Tři prsty proti monarchii. Thajští protestující studenti se stylizují do hrdinů z Hunger Games

Thajskem už několik týdnů zmítají demonstrace, kterých se účastní převážně studenti a mladí lidé. Kromě volání po reformách ale daly protesty vzniknout také novému stylu dokumentárních fotografií, uvádí nezávislá fotoreportérka Marielle Descalsotaová v komentáři pro hongkongský deník South China Morning Post.

Tento článek je více než rok starý.

Bangkok Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Thajci během protestů zvedají tři prsty po vzoru dystopické série Hunger Games

Thajci během protestů zvedají tři prsty po vzoru dystopické série Hunger Games | Zdroj: Profimedia

Demonstrace v Thajsku začaly jako hnutí středoškolských a vysokoškolských studentů, přerostly ale do požadavků za rezignaci thajského premiéra Prajutcha Čan-Oči, reformu ústavy a omezení pravomocí krále. Záběry z protestních akcí se v uplynulých měsících staly běžnou součástí zpravodajství.

Podle Descalsotaové však chybí kritická analýza žurnalistických fotografií, které vznikly právě při pokrývání protivládních protestů v Thajsku a které silně čerpají z ikonografie filmové trilogie Hunger Games. Tato původně knižní série je zasazena do dystopické společnosti postapokalyptické budoucnosti.

Tři prsty

Solidaritu s utlačovanou populací ve filmech reprezentuje pozdrav se třemi zdviženými prsty. Hlavní hrdinka Katniss se stane tváří povstání proti diktatuře, když zvítězí v takzvaných hladových hrách. V nich musí vylosovaní lidé bojovat, dokud nezůstane naživu ten úplně poslední.

Narativ Hunger Games se nyní ujal v Thajsku, kde se demonstranti zdraví stejným způsobem jako filmoví hrdinové. Mladí protestující, jako například středoškolská studentka s přezdívkou Menu, jsou na promyšlených fotografiích často vyobrazeni jako hrdinové, respektive hrdinky podobné filmové Katniss.

Jeden takový snímek začal na sociálních sítích kolovat 19. října. Pořídil ho fotograf, který jinak na svém instagramovém profilu zveřejňuje hlavně lifestylové fotografie mladých, štíhlých žen. Téměř filmová fotka thajské studentky z nich vlastně nijak nevyčnívá.

Kromě vášnivých projevů se toho o studentce s přídomkem Menu příliš neví. Ale zmíněné fotografie z ní udělaly plakátovou dívku boje za thajskou demokracii: horlivou, mladou a krásnou. Jenže díky stylizaci à la Hunger Games se Menu stala ještě něčím víc. Je z ní skutečný symbol povstání, zdůrazňuje Descalsotaová.

Jak fotoreportérka připouští, není vlastně na idealizovaných obrazech thajských protestů samo o sobě nic špatného. Ale mělo by podle ní existovat větší povědomí a diskuse o tom, jak takové snímky ovlivňují veřejné mínění o demonstracích.

Prodemokratické hnutí je legitimní, jenže tyhle obrázky vyprávějí emocionální a do velké míry sentimentální příběh o nestabilitě v Thajsku.

V sázce je důvěryhodnost

Stylizované fotografie mladé studentky jsou publikovány na sociálních sítích prakticky bez kontextu. Chybí jim důraz na motivaci, která žene demonstranty do ulic. A navíc jsou často v ostrém kontrastu s nebezpečnou realitou demonstrací pořádaných v době pandemie covidu-19.

Postupný vývoj fotografie a možnosti editace bezesporu změnily způsob, jak se dnes zachycuje globální dění. Pochopení těchto změn je ale důležité pro správné zhodnocení toho, co je v současné fotožurnalistice etické, a co už ne. Jak určíme etické hranice, když do velké míry vyrábíme obraz protestů?, zamýšlí se Descalsotaová.

Fotoreportéři by měli být nestranní k příběhu, který vyprávějí jejich snímky, a to se týká i jejich umělecké vize. S uměleckou svobodou by měla jít ruku v ruce zodpovědnost a transparentnost při jakékoliv úpravě snímků. Fotografie má takovou sílu, že může změnit to, jak si lidé pamatují minulost. Je tedy etické vylepšovat snímky z demonstrací?

Ospravedlnitelná je taková praxe jen stěží. V sázce je důvěryhodnost novinářské fotografie, která už dnes čelí svému zpochybňování.

Jedna věc je ale jasná – totiž, že fotografie může zkrášlit a učesat i velký nepořádek a chaos. Měli bychom proto mít na paměti, že emociálně silné obrázky nemusejí vždy odrážet realitu, uzavírá fotoreportérka Marielle Descalsotaová pro deník South China Morning Post.

Tea Veseláková, Michael Erhart Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme