'Ulevilo se mi, když maminka umřela.' Sendvičová generace pečuje o děti i rodiče zároveň
Život mezi dvěma mlýnskými kameny – tak by se dala popsat situace, v které žije takzvaná sendvičová generace. Tedy lidé, kteří se mimo své vlastní rodiny a práce starají ještě o své staré rodiče. Takovou zkušenost má za sebou i Jana Havlenová.
„Moje maminka měla nemocný srdce, tatínek se o ní celý život staral. Fyzicky byla soběstačná, ale nemohla dělat žádnou fyzickou aktivitu, nemohla chodit do práce,“ popisuje Radiožurnálu padesátiletá Jana Havlenová z Prahy.
Rodinnou situaci zkomplikovalo nenadálé úmrtí jejího tatínka. Jana se ze dne na den musela začít starat o nemocnou matku – trvalo to asi dva roky.
„Čtyřikrát týdně jsem za ní jezdila. Dceru jsem odvezla na trénink, s miminem jsem jela za maminkou, tam jsem strávila asi hodinu. Pak jsem se přesunula s dítětem zase zpátky, tam jsem vzala druhé dítě, abych přijela domů a maminka už mi volala, co se stalo. Chyběl jí sociální kontakt, takže měla konflikty s ostaními lidmi v domě,“ popisuje.
Únava
Plná péče na dvou frontách zároveň si brzo vyžádala svou daň: „Když máte doma mimino, malé dítě, zaměstnaného manžela a maminku, která vykazuje známky, že už je trochu mimo, byla jsem hrozně unavená...“
Zpětně si Jana vyčítá, že nevyhledala nějakou pomoc a snažila se vše zvládnout sama. „Nejhorší pro mě bylo žít s tím, že se mi ulevilo, když maminka umřela. Pak mi došlo, že jsem se starala, jak nejlíp jsem uměla, víc jsem udělat nemohla.“
Příspěvek na dovolenou
Možná i nelehká životní zkušenost přivedla Janu k práci v dobročinné organizaci Sue Ryder, která pracuje především se starými lidmi. Od října tu spustili webové stránky neztratitsevestari.cz, kde můžou senioři i jejich blízcí najít radu nebo potřebné kontakty.
Od června příštího roku budou moci využít lidé také takzvanou ošetřovatelskou dovolenou – tedy tříměsíční placené volno například na péči o příbuzného po úrazu a podobně.
