Když jde rodič do vězení, přestává rozumět svému dítěti. To je opuštěné a má strach, tvrdí výzkumnice
V Česku je podle odhadů až 40 tisíc lidí, jejichž rodiče skončili ve vězení. V zahraničí o nich mluví jako o neviditelných obětech trestných činů, u nás ale na ně dlouho nikdo nemyslel. „Já se prací s ohroženými dětmi zabývám 20 let a zjistila jsem, že je tady skupina dětí, která unikla pozornost. Uvědomila jsem si, že jsem nedělala dobře svoji profesi,“ říká Jitka Navrátilová z Katedry sociální politiky a sociální práce Masarykovy univerzity.
Děti, jejichž rodiče skončí ve vězení, zažívají podle Navrátilové například hlad nebo nepříjemné emoce. „Netušila jsem, jak odchod rodiče do vězení zasahuje dětskou duši. Na takový rozsah traumatizace dětí jsem nebyla vůbec připravená,“ přiznává Navrátilová, která se rozhodla promluvit si s potomky i jejich rodiči.
Host Dne na Moravě: odbornice na práci s ohroženými dětmi a rodinami Jitka Navrátilová
„Je velice těžké vidět, když děti kreslí obrázky, jak strašně pláčou, jak je maminka nebo tatínek za mřížemi. Zvláště u těch nejmenších je to velice závažné,“ říká výzkumnice v pořadu Host dne na Moravě.
Rodiče si tohle přitom často neuvědomují. Jeden z nich Navrátilové řekl, že „moje dítě o tom skoro ani neví“. To ale podle výzkumnice není pravda. Dospělí ale neví, jak o vězení se svými potomky mluvit.
„Když rodič odchází do vězení, ztrácí rodičovské kompetence, schopnost rozumět svému dítěti a být dobrým rodičem,“ upozorňuje Navrátilová.
Opuštění a strach
Navrátilová stojí za projektem Rodičovství za mřížemi a zjišťuje, jaká je situace dětí s vězněným rodičem. „Často říkají, že to ten rodič prostě neměl dělat,“ shrnuje postoj potomků.
‚Chtěl jsem si něco dokázat.‘ Lektoři pomáhají pachatelům, aby se už nevraceli za mříže
Číst článek
„Děti si do toho samozřejmě promítají, že teď o rodiče přišly, že se rodina dostala do často velice těžkých hmotných, finančních i společenských problémů,“ přibližuje výzkumnice.
Často cítí děti strach, úzkost a vztek, protože neví, co se děje.
„Chybí jim láska, jsou opuštěné. Slyšíte pětileté dítě, které vám říká: ‚Co jenom se mnou bude, neskončím v dětském domově? Tatínek je ve vězení a já se bojím, že maminka to nezvládne. Maminka jenom doma pláče.‘ A to dítě samo navíc přebírá zodpovědnost i za toho rodiče, co zůstal doma,“ popisuje Navrátilová.
„Slyšíte pětileté dítě, které vám říká: Co jenom se mnou bude, neskončím v dětském domově? Tatínek je ve vězení a já se bojím, že maminka to nezvládne.“
Děti, se kterými se výzkumnice setkala, se dají rozdělit na dvě skupiny. Jedna pochází z těžkých poměrů, děti byly svědky násilí, nebo s ním mají dokonce samy zkušenost. „Takové jsou někdy rády, že rodič odešel do vězení. Ale také cítí sociální tlak a stigmatizaci,“ přibližuje.
Ve vězeních jsou ale také lidé z dobře situovaných rodin. „Potomci trpí, zvlášť pokud o tom dosud nevěděly,“ dodává Jitka Navrátilová.
Dětem s uvězněným rodičem se věnuje od roku 2019 poté, co se o tématu dozvěděla z vyprávění jedné z pracovnic Mezinárodního vězeňského společenství. Spolu s dalšími stojí za projektem Rodičovství za mřížemi a situaci takových rodin zlepšit i z pohledu legislativy.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
