Téměř 10 let v montérkách. Majitelka se svou rodinou změnila Trhonický mlýn k nepoznání

Ojedinělý roubený mlýn z konce 18. století zdobí údolí potoka na kraji Trhnonic. K mlýnu patří i pila a olejna. „Mlýn mám od své babičky, která ho zdědila po svém muži, po mém dědečkovi, což byl poslední mlynář pan Josef Ehrenberger. Jejich rodina na tom mlýně je od roku 1740. Všechny generace zůstaly na mlýně, byli tam buď Josefové nebo Václavové,“ vypráví majitelka mlýna Gabriela Horčíková.

Tento článek je více než rok starý.

Trhonice (Vysočina) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Se svou rodinou mlýn opravuje od roku 2011, kdy tráví každou dovolenou v montérkách. Na začátku byl mlýn neobyvatelný, vlhký, a bylo na něm spousta práce. Teď už se dá prohlédnout od venkovních prostor až po půdu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Mlýn, pila, olejna. Původní části Trhonického mlýna u Jimramova tam najdeme dodnes

Původní roubené konstrukce jsou z doby baroka, v roce 1840 se mlynáři pustili do klasicistní přestavby, kterou ale úplně nedokončili. Svou jedinou obytnou místnost, kde společně žily tři generace, se rozhodli ještě o třetinu zmenšit, aby vybudovali olejnu na lisování lněného semínka. Je v ní pražírna, aby se semínko zatepla vypražilo, a potom se teprve lisovalo v unikátním dochovaném lisu.

Hnací síla? Voda

Všechny tři provozy – mlýn, olejnu i pilu na dřevo – poháněla voda. Pokud jí bylo málo, přidával se motor. „První motor jako pomocný pohon pro ty technologie tady byl v roce 1908, tento je z roku 1933 od strojaře Aloise Stehlíka,“ ukazuje Gabriela Horčíková v mlýnici, které se také říká podkolí.

OBRAZEM: Oprava vyhořelé chaty Libušín se blíží ke konci. Renovace ji navrací do roku 1899

Číst článek

„Každé kolo pohánělo nějaký aparát, který je nad námi v dalších třech patrech,“ vysvětluje, když stoupá po úzkých dřevěných schodech nahoru.

Jak se mlelo?

Prvnímu patru se říká mlecí podlaha s mlecím zařízením s mlecími kameny – ležákem a běhounem, zvoneček oznamoval mlynáři, že je potřeba melivo doplnit. Každá dávka obilí se mlela až sedmkrát podle požadované jemnosti mouky. Ve druhém patře najdeme hranolový vysévač a další vybavení mlýna. Veškerou technologii ráda popíše a ukáže majitelka mlýna návštěvníkům.

Pomoc při obnově mlýna majitelům poskytlo ministerstvo kultury, Kraj Vysočina a především památkáři s jejich vstřícným přístupem. Za svou snahu o obnovu mlýna byli nominováni v letošní anketě Zlatá jeřabina kraje Vysočina. Hlasovat můžeme na stránkách kraje do konce března.

Dáša Kubíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme