Cítila jsem se špinavá, vzpomíná Toy Box na zneužívání a vzkazuje: Je možné se z toho dostat
„Když vyrostete s tím, že nemáte žádnou hodnotu, ten pocit se násobí,“ říká výtvarnice a ilustrátorka Toy Box o své zkušenosti se sexuálním zneužitím. To zažila v dětství a trvalo roky, než si na trauma dokázala vzpomenout a začala ho správně léčit. Vypráví o tom v pořadu Radia Wave Houpačky.
„Znám přesně ten mechanismus. Pochopila jsem ho až po letech v terapii. Pokud se dítěti stane něco takhle ošklivého, nevztáhne se k tomu tak, že mu dospělý ublížil. Hledá chybu u sebe, přijde si nedostatečné, zlé,“ říká Toy Box, kterou zneužíval člen rodiny.
Která terapie Toy Box pomohla? Jak se sexuální zneužití v dětství promítá do jejího mateřství? A jak to má se svojí mámou? Poslechněte si Houpačky
„Já jsem měla od malička pocit, že jsem ztělesnění špinavosti a špatnosti. Že jsem poškozený kousek. Když vyrostete s tím, že nemáte žádnou hodnotu, ten pocit se násobí,“ vzpomíná výtvarnice Toy Box.
„Dívala jsem se na svoji sestru a říkala si, proč ona je tak dobrá a čím to je, že já jsem se narodila takhle.“
Dlouho si ale nedokázala uvědomit, proč takové pocity má. „Paměť je nevěrohodná. Ale když vás taková provází bolest a psychické problémy, tak to není jen tak, v mém životě se to neobjevilo z ničeho nic,“ je přesvědčená výtvarnice.
Z rešerše, která vznikla pro knihu Zdeňky Šíp Staňkové, vyplynulo, že každý sedmý chlapec a každá třetí dívka se v dětství potkali se sexuálním zneužitím.
‚Posadil mě do auta a ujížděl. Strýc mi pak řekl, že jsem hezká a bude se to stávat.‘ Julii znásilnil expřítel
Číst článek
„Paměť je nevěrohodná. Ale když vás provází taková bolest a psychické problémy, tak to není jen tak, v mém životě se to neobjevilo z ničeho nic,“ zdůrazňuje a doporučuje:
„Vezměte svůj dospělý rozum a podívejte se na tu divnou zkušenost. Pořád mě kontaktují přeživší, kteří mají stejnou zkušenost jako já. Nebo si na základě mého článku vzpomněli na divnou scénu, kdy stojí jenom v košilce na výletě s divným strejdou.“
Věřit dětem
Proč se na to, co se jí děje, nepřišlo dřív, souvisí podle Toy Box mimo jiné s tím, že dětem se dřív tolik nevěřilo, a také pro ni bylo těžké najít slova, kterými by zneužívání jako dítě popsala.
Uznává, že to mohlo být tím, že její matka byla mladá. „Bylo to v době, kdy to bylo tak, že se dítě dalo do jeslí, do školky a matky začaly pracovat velmi brzo. Moje máma říkala, že mě nechávala s prarodiči a že to byl nadstandard, že se postarala rodina,“ říká výtvarnice.
Měl ochránit děti před sexuálními násilníky. Vznik registru delikventů se ale zadrhl
Číst článek
„Dospělí obvykle zážitek a pocity dětí nevnímají jako příliš relevantní. Já jsem brečela, ale máma si to srovnala tak, že brečím, protože brečím. Můj syn taky hodně brečí, že někam nechce. Takže nerozlišila, že tohle je výjimečné,“ říká Toy Box s tím, že postupně se jí podařilo s matkou vybudovat vztah znovu.
I proto je pro ni důležité mít s vlastními dětmi vztah. „Je mi ale jasné, že je neochráním vždycky před vším. Je to pro mě součástí toho kříže, který s sebou vedle vší té krásy rodičovství nese,“ přiznává Toy Box.
„Pro moji mámu to bylo strašné a je to pro ni strašné doteď. Říká, že je to to nejhorší, co se vám jako rodiči může stát. To, že neochráníte svoje dítě,“ říká výtvarnice s tím, že i její matka si zpětně uvědomila, že si mohla některých znaků zneužívání všimnout.
Štěstí je možné
Pro Toy Box je dnes nejvíc důležité nepředávat svoji bolest dál. „Píše mi spousta žen, které jsou na tom jako já. Bojují roky s tím, aby tohle trauma nepředaly dál. To byla i moje motivace, proto jsem tolik makala, abych ty děti vůbec mohla mít,“ přiznává.
Z traumatu je ale možné se uzdravit, zdůrazňuje. „Teď pracuju na tom, abych nežila jen obyčejný život bez traumatu, ale žila jsem šťastný život,“ popisuje výtvarnice a dodává:
„Poprvé v životě se mi daří být šťastná. Jsou to roky práce, ale je možné se z toho dostat. Tomu jsem nevěřila.“
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
