Biskupům jde jen o obraz církve. ‚Oběti sexuálního násilí je nezajímají,‘ myslí si americký kněz Doyle

Svůj život zasvětil pomoci lidem, které zneužili kněží. Kněz, dominikán, církevní soudce, vojenský kaplan a dnes aktivní důchodce Thomas Doyle říká, že církev se musí kvůli sexuálnímu násilí na věřících výrazně proměnit. „Oběti konečně sebraly dost odvahy a začaly se nahlas ozývat,“ myslí si Doyle, který se už téměř čtyřicet let věnuje jejich pomoci.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Problém sexuální zneužívání v církvi stále přetrvává. (ilustrační foto) | Foto: Fotobanka Stock.xchng

Téma sexuálního obtěžování v církvi se v posledních letech získává stále častěji pozornost nejen médií, ale také samotné katolické církve. Vatikánský úřad v loňském roce řešil rekordní počet oznámení o sexuálním zneužívání.

Přehrát

00:00 / 00:00

Biskupům jde jen o obraz církve. Oběti sexuálního násilí je nezajímají, myslí si kněz Thomas Doyle

Přesto podle Doyla katolická církev nedělá dost pro to, aby zneužívání dětí i dospělých zabránila. „Je jedno, co vám budou vykládat, kolikrát se omluví nebo co naslibují. Ještě pořád jim na srdci leží zejména jedna věc – jak vypadají biskupové, celá církevní hierarchie a institucionální církev navenek,“ dodává na adresu katolických představitelů.

„Naopak oblast, která je nechává chladnými, jakkoliv o ní mohou mluvit, je starost o přeživší. Po celou tu dobu, co jsem se aktivně zapojoval do podpory obětí, což znamená od roku 1984, jsem vnímal jednu konstantu: institucionální církev ignorovala oběti. Skutečně jim nevěnovala žádnou pozornost, pokud k tomu nebyla donucena. A to přetrvává dodnes,“ nešetří Doyle kritikou.

Toxický klerikalismus

Problém podle něj představují především sami církevní představitelé. „Církevní hierarchie, a to platí pro tu americkou stejně jako pro českou nebo jakoukoliv jinou, strašně nerada přiznává, že se v něčem mýlí. Oni opravdu věří, že ví všechno. Výjimkou nebylo ani sexuální zneužívání v církvi. Ve skutečnosti nevěděli nic,“ popisuje svou zkušenost s biskupy Doyle.

Prostředí katolické církve i z tohoto důvodu považuje za nezdravé: „Klerikalismus je toxická situace. Klerikové byli v církvi už od 4. století a už v té době byli elita. Lidé jim mají věřit, že jsou jádrem církve. Co se vám vybaví, když se řekne katolická církev? Biskupové, kněží, papežové a kostely. Nic z toho ale katolická církev není. Jsou to jen přívěsky.“

To, co by se člověku naopak mělo vybavit, jsou podle Doylea věřící. „Masa nejrůznějších lidí – mužů, žen, homosexuálů, heterosexuálů, dětí, dospělých… To je tělo Kristovo. To je Boží lid. A to je katolická církev. A klérus? Ten nepředstavuje stotisícinu procenta z církve,“ připomíná kněz.

I proto věří, že biskupové nemají šanci své hříchy nadále skrývat. „Můžou bojovat, můžou vzdorovat, jak chtějí – ostatně to stále na mnoha místech dělají – ale nezvítězí. Tenhle problém není něco, co by mohli ‚ošéfovat‘. A čím dřív si to uvědomí, tím lépe z toho vyjdou,“ věří Doyle.

„Tohle téma je už teď v současnosti nejdůležitější fenomén, který katolickou církev potkal. Za patnáct set let nebude protestantská reformace, ani Tridentský koncil, ani nic dalšího zdaleka tak důležité jako to, co se děje kolem případů sexuálního zneužívání. Protože tady nejde o nějakou doktrínu nebo dogma, ale o lidské bytosti. O to, co strašlivého kněží dělají svým bližním. A nemyslím si, že se z toho církev někdy vzpamatuje. Bude se muset od základů změnit,“ je přesvědčený člen dominikánského řádu.

Skuteční lidé a jejich blízcí

Na začátku své kariéry v církvi se přitom i sám Doyle chtěl stát biskupem. „Potkal jsem se ale s mladými, velmi mladými oběťmi. A to mě zasáhlo. Už to nebyla jen jména na papíře. Byli to skuteční lidé. A co mě zasáhlo ještě víc, byla reakce biskupů. Nemohl jsem věřit vlastním očím. Jaktože se církev chová, jak se chová? Jak mohou biskupové takhle lhát?“ vzpomíná dnes Thomas Doyle na dobu, kdy se rozhodl pomáhat lidem zneužitým církevními představiteli.

„Tímhle to začalo, když jsem se potkal s oběťmi a když jsem viděl tu nespravedlnost a také nedostatek pomoci. Nebyly to jednotlivé případy, šlo to systémově celou institucí. A to mi změnilo život,“ říká kněz.

Pohlavní zneužívání nezletilých hlaste civilním úřadům, vyzývá Vatikán kleriky v novém manuálu

Číst článek

„Jedna z věcí, která mě nutí pokračovat v pomoci, jsou také rodiče zneužitých dětí. Nedokážu vůbec popsat slovy, jaké to je: sedět s mužem a ženou – manžely a rodiči – a slyšet je popisovat, jaké to pro ně bylo, když zjistili, že jejich dítě bylo zneužité. Nic horšího jsem v životě nezažil,“ dodává.

Existuje tedy vůbec naděje, že by se sexuální zneužívání v církvi stalo minulostí? „Mnohé už se změnilo. Oběti teď mají opravdu šanci uspět. Musí se zorganizovat, musí se ozvat, najít spojence v médiích, čelit biskupům, dovést své případy k soudu, udělat cokoliv. A změna přijde. I když nás čeká ještě hodně práce,“ uzavírá americký kněz a bojovník za práva sexuálních obětí kněží Doyle.

Poslechněte si celý rozhovor Naděždy Hávové s Thomasem Doylem. Povídali si také o tom, jak se proměnilo vnímání celého problému za posledních čtyřicet let a jakou naději dávají obětem nově přijímané zákony ve Spojených státech, které nutí katolickou církev zpřístupnit své záznamy a archivy.

Ondřej Skácel, Naděžda Hávová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme