Zdravotní sestra Šárka: Od hrdinů máme nerealistické očekávání, nechci tak být vnímaná

Denní, ranní, noční – to jsou služby nemocniční zdravotní sestřičky Šárky. Rodina se o ni bojí, ale ona sama by svou milovanou profesi neměnila. Po večerech si trpělivě leduje bolavé otlaky od respirátoru. Kvůli většímu klidu zdravotní sestřička záměrně pravidelně nesleduje počty nakažených a zemřelých. S manželem se teď také střídá u hlídání dvou dětí, které nemůžou do školy a školky. Pro Radiožurnál nahrála svůj deník.

Deníky ve stavu nouze Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Šárka pracuje v nemocnici na oddělení břišní chirurgie, kde dělá zdravotní sestřičku (ilustrační foto). | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Den první…

„Dnes je 30.3. a už jsme ve fázi sociální izolace buhvíjak dlouho. Děti nechodí do školy ani školky, takže dneska, i když nejsem v práci, tak jsem multifunkční – učitelka, kuchařka, někdo, kdo tu uklízí, kdo se rozčiluje, že tu je nepořádek.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Deník ve stavu nouze od zdravotní sestřičky Šárky

Šárka má dvě děti, jedno je na prvním stupni základní školy, druhé chodí do školky. Kvůli službám v práci se s manželem u dětí střídají a nečerpají ošetřovné. Šárka dělá sestřičku v nemocnici. Pracuje na oddělení břišní chirurgie, kde leží lidé třeba po operaci slepého střeva nebo i po rakovině. Během směny se stará asi o 10 pacientů

„Na práci mám nejvíc ráda, že jsem dobrý člověk, ale nemyslím to tak, že jsem šikovná a něco jsem udělala dobře. Myslím dobrá ve smyslu hodná, ochotná, obětavá a ti lidi to ocení. To se vám stonásobně vrátí.“

Zdravotní sestra Šárka, nechtěla poskytnout svoji fotografii, přála si zůstat v anonymitě. | Foto: Osobní archiv respondentky

Zdravotní sestra říká, že teď lidé chodí méně s banalitami a že se odsouvají operace, u kterých to jde. Na odděleních se zpřísnila hygienická opatření:

„Jsme asi míň kontaktní než normálně, víc dbáme na všechny hygienické pokyny. Spotřebovávám hektolitry dezinfekce, mám řádně nasazenou ústenku. Samozřejmě, že se o mě bojí moje rodina, já to chápu. Ten strach je přirozený. Vy do toho rizika jdete a  doufáte, že se vám nic nestane. A když stane, tak je to to riziko, se kterým jste počítali, když jste do toho šli. Naše profese je těžká, ale krásná.“

Šárka také mluví o tom, jak teď někteří lidé označují lidi ve zdravotnictví nálepkou „hrdinové“. Sama to tak nevidí: „Nechci tak být vnímaná. Máme tendence hledat dobro a zlo. Hrdiny a padouchy. Dělat z kohokoli hrdinu je nebezpečné. Od hrdinů máme nerealistické očekávání. Problém je ten, když ten hrdina udělá chybu – to je pak najednou padouch.“

Den druhý…

„Venku překvapivě padá sníh, je tam docela chladno. Dnes nejsem v práci, jdu tam zítra a pozítří a už se hrozně těším. Zároveň mám trošku výčitky, protože já mám práci a vím, že je tu spousta lidí, kteří o tu práci přišli. Doufám, že tuhle situaci jako společnost dokážeme vyřešit a vzájemně si pomoct.“

Den třetí…

„Je 1. 4. a já jsem se před chviličkou vrátila z práce, do které jsem se hrozně těšila. Ale nikdo nám neřekl, že to bude tak bolet. Vyfasovali jsme respirátory, které jsou na první pohled šité horkou jehlou. Nás hrozně bolí nos a lícní kosti. Teď vidím tu rýhu a je to, jak když tam mám modřinu. Hrozně to bolí. Bolí mě i hlava. Dnes jsem šla po chodbě a kolegyně byla opřená hlavou o zeď a říkala, že už nemůže, že v tom celý den nevydrží. Tak to byl můj dnešní den, teď si jdu zaledovat nos a lícní kosti a asi trochu i pobrečet.“

Šárka ještě pochválila pacienty, kteří jsou podle ní skvělí. Další den ji čeká v nemocnici dvanáctihodinová služba.

Den čtvrtý…

„Dnes je 2. 4. a já jsem přežila směnu v práci a můžu říct, že ve srovnání s tím, jak mi bylo včera, to bylo snesitelné.“ (Zdravotní sestru sice dál řeže a pálí od respirátoru obličej, maska se ale dala podlepit speciální páskou tak, že dál funguje a zároveň tlačí míň, pozn. red.)

‚Zákaz nemá rozumné opodstatnění.‘ Liga lidských práv v žalobě požaduje přítomnost otců u porodu

Číst článek

„Rozhodně nejsem jediná, pro koho je v těchto podmínkách daleko náročnější pracovat. Nepříjemné je, že člověk neví, kdy to skončí, jak dlouho to takto půjde. Je mi líto každého života, který skončil, a doufám, že když už nic, tak o ty lidi bylo pečováno tak, že v posledních chvílích netrpěli.“

Šárka děkuje všem, kteří nosí roušky a starají se o své zdraví. Děkuje i za dárky, které k nim do nemocnice putují. „Chci poděkovat vám, kteří nám teď vozíte kávy a občerstvení a kteří nám držíte pěsti a palce, abychom to v těch nemocnicích zvládli. Je pro nás příjemné vědět, že je naše profese vidět. Všem nám přeju, abychom to zvládli. Myslím na vás, držte se, a jak teď říkají všichni. Nebojte, to dáme!“

Veronika Hlaváčová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme