Velký exodus. Evropany ženou pryč z církví rozmanité skandály i úspory na daních

Katolická církev v Evropě přichází o stále více členů. Důvodů odchodu je určitě celá řada, církvi ale zcela jistě nepřispívají ani rozmanité skandály. Na svém webu to píše německá veřejnoprávní stanice Deutsche Welle. Poukazuje na dění u městského soudu v Kolíně nad Rýnem, který v poslední době zaznamenává výrazný nárůst žádostí Němců o vystoupení z náboženských spolků.

SVĚT VE 20 MINUTÁCH Kolín nad Rýnem Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Opouštění církví není v současnosti jen německá doména. Ilustrační foto | Foto: Anna Vrhelová | Zdroj: Český rozhlas

Pro žadatele, kteří se rozhodli spolky opustit, dosud soud vypisoval tisíc volných termínů měsíčně, nyní ale tento počet pro velký zájem o polovinu navýší. Lidé se k jednání u kolínského soudu přihlašují elektronicky.

Přestože žadatelé nemusejí uvádět své důvody a dokonce ani název konkrétní organizace, je podle Deutsche Welle pravděpodobné, že skokové navýšení zájmu o odchod z církevních řad v Porýní souvisí se skandálem kolem kardinála Rainera Marii Woelkiho. Tento představený kolínské arcidiecéze čelí kritice za utajování sexuálního zneužívání v katolické církvi.

Přehrát

00:00 / 00:00

Velký exodus. Evropany pryč z církví ženou rozmanité skandály i úspory na daních

Situace v Kolíně nad Rýnem je ale jen pokračováním dlouhodobého trendu, kdy v posledních letech lidé vystupují z řad obou největších církevních denominací v Německu. Jen během roku 2019 katolickou nebo evangelickou církev opustilo více než čtvrt milionu Němců, což je zatím nejvíce v historii.

Exodus z německých církví je možné přesně vyčíslit, a to díky specifickému nastavení pravidel ve Spolkové republice. Němci totiž záměr opustit církevní organizaci musejí nahlásit, a to nikoli u církevních, ale u státních institucí. Katolickou a evangelickou církev německé právo označuje za veřejnoprávní korporace a stát pro ně dokonce vybírá církevní daň.

Ta činí osm, v některých spolkových zemích pak dokonce devět procent a základ pro její výpočet tvoří daň z příjmu. Dobře vydělávající Němci tak ročně na církevní dani odvedou až několik tisíc eur. A to je výdaj, který po odchodu z církve odpadne, což je pro mnohé lidi pochopitelně lákavé.

Malověrní jižané

Opouštění církví, především pak katolických organizací, není v současnosti jen německá doména. Členů náboženských obcí ubývá také v silně katolické Itálii, která sice nevybírá přímo církevní daň, v rámci daňových asignací tam přesto část z výběru daní církvím putuje.

Výhodou je ale to, že si Italové sami mohou určit, jestli tato část jejich odvodů bude směřovat buď církvím, anebo jiným organizacím, jako je například charita. V poslední době je však patrné, že klesá počet Italů, kteří se rozhodli ze svých prostředků podporovat katolickou církev. Poslední údaje ukazují, že své daně takto poukazuje asi 30 procent obyvatel Apeninského poloostrova.

Odklon Italů od církví zkoumal ve své práci sociolog náboženství Francesco Garelli. Jeho studie z roku 2020, která vznikla pod výstižným názvem Malověrný lid, ukazuje, že se dnes třetina Italů považuje za ateisty a pouze pětina pravidelně navštěvuje bohoslužby. To zcela jistě nejsou zjištění, která by těšila římského biskupa a hlavu katolické církve, papeže Františka.

Zápal pro církve ale klesá i v silně katolickém Španělsku. Nicméně ve Španělsku je složité určit už jen to, kdo je vlastně „člen“ církve, a kdo není. Vystoupení totiž na rozdíl od Německa není spojeno s řádnou oficiální procedurou na straně státu, navíc církev samotná se odchodům brání.

Ve Španělsku tak třeba opakovaně dochází k případům, kdy lidé žádají o vymazání svého jména z církevních registrů a svůj požadavek zdůvodňují ochranou svých osobních údajů. Některé náboženské obce ale podobné žádosti odmítají, a proto není lehké dobrat se toho, do jaké míry Španělé církev vlastně opouštějí.

V opozici proti církvi

Deutsche Welle se zabývá také situací v Polsku, kde se k římsko-katolické církvi oficiálně hlásí 90 procent obyvatelstva. A také například účast na bohoslužbách byla v Polsku v době před začátkem pandemie výrazně vyšší než v jiných evropských zemích.

Nicméně i v Polsku se od konce socialismu role církve mění. Za časů východního bloku Poláci svou příslušností k církvi mnohdy vyjadřovali opozici vůči tehdejšímu režimu. Dnes ale odborníci pozorují stále silnější sekularizaci polské společnosti.

Ani v Polsku ale neexistuje právní mechanismus pro opuštění církve, a to i přesto, že se věcí zhruba před deseti lety několikrát zabývala i tamní justice. A Poláci také neodvádějí církevní daně. Určité vodítko trendů ve společnosti ale poskytují sociologické průzkumy, které napovídají tomu, že církev v Polsku by se měla obávat například o přísun nových oveček do vlastních řad.

I ženy mohou být ministrantkami. Papež František změnil církevní právo

Číst článek

Podle studie varšavského Střediska pro výzkum veřejného mínění z léta 2019 se za věřící považuje pouze 55 procent žáků v polských školách. V polovině 90. let to přitom byly tři čtvrtiny dospívajících.

A jaké mohou být důvody pro klesající zájem Poláků o náboženský život? Deutsche Welle nabízí jako možné vysvětlení modernizaci společnosti, která zpochybňuje tradiční hodnoty. Změnu společenských postojů ostatně dokládaly i nedávné protesty v Polsku proti omezování práva na potrat.

Svou roli ale mohla hrát i smrt papeže – a v Polsku velmi uznávaného rodáka – Jana Pavla II. v roce 2005, ale také třeba dopady dosud neobjasněných případů možného zneužívání dětí ze strany kněžích. Zejména mladí Poláci také neslyší na politický styl vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS), která se snaží působit na náboženské a nacionální cítění polské společnosti.

Věřících ubývá i v Irsku

Zbývá tak už jen pohled do západoevropské bašty katolické církve, kterou je ostrovní Irsko. I tady zájem o organizované náboženství klesá. Podle údajů ze sčítání lidu se v roce 2016 považovalo za katolíky 78 procent Irů, ještě o šest let dříve to přitom bylo o deset procentních bodů více. V roce 1971 se s katolickou církví identifikovalo dokonce 93 procent obyvatel Irské republiky.

Také tady ale církev delší dobu čelí nejrůznějším skandálům, jako je například porušení celibátu galwayským biskupem Eamonem Caseym. Ten už v roce 1992 přiznal, že zplodil syna. Známý je také případ systematického zneužívání dětí, který se odehrál na dublinském biskupství.

Letos v lednu pak byla zveřejněna zpráva o vysoké úmrtností dětí v církevních domovech v letech 1920 až 1960. Chovanci podle ní umírali na nemoci dýchacích cest nebo zažívacího ústrojí. Na pozemku domova ve městě Tuam na severozápadě Irska byl dokonce objeven masový hrob s ostatky těchto dětí.

Jakub Rerich, ert Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme