejnímu násilí a rasismu v USA vyvolaly nejen tam, ale i v Evropě tažení proti některým sochám objevitelů, vojevůdců či politiků. Ty skončily poničené, shozené do vody nebo v depozitářích muzeí. Také pražská socha Winstona Churchilla nesla nápis, že tento státník byl rasista. Je na čase přehodnotit, jaké osobnosti si zaslouží být připomínány ve veřejném prostoru? V Interview Plus odpovídá historik Igor Lukeš.

Tento článek je více než rok starý.

Interview Plus Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Socha Kryštofa Kolumba v americkém státě Minnesota před sídlem tamní vlády

Socha Kryštofa Kolumba v americkém státě Minnesota před sídlem tamní vlády | Foto: Chris Juhn | Zdroj: ČTK/ZUMA, ČTK

„Na složité otázky jsou všechny jednoduché odpovědi předem špatně. Jedinou odpovědí je, že existuje celá řada legitimních názorů, které se vzájemně vylučují,“ říká pro Český rozhlas Plus Igor Lukeš, profesor historie a mezinárodních vztahů na univerzitě v americkém Bostonu.

Přehrát

00:00 / 00:00

O čem vypovídá nová vlna obrazoborectví spojená s protesty v USA proti policejnímu násilí a rasismu?

Podle něj by do budoucna bylo řešením vůbec nestavět sochy lidem. „Tedy ani Churchillům, ani Hitlerům, ale stavět sochy ideálům, ctnostem, nebo naopak jako varování třeba hříchům a nešvarům.“

„Problém s lidmi je, že se i na cestě k dobrým cílům mohou dopouštět špatností. Naopak lidé na špatné straně mohu být osobně dobří. Nebo veskrze špatní lidé mohou pracovat ve prospěch dobré věci. Zkrátka dobro a zlo jsou u lidí jedním nekonečný kontinuem, takže vždy zjistíme, že reálný svět je velmi složitý,“ vysvětluje.

„Samozřejmě že sochám urážet hlavy nebo je strhávat do moře je už podle definice špatně. Ale je to výraz toho, že v nás bohužel není dostatek porozumění pro druhého a dostatek civilizace, abychom spolu jednali jako slušní lidé,“ myslí si Lukeš.

Podobné excesy jsou podle něj důsledkem napětí ve společnosti „A to je výsledkem toho, že se desítky let problémy schovávaly pod koberec a společnost se o nich evidentně ne dost otevřeně bavila.“

Zrádci Ameriky

Své sochy osobností, jejichž veřejné vnímání se mění, mají nejen ve Velké Británii nebo Praze, ale i ve Spojených státech amerických. „Například prezident Konfederace Jefferson Davis nebo jeho viceprezident Alexander H. Stephens byli lidé, kteří zradili USA a zahnali je do zničující občanské války,“ hodnotí Lukeš.

Proč stojí dodnes ve velkých amerických státech jejich sochy, vysvětluje historik takto: „Tyto sochy tam dali na začátku 20. století Jižané ne proto, aby oslavovali svou minulost, ale aby ukázali vlastním Afroameričanům, že se jim nikdy nepodaří stát se skutečnými a právoplatnými občany.“

Ačkoli generál Robert Lee mohl být osobně čestný člověk, byl to přece jen voják, který nejdřív přísahal na americkou ústavu. „Potom se dal na stranu rebelů, takže přímo rebeloval proti vlastní přísaze a ústavě,“ říká Lukeš.

„Přesto je v řadě amerických měst generál Lee oslavován jako veliký hrdina. Dosud jsme to brali jako součást každého většího jižanského města. A dnes se lidé ptají, jak je možné, že je tento člověk oslavován ještě ve 21. století,“ upozorňuje.

Potřebujeme hrdiny

„Každá společnost potřebuje hrdiny, svoje mýty. A třeba Winston Churchill byl jedním ze základních mýtů 20. století, tedy jedno světlo, které stálo proti temnému nacismu,“ vysvětluje Lukeš.

Profesor Igor Lukeš | Foto: Khalil Baalbaki | Zdroj: Český rozhlas

Sám Churchill prý přijal tuto výzvu a vedl svět do boje proti zlu. „Ale najednou přichází zprávy o tom, že to byla mnohem složitější osobnost, a začíná sprejování jeho soch.“

Každý veřejný prostor, ať už Dejvické náměstí, nebo jakékoliv jižanské město ve Spojených státech, patří podle historika nám všem.

„Neměla by tam pak být socha nebo cokoliv jiného, co symbolizuje něco, co některé z našich občanů uráží, protože jim to připomíná nějaké temné období z minulosti,“ říká.

„Je výrazem dobrých mravů říci: dobrá, pokud toto vás uráží, tak to dáme do muzea, abyste to každý den nemuseli vidět cestou do práce,“ uzavírá historik Igor Lukeš.

Pořad se vysílal v pondělí 15. června.

Veronika Sedláčková, Ondřej Čihák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme