Ve vyloučených lokalitách se vyplatí drsné chování víc než diplom. Škola proto není priorita, říká odborník
Podpořit děti se sociokulturním hendikepem a zamezit tomu, aby vypadávaly ze vzdělání před dokončením střední školy – to je účelem dvou miliard korun, které si rozdělí 400 škol s vysokým podílem sociálně znevýhodněných žáků a studentů. „Pokud je takových žáků ve škole většina, je to pro ni velká zátěž. Má mnohem těžší práci než výběrová škola, kam chodí děti motivovaných rodičů,“ vysvětluje Jan Mušuta z ministerstva školství.
Jaké jsou nejčastější důvody takzvaného drop-outu neboli nedokončení střední školy?
V analýze, kterou vypracovala v roce 2018 Agentura pro sociální začleňování, uváděly rodiny jako důvod odchodu nesprávný výběr školy, jinou ekonomickou strategii rodiny, například, že se jim víc vyplatí, aby žák pracoval nebo byl doma, a taky celkovou socioekonomickou situaci rodiny.
Pokud rodina například nemá stálé bydlení, bydlí jich šest v jednom pokoji na ubytovně, kam se ani nevejde stůl, na kterém by si žák dělal úkoly, tak stoupá riziko, že ze vzdělávání vypadne.
Kolik středoškoláků školu nedokončí?
Podle metodiky Eurostatu patříme v Evropě mezi země s nejnižším drop-outem, je to pod pět procent. Ale velmi se to různí napříč regiony. Zatímco v Praze to je pod dvě procenta, ve strukturálně postižených regionech, jako je Ústecký nebo Karlovarský, je to přes 15 procent dětí, které nedokončí žádnou střední školu a skončí se základním, nebo dokonce neukončeným základním vzděláním.
Proč jsou v Česku regionální rozdíly tak veliké? Chudé regiony, kde je například vysoká nezaměstnanost, mají i jiné evropské země.
Z různých dat a sociologických studií víme, že u nás se ty rozdíly ve vzdělání kryjí s vysokými regionálními rozdíly v míře exekucí nebo stabilitě bydlení. A tyhle problémy jsou provázané.
Roste zájem o stavební obory na středních školách. Loni se přihlásilo 5344 studentů
Číst článek
Když například rodina spadne do exekuce, postupně začne mít problémy s udržením bydlení a začne se stěhovat po ubytovnách. Tam ale nejsou podmínky pro učení a psaní úkolů do školy. A tak do ní dítě bude chodit čím dál méně.
Tím se zvyšuje pravděpodobnost, že školu nedokončí. Takže původní socioekonomická situace rodiny – např. exekuce – je nejen jednou z příčin propadu do stále větší chudoby, ale posiluje i propad ve vzdělávání.
Proto se společnosti i ekonomicky vyplatí do těch dětí investovat, aby se chudoba generačně nepřenášela na děti. S dokončeným vzděláním totiž roste budoucí výdělek těchto dětí a s ním i odvody na daních. Teď ale ten systém funguje jako spirála, která dítě táhne stále víc dolů.
Sociální pedagogové a odpolední kluby
Jak to můžeme změnit? Do čeho přesně je potřeba investovat?
Velký vliv na život dítěte má škola, pokud v ní tráví dostatek času. Škola může částečně nahradit chybějící podporu vzdělávání v rodině.
Tento rok jsme identifikovali 264 škol s vysokým podílem sociálně znevýhodněných žáků. Tyto školy se koncentrují např. do Ústeckého kraje. Pokud je takových žáků ve škole většina, tak to pro školu znamená velkou zátěž. Má mnohem těžší práci než výběrová škola, kam chodí děti motivovaných rodičů, pro které je vzdělání prioritou. Tyto nerovnosti teď bude řešit projekt financování z Národního plánu obnovy.
Jak to bude vypadat v praxi?
Třeba se mnou dělali úkoly rodiče, ti mi také vysvětlili látku, které jsem nerozuměl. Jsou ale děti, které takovou podporu u svých rodičů nemají, třeba i proto, že jejich rodiče nemají dostatečné vzdělání. A tyto děti budou moct chodit do bezplatných odpoledních klubů a učit se a dělat si úkoly tam.
‚Zásoby nemám žádné a teď ani korunu.‘ Odešla od domácího tyrana a žije se třemi dětmi na ubytovně
Číst článek
Školy také dostanou peníze na sociální pedagogy. Ti budou s rodiči spolupracovat tak, aby začali vidět ve školní docházce smysl a děti do školy posílali. Ne pro všechny rodiče má totiž vzdělání stejnou hodnotu.
A jak to chcete dělat prakticky? Od škol jsem slyšela, že skrze tento projekt podpoříte třeba tzv. snídaňové kluby. Jak ty mohou pomoci, co je jejich účelem?
Ano, to je model rozšířený třeba v Británii. Účelem je nejen „nalákat“ sociálně slabé dítě do školy na jídlo zdarma, ale především vytvořit přívětivé prostředí, kde se nemají řešit přímo ty školní problémy, které patří do ředitelny, ale navázat vztah s rodinou, vzbudit v ní důvěru.
V Británii mají čísla, která ukazují, že taková spolupráce skutečně zvyšuje účast dětí na vzdělávání. Jednak tam dostanou najíst, ale hlavně si zvyknout do ní chodit, protože zjistí, že to je přátelské prostředí.
Proč někteří rodiče škole nedůvěřují? Proč, jak jste zmínil, pro ně vzdělání není důležité?
Škola, stejně jako „sociálka“ a další úřady, v očích mnoha sociálně vyloučených rodin fungují represivně. Nepomáhají jim, ale naopak je neustále „úkolují“, kontrolují. A tak jim přirozeně nevěří, je pro ně lepší být mimo jejich dohled. A tedy ani nevěří, že by škola pomohla jejich dítěti. Ve svém okolí třeba ani nemají nikoho, kdo má maturitu, natož vysokou školu. Pro ně je vzorem třeba bratránek, který jezdí s taxíkem a má se lépe než oni. Z jejich pohledu se víc vyplatí mít kontakty a drsné vystupování než vysokoškolský diplom.
Nesmát se, nepohoršovat
Jak to můžeme jako společnost změnit?
Nesmát se jim za to, nepohoršovat se, ale přesvědčit matku, že vzdělání skutečně dokáže posunout její děti dál, že se díky němu budou mít v životě lépe. I škola může změnit svůj přístup.
Místo toho, aby psala rodičům vzkazy jako „vaše dítě stále nemá obalené sešity!“, když ta rodina je ráda, že vůbec nějaké sešity má, je třeba může odkázat na mimořádnou dávku okamžité pomoci určenou na vzdělávání, ze které lze školní potřeby uhradit. Aby toto školy mohly dělat, potřebují právě zvýšenou podporu od státu.
Podle jakých kritérií jste těch 264 škol, které se do projektu dostaly, vybírali?
Primárním ukazatelem byl podíl socioekonomicky slabých žáků. Stát ale tato data nemá, a tak jsme sestavili speciální index, který zahrnuje informaci, jestli se ta škola nachází v sociálně znevýhodněné lokalitě, kolik je žáků cizinců, kolik Romů, kolik dětí má diagnostikováno jako speciální potřebu sociální znevýhodnění a odlišné životní a kulturní podmínky, kolik jich opakuje ročník a kolik jich školu nedokončí. Podle tohoto jsme seřadili všechny školy v republice a těch 264 s největší hodnotou indexu jsme zařadili do projektu.
Projekt Restart pomáhá lidem vrátit se do společnosti. ‚Už na mě nekoukají přes prsty,‘ říká klientka
Číst článek
V průběhu tří let chcete mezi tyto školy rozdělit dvě miliardy korun. Dostanou všechny stejnou částku?
Ne, protože školy, která se umístily nejvýše, mají znevýhodněných žáků sto procent, zatímco ta 264. jen určitý omezený počet. Částky pro jednotlivé školy se tedy budou lišit podle míry jejich potřebnosti.
Školy, se kterými jsem mluvila, oceňují, že se jedná o skutečně zásadní pomoc. Nicméně poukazují na to, že je potřeba, aby byla trvalá, a ne projektově omezená. Ano, proto je součástí projektu vypracování návrhu, jak tu podporu pro znevýhodněné školy ukotvit v zákoně. Je to model, který funguje ve většině západoevropských zemí. Teď projekt funguje pro základní školy, od příštího školního roku do něj zahrneme i střední školy, celkem chceme podpořit minimálně 400 škol.
Podpora i pro školky
Na ministerstvu máte na starosti oddělení pro rovný přístup ke vzdělání, které vzniklo letos. Co bude vedle administrace podpory pro sociálně vyloučené školy vaším úkolem?
Chtěli bychom navrhnout podporu i pro mateřské školy a přípravné třídy. Potřebují podpořit nejen finančně, ale hlavně personálně a metodicky. Nejefektivněji vynaložené peníze na vzdělávání jsou totiž ty investované co nejdříve v životě dítěte.
Později to už dítě nedožene, naopak, rozdíly třeba mezi dítětem z rodiny, kde se dětem nečte, a ostatními dětmi se časem zvětšuje. Proto je potřeba začít mu pomáhat už v rámci předškolního vzdělávání. To ukazují už výzkumy ze 70. let v USA, že podpora v předškolním věku má skutečně obrovský pozitivní dopad, i mnohem později třeba na drop-out během střední školy.
Výdělky učňů z praxí se nemají počítat do příjmu rodiny. Sociálně slabší kvůli tomu přicházeli o dávky
Číst článek
Takže čím dřív se podaří snížit hendikep, se kterým dítě do vzdělávání vstupuje, tím je větší pravděpodobnost, že ze systému nevypadne?
Ano, proto se snažíme o co největší zapojení dětí ze znevýhodněného prostředí do předškolního vzdělávání už před povinným posledním předškolním rokem.
Ze speciálních programů pro Ústecký a Karlovarský kraj hradíme obědy ve školkách a sociální programy, kde rodičům vysvětlují, proč, i když by děti mohly zůstat doma s matkou, je pro ně mnohem výhodnější chodit do školky.
Jednou ze změn, kterou doporučují odborníci, je prodloužení školní docházky ze současných 10 na 12 let tak, aby byly povinné i dva roky středoškolského studia. Tak to prý i bylo do roku 1991. Uvažujete o tom na ministerstvu?
Dříve byla povinná školní docházka skutečně delší, proto teď ve znevýhodněných rodinách dochází k nezvyklé situace, kdy rodiče mají vyšší vzdělání než jejich děti – měli totiž povinný „učňák“.
Je pravda, že v rámci zemí OECD patří našich deset let povinné školní docházka ke kratším, většina má povinný alespoň jeden ročník středoškolského studia. Takový krok by ale vyžadoval celospolečenskou diskusi a ta se teď nevede, není pro to politická objednávka. Precedentem může být zavedení povinného předškolního roku.
A to svůj účel, tedy připravit na školu děti z nepodnětného prostředí, splnilo?
Ano, z ex-post analýzy vyplývá, že toto opatření dostalo do předškolní přípravy 65 procent dětí, které by tam v těch strukturálně vyloučených regionech jinak nebyly.
