‚Ty vole‘ je méně vulgární než dřív, hranice jsou ale subjektivní. Ukázal to i britský soud, říká jazykovědec
Žena v Británii žalovala svého zaměstnavatele kvůli použití hrubého výrazu. Podle soudu jsou vulgární výrazy svým častým užíváním natolik opotřebované, že je v určitých situacích nelze pokládat za urážku. „V průběhu času se mění vnímání vulgárnosti slov. Třeba takové ‚ty vole‘ dnes působí méně vulgárně než dřív,“ upozorňuje v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz jazykovědec Martin Šemelík z Ústavu pro jazyk český Akademie věd.
Mohou vulgární výrazy kvůli nadužívání ztratit v průběhu času svůj původní, urážející význam?
Můžou. Setkáváme se s tím. Nechci říct, že je to na dennodenní bázi nebo se to týká úplně všech vulgárních slov. Ale u některých se příznak vulgárnosti časem skutečně stírá.
Hezky je to vidět, když se podíváme do starších slovníků, na slovech jako sranda a ségra. Starší slovníky je označují jako vulgární. Myslím si, že to je zcela jednoznačně v rozporu se současným vnímáním dnešních mluvčí, kteří by tato slova nehodnotili jako vulgární, ale jako nespisovná, kolokviální (v běžné mluvě, pozn. red.) nebo neformální.
A třeba takové ty vole dnes působí, myslím si, méně vulgárně než dřív.
V běžné mluvě dochází i ke zkracování těchto výrazů a stávají se z nich výplňková slova.
Ano. Například u spojení ty vole dochází i k dalším změnám. Ve výslovnosti se vynechává „l“.
Určitým způsobem se ten výraz osamostatňuje a v jazyce se stává samostatnější jednotkou. Ruku v ruce s tím jdou právě změny ve výslovnosti.
Kde je podle vás hranice, kdy se slovo z urážlivého významu přelije do běžného jazyka?
To se strašně těžko určuje. Je to do značné míry subjektivně podmíněné. Samozřejmě ani subjektivita není zcela bezmezná, bez hranic, ale zároveň tam vždycky je.
My máme několik metod, kterými tu hranici zjišťujeme. V prvé řadě analyzujeme existující texty, kde se díváme na jednotlivá slova, kdo je používal, v jaké situaci, za jakým účelem.
Díváme se také na okolí toho slova. Protože v okamžiku, kdy se v jeho okolí vyskytne jiné slovo, které je jednoznačně vulgarismus, tak to může být indikátorem toho, že i výraz, který analyzujeme, může být vulgární.
Britka žalovala zaměstnavatele za užití vulgarismů. Soud rozhodl, že v určitém kontextu urážlivé nejsou
Číst článek
Díváme se také do příruček, do slovníků. Samozřejmě k nim musíme přistupovat kriticky, protože ne všechny jsou nové a nezobrazují současný stav jazyka.
Dále se můžeme opřít, když pracujeme na slovníku, o kolektivní lexikografické povědomí. My, jakožto lexikografové, mezi sebou konzultujeme, jak vnímáme konkrétní slovo. Čili určitou roli tady hraje i introspekce. Též se dají provádět dotazníková šetření. S tím já osobně nemám zkušenosti, ale také se to dá dělat. Připravíte si seznam slov a zeptáte se vybraného vzorku mluvčích, jak je vnímají.
Různí lidé mohou míru vulgárnosti nějakého slova vnímat různě, to je jasné. Ostatně i ten soud v Británii je důkazem, že patrně není shoda na tom, jak jsou slova vnímaná.
Pro úlevu i pozornost
Jak vulgarismy používají Češi?
Mají několik funkcí. Jednou z nich je úleva. Dejme tomu, že si chci zatlouct hřebík do zdi, uhodím se kladivem do prstu a ulevím si vulgarismem. Často jsou tyto výrazy spojené s emocemi.
Pomocí vulgarismu se také vyjadřuje nespokojenost se situací. Například když mi někdo nabourá auto, vylezu ven celý rozčilený a ujedou mi nadávky vůči druhému řidiči.
Vulgarismy nám také pomáhají zapadnout do určitého kolektivu. Může to hrát roli ve škole nebo v dětských kolektivech. Tyto výrazy jsou totiž v jazyce velice nápadné. Když na sebe chce člověk strhnout pozornost, tak si vulgarismem pomůže.
Není Putin jako Poutine. Proč ve Francii přepisují jméno ruského prezidenta?
Číst článek
Užívání vulgarismů je někdy taky navázané na psychické poruchy nebo stavy. To všechno hraje roli třeba i v literatuře, kde můžou plnit charakterizační funkci, protože nám tu osobu přiblíží a zařadí ji do sociálního kontextu.
Je užívání vulgarismů návykové? A existují techniky, jak se jich zbavit?
Na to neumím odpovědět. To by byla otázka pro někoho, kdo se zabývá rétorikou nebo něčím podobným.
Každopádně si myslím, že vulgarismy jako takové nejsou ničím závadným. Vždy, když o nich přemýšlíme nebo je analyzujeme, tak se jimi zabýváme v konkrétním kontextu.
Jednoduchý příklad. Není nutné, abych se trápil tím, když použiju vulgarismus v situaci, kdy jsem doma sám a něco si pustím na nohu. Ale už je to závadné, když jako nespokojený zákazník budu řešit něco s poskytovatelem služeb a zahájím komunikaci snůškou těchto výrazů.
Takže někdy se použití vulgarismů hodí, jindy ne.
Ano. Vulgarismus sám o sobě závadný není. Není ani nutné se ho snažit vymýtit z jazyka. Nezávadný je ale jenom v určité situaci a v jiné už ne.
Obohacení ze zahraničí
V jakém stavu je dnes český jazyk?
Řeknu vám svůj názor, který nereprezentuje celou jazykovědnou komunitu. Patřím mezi ty, kteří se nepohoršují nad tím, že by se čeština údajně stávala méně kulturním jazykem. Ona se mění, bezpochyby, ale to je naprosto přirozené.
Jsou lidé, kteří si stěžují na velké množství anglicismů. Já to ale vnímám jako něco přirozeného, protože i v minulosti se čeština obohacovala vlivy jiných jazyků. V konečné perspektivě jí to v mnoha ohledech pomohlo, obohatilo ji to.
Mladí lidé nepíší v chatech tečky na konci věty, působí prý agresivně. Nahrazují je emotikony
Číst článek
V čem konkrétně?
Zmínil bych třeba němčinu. Z dnešní perspektivy je to dar, z tehdejšího pohledu ne. Ale němčina nás obohatila třeba o slova jako ksicht nebo fotr. A to jsou slova, která se v jazyce hodí, protože v určité situaci můžete chtít otce označit pejorativním výrazem.
Stejně tak můžete chtít označit obličej jadrným či peprným výrazem a pomůžete si slovem ksicht. Bez vlivu němčiny bychom tato slova možná neměli.
Chápu, že v době národního obrození tu byl negativní postoj k vlivu, který němčina na češtinu měla. Když se na tu věc podíváme z dnešní perspektivy, tak němčina češtinu obohatila. A myslím, že podobně budeme za nějakou dobu vnímat angličtinu.
Já se o češtinu nebojím. Kulturu českého jazyka vnímám jako vysokou a v dnešní době ničím neohroženou. Ona si každá generace myslí, že ta zlatá doba je právě ta její. Ale změny jsou nevyhnutelné a přirozené.
