Když čelíme výzvě, ubližují nám nechtěné myšlenky, říká kouč Jelínek. Jak se propojit s tělem a duší?

S koučem Marianem Jelínkem a sportovním manažerem Janem Limportem se reportérka Radiožurnálu Lucie Výborná setkala v Ladaku. Společně přijali benefiční výzvu Brontosaurů v Himalájích. Jedná se o sportovní cestu se třemi sportovními výzvami. Výtěžek ze sázky se stane darem pro himalájskou školu. Limport již v Indii byl před 4 lety. „Když jsem tu byl naposledy, řekl jsem si, že se sem vrátím. To prostředí a lidi mě oslovili. Je to tu úžasné.“

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Trenér a kouč Marian Jelínek (vlevo) a sportovní manažer Jan Limport

Trenér a kouč Marian Jelínek (vlevo) a sportovní manažer Jan Limport | Foto: Tomáš Černý | Zdroj: Český rozhlas

Klíčovým slovem této benefiční akce s Brontosaury v Himalájích je výzva. Dokážete mi to, Mariane, nějak definovat? Je to terminologie, která se ve sportu používá poměrně často.
Marian: Výzva je něco, co jsme nikdy nezkusili. V tomhle jsou to výstupy z komfortní zóny, především z hlediska fyzična, ale i psychiky. Obavy, strachy, jak to asi dopadne, tady jednoznačně jsou.

Přehrát

00:00 / 00:00

Doma bychom se vztekali, kdyby přijel autobus o hodinu později, tady jsme rádi, že vůbec přijel, směje se sportovní manažer Jan Limport

Zdejší výzva jsou tři základní disciplíny: Jedna je jízda na motorce. Ta motorka není ledajaká – je to těžká mašina a vy máte projíždět místní krajinou a štěrkem, brodit se, 170 kilometrů dojet k jezeru.

Druhou výzvou je rafting. Člověk vnímá rafting na Vltavě a Otavě... Tady je to trošičku jiná říčka. (směje se) A to třetí je, proč já jsem sem přijel – že bych si chtěl slézt šestitisícovku.

Honzo, učil jste tady 3 měsíce hokej, jaká je ladecká zima?
Jan: Šílená. Řekl jsem, že pojedu trénovat hokej, ale v létě. Cvičení, která se dají dělat na ledě s pukem a na bruslích, jsme dělali s teniskami a tenisákem nebo speciálními balónky, které se používají na hokejbal.

Snažil jsem se je učit hokej navnímat. Potom sem jezdí i v zimě trenéři, kteří zkousnou těch minus čtyřicet.

Je hodně velký kulturní šok, když je člověk zvyklý na evropské kluky a najednou má ty ladecké, kteří k tomu možná mají úplně jiný přístup?
Jan: Tady těch šoků je víc, ale člověk si na ně zvykne a najednou mu začnou být příjemné. Někam jdete, autobus přijede o hodinu později – doma už bychom se vztekali, tady jsme rádi, že vůbec přijel.

Takhle je to i s těmi dětmi. Snažíte se je něco naučit, nějakou disciplínu, cvičení... To je těžko udržitelné. Chtěly hrát, dávat góly, vyhrávat, to při cvičení moc nejde.

Recept vědců proti roztržitosti? Hluboká meditace. Méně pak chybujeme

Číst článek

Když už se ta morálka trošku uvolnila, tak se to rozdělilo na dvě půlky – hrál se hokej, kde lítalo kamení, nohy, ruce, zuby... Jdou do toho naplno, to se mi na nich líbilo.

Mariane, u vás většina lidí ví, jak to je s vámi a s hokejem. Ale k tomu v rámci sportovního koučinku přibyly ještě jiné sporty. Je mindset stejný, nebo jsou sporty, které mají specifikum, do kterého je potřeba proniknout?
Marian: Jsou. Mám škálu určitých sportů například z hlediska strachů. Máme sporty, kde nám jde i částečně o život nebo o destrukci těla – lety na lyžích, motosporty...

Pak jsou strachy o ego. A pak máte sporty něco mezi, třeba lední hokej. Máte hráče, který se bojí jet k mantinelu, bolesti a zároveň se může bát, že prohraje.

Pak je druhé dělení: Nejvíc ubližují nechtěné myšlenky. Chodí v okamžiku, kdy nejsem v akci. Proto se říká, že golf je nejsložitější sport na hlavu.

Rána trvá vteřiny, ale pak máte deset dvanáct minut čas na to, aby se vám mindset změnil: „Co teď? A jak? Teď jsi to zkazil...“ Nechtěné myšlenky chodí v pauzách.

Jak zastavit nechtěné myšlenky?
Marian: Náš mozek nemůže myslet na dvě věci najednou. Jedna z možností je zaměstnat mysl něčím jiným. Najednou se nám tam myšlenky obav a strachu nevejdou. Můžeme vizualizovat, komentovat, co dělám.

Další možnost je, že si můžu s nechtěnými myšlenkami popovídat. Přijde nechtěná myšlenka v jakékoli podobně – ztráta sebevědomí, motivace, koncentrace: „Né, přišel Johnny s blbejma kecama, on ti to chce zkazit. Máš cíl a Johnny ti do toho hází vidle...“ Uargumentovat logickými argumenty.

Existuje místo, gyrus cinguli, kde se setkává logika s emocemi. Tam se to „zmydlí“ a vítěz jde do těla. Když vyhraje emoce, začnu se klepat... Nebo vyhraje rozum a já se zklidním.

Možností je hodně. Škoda, že se to nevyučuje. Zaobíráme se fyzikou, matematikou, dějepisem... ale nezajímáme o nejbližší domov, a to je tělo, mysl a duše.

Je možné rozdělovat výzvy na velké a malé? Jak ustát neúspěch? Je rozdíl mezi individuální a týmovou výzvou? Kdy spolu naposledy Jan Limport a Marian Jelínek hráli hokej? Poslechněte si celý rozhovor.

Lucie Výborná, vma Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme