Disident Devátý: Vize Václava Havla o slušnosti a životu v pravdě se ve společnosti probouzí
I deset let po smrti Václava Havla se česká společnost ohlíží za jeho odkazem. Neubývá, ale naopak spíš přibývá úvah nad tím, jak moc v současné politické a společenské situaci chybí. „Především to byl slušný člověk. Jeho odkaz je především ve slušnosti a trpělivosti,“ říká advokát a bývalý disident Stanislav Devátý.
V reakci na páteční jmenování kabinetu Petra Fialy (ODS) připomíná Devátý své heslo, že slušnost by se měla vyplácet – a předseda vlády je toho prý příkladem.
„Když si člověk vzpomene na výroky některých politiků, kteří o Vaškovi po jeho smrti mluvili velice dobře – třeba nyní už bývalý premiér –, tak je mi z toho trošku smutno,“ přiznává.
Devátý zároveň poznamenává, že Havlovi by se hrubě nelíbilo to, jak ho někteří lidé zbožšťují a staví na piedestal: „O tom jsem se silně přesvědčený. Nicméně na druhé straně zase lidé potřebují nějaké vzory. Je za tím pocit, že je třeba Václava připomínat, aby lidé nezapomněli, co tady bylo.“
„Václav Havel byl zvláštní člověk v tom, že hodně poslouchal a vždycky z těch diskuzí vytáhl to podstatné.“
Stanislav Devátý
Vyzdvihuje Havlovu schopnost naslouchat a získat si lidi kolem sebe. „Byl jsem překvapený, jak je normální. Člověk o něm slyšel z Hlasu Ameriky, Svobodné Evropy, BBC, takže jsem myslel, že to je člověk, před kterým se obáváte něco říct. Ale byl absolutně normální a skvělý, žádný pocit respektu jsem neměl,“ popisuje.
„Vedli jsme řadu politických diskuzí a on byl zvláštní člověk v tom, že hodně poslouchal a vždycky z těch diskuzí vytáhl to podstatné. Napsal esej, ve které vystihl všechny názory. V tomto smyslu byl vynikající syntetik, dokázal spojit spousty názorů v jeden celek,“ přibližuje.
Občanská společnost se probouzí
Devátý dále vzpomíná na své jmenování mluvčím Charty 77, který jako vůbec první nebyl z Prahy, což prý byla Havlova zásluha. V jednom z vizovických sklípků mu zdůrazňoval, že jeho úkolem bude dávat dohromady lidi různých názorů.
Václav Havel byl až nepochopitelně slušný, v přímé volbě prezidenta by neuspěl, míní Špaček
Číst článek
„Byl to takový ostrůvek svobody, do kterého mohl každý vstoupit. My vstoupili dobrovolně, na rozdíl třeba od bývalých komunistů, kteří byli vyobcováni ze strany a byli do disentu vyhnáni. Moje generace se rozhodla jít proti tomu režimu dobrovolně,“ podotýká.
Havel by podle něj v rámci disentu veličinou, která byla široce respektována, přestože řada lidí měla vlastní názory a někdy se s ním i střetávala. Po listopadu 1989 pak bylo přirozené, že se stal prezidentem, přestože se mu do toho zpočátku moc nechtělo, říká Devátý:
„Trošku se mi zdá, že když se stal prezidentem, tak přestal naslouchat a vytvořil si jakési dramatické schéma. Když chtěl něco prosadit v parlamentu, tak si udělal seznam událostí, které by měly nastat, a lidí, kteří do toho ale někdy nezapadli. Bohužel, nebo bohudík. Někdy ty jeho představy byly trošku mimo, ale takový už je život.“
Havlovou vizí prý bylo, aby se občané více podíleli na veřejném životě, k tomu ale prý příliš nedošlo a pro řadu lidí jejich angažovanost končí volbami. „Zdá se mi ale, že v posledních letech to občanské vědomí, jak ho měl na mysli Václav, stoupá a nabývá na důležitosti,“ soudí bývalý politik.
„Člověk si říká, že po letech podivného vládnutí, které jsme tu měli, se jeho slova trošku naplňují. Jeho vize o slušnosti a životu v pravdě se ve společnosti probouzí,“ uzavírá.
Co bylo největším politickým úspěchem Václava Havla? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.
