V každé škole jsou transgender nebo nebinární děti. Coming out vyžaduje odvahu, říká psychoterapeutka

O tom, že jsou věci jinak, než okolí očekává, má dítě jasno poměrně brzy, někdy už v předškolním věku. Téma odlišné identity se zvýrazňuje v pubertě, říká výzkumnice a psychoterapeutka Pavla Doležalová. První, komu se dítě svěřuje, jsou většinou kamarádi, spolužáci nebo učitelé. „Dá se říct, že v každé škole se objevují transgender nebo nebinární děti. Na zahraničních středních školách se tak podle výzkumů identifikují asi 2 procenta dětí,“ říká.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

LGBT

LGBT | Zdroj: Pexels | CC0 1.0

Kolik nebinárních nebo trans dětí chodí do škol v Česku, přesně nevíme, upozorňuje Doležalová. „Nemáme to zmapované, protože když se provádělo sčítání lidu, tak kolonky nabízely jen možnosti muž, nebo žena. Jako kdyby nic jiného neexistovalo. Zdůvodněno to bylo jen vágně,“ říká výzkumnice z Národního ústavu duševního zdraví v pořadu Radia Wave Diagnóza F.

Přehrát

00:00 / 00:00

Donedávna patřila transgender pohlavní identita mezi psychiatrické diagnózy. To, jaký vliv má na duševní zdraví a jak může celý příběh mladého transgender jedince usnadnit nebo naopak zkomplikovat škola, popisuje psychoterapeutka Pavla Doležalová

V zahraničí ale dotazníky s takovou možností počítají. „Myslím, že k tomu dospějeme, že to jen chce nějaký čas, aby se to destigmatizovalo,“ věří Doležalová a zdůrazňuje, že samotná transgender identita už podle aktualizované mezinárodní klasifikace nemocí MKN 11 psychiatrickou diagnózou není.

„Dá se říct, že v každé škole se může objevit trans dítě. A nejedná se o žádnou módní záležitost. Je potřeba je brát vážně, každý je ve vnímání své identity jiný.“

‚Máte falešnou občanku.‘ Pohlaví zapsané v dokladech a státních databázích komplikuje život tisícům lidí

Číst článek

„Říct, jak se cítím, takzvaně se vyoutovat, vyžaduje obrovskou odvahu. Děti ve škole to přijímají mnohem lépe než třeba pedagogové. Ze zkušeností ze zahraničí je zřejmé, že učitelé potřebují odbornou a osvětovou podporu,“ upozorňuje psychoterapeutka a výzkumnice.

Někteří pedagogové jsou ale naopak dostatečně otevření a inkluzivní na to, aby dítě v tranzici podpořili. „Třeba si u žáka udělají poznámku, že chce být oslovováno jiným jménem. I kdyby to bylo za půl roku ještě jiné jméno, protože vývoj identity je proces.“

Cesta ke zdravému vývoji podle výzkumnice Doležalové vyžaduje respekt. „Je potřeba to nechat na tom dítěti, ví, co chce. Důležitá je i citová vazba s rodiči. Právě vztah s matkou je zásadní. Pokud je matka podpůrná a dítě pochopí, je tam dobrý vztah, tak dítě a vlastně celá rodina tranzicí projde velmi snadno,“ zdůrazňuje.

Menšinový stres

V prostředí, které tranzici jednotlivce není nakloněné, se mohou u dítěte rozvíjet sebepoškozování nebo sebevražedné myšlenky.

Rodná čísla jsou určena k zániku, tvrdí datový novinář. Proč mohou stresovat a kdy skončí?

Číst článek

„A je-li přítomná predispozice, mohou se rozvinout i duševní poruchy. Tranzice je dynamický proces, lidé mohou zažívat různé problémy v náladách, úzkostech, mohou mít deprese, poruchy nálad. Mnoho výzkumů mluví i o autistickém spektru,“ upozorňuje Doležalová.

Trans lidem ubližuje i nedostatečné pochopení od lidí v pomáhajících profesích.

„Právě nejvíc stresu a nepřijímání zažívají trans lidé od pomáhajících profesí, ukázal to výzkum sdružení Transparent. Hlavně pokud jde o nerespektování tranzice samotné. Třeba se stává, že mladého člověka osloví v čekárně původním jménem. A pro něj je to nepříjemné, protože už je jinde, už v procesu svého osobnostního vývoje používá jiné jméno, už i jinak vypadá. Ale v občanském průkazu má stále stejné jméno. To trans lidem způsobuje menšinový stres a duševní nepohodu,“ popisuje výzkumnice.

Menšinovým stresem označují odborníci sociálně založený a chronický stres, který příslušníci menšin pociťují kvůli postojům majoritní společnosti.

„Přitom trans lidé, které znám, nepotřebují extra pozornost. Chtějí se zařadit. Potřebují jen normální profesionální a etický přístup. Je zbytečné se nad tím podivovat,“ uzavírá Doležalová.

Adéla Paulík Lichková, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme