Hořké mandle, jadérka jablek s kyanovodíkem. Jak se s chutí nechat zabít… chutí

Nepíšu pod vlivem šedivého ledna a února, vůbec nemám potřebu vám kazit chuťové požitky. Jenom mě při čtení jednoho článku napadlo, při zmínce chronicky známé smrti dánského astronoma, astrologa a alchymisty Tycha Braheho, že s jídlem a pitím to nemáme vždy jednoduché. Slavný vědec a astrolog zemřel v roce 1601.

GASTROGLOSA DAGMAR HEŘTOVÉ Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Takové hořké mandle, to je přímo zabiják. Dávka 10 kusů už je nebezpečná. | Foto: Dagmar Heřtová

Potřeboval si odskočit, ale neslušelo se odejít od stolu, když v jeho čele sedí císař Rudolf II. a vy jste jeho císařský astrolog. Tycho seděl, nadále popíjel, což jeho problémy ještě zhoršovalo, až to mělo za následek konec.

Taková je legenda, i když důvodů a spekulací ohledně učencovy smrti je nepřeberně. Pro mě byla podstatná myšlenka, že se vlastně „upil“ a že podobně se dá i „ujíst“ a není to zase až tak složité.

Tak třeba…

Když zůstaneme u pití minerálky či vody. Představte si, že se necháte přesvědčit, že je nutné vypít denně tři litry vody. Tyto trendy se prosazovaly vcelku nedávno. Ovšem vy jste papežštější než papež a vypijete litrů šest. Aby vás to přes den nezdržovalo, nejlépe najednou.

Dagmar Heřtová

Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Střídavě žije v Praze a v Anglii, kde čerpá inspiraci při hledání chutí a při oživování původních receptů v prostředí moderní kuchyně.

Důsledek? Ledvinám a tělu moc dobrou službu neprokážete. Při takovém zatížení začněte rychle sepisovat závěť, jste totiž otráveni vodou! Rozvine se u vás hyponatremie, poklesne koncentrace sodíku v krvi a průšvih je na cestě.

Staré dobré pravidlo, že všeho moc škodí, platí i u jídla. Známý lékař a vědec Paracelsus už v 16. století tvrdil, že každá látka z přírody může být jedovatá, záleží pouze na množství.

Abych navodila ještě ostražitější atmosféru: vezměme si třeba jablko, skvělé ovoce, které prý dokáže nahradit i lékaře. Ovšem jeho jadérka obsahují sloučeninu s kyanovodíkem. Jak známo, zrovna s ním není žádná legrace. Je smrtelný v dávce 1 až 2 miligramy na kilogram vaší hmotnosti.

V průměru byste museli snít asi 200 jadérek, a ještě je před polknutím rozkousat. Tohle je málo pravděpodobné, ale kdo ví. Dnes udělá kdekdo kdeco za lajknutí na facebooku nebo na jiné sociální síti.

Ovšem nejenom jablkem může být naše žití ohroženo. Podobně nebezpečný je i obsah z pecky třešní, meruněk, broskví a švestek. Tady je koncentrace jedu ještě vyšší než u jablek, asi proto jsou také jádra obalena tvrdou peckou.

A co oříšky, houby a orient

Ořechy a jejich konzumace jsou právem doporučovány každým odborníkem. Ale i tady nám musí blikat kontrolka. Tak třeba takové kešu oříšky. Za prvé uvedu na správnou míru skutečnost, že to nejsou ořechy, ale semena z brazilského stromu s názvem ledvinovník západní.

Skořápky semen obsahují smolnatý olej kardol, která při manipulaci silně dráždí pokožku. Kešu oříšky se tedy před konzumací musejí tepelně upravovat, pražit.

Škubánky, taková obyčejná věc...

Číst článek

Takové hořké mandle, to je přímo zabiják. Přeháním, jsem si toho vědoma, ale každá hořká mandle obsahuje pět procent amygdalinu, kdežto sladké pouze 0,1 procenta, a proto pro dospělého člověka je dávka 10 hořkých mandlí už nebezpečná. Sladké mandle například v USA musejí projít tepelnou úpravou.

Kupodivu i muškátový oříšek (opět to není ořech, ale vysušené semeno) není žádná nevinnost sama. Obsahuje účinnou látku myristicin, elemicin a safrol. Při vysokých dávkách, prý stačí devět kousků, upadáte do stavu podobnému narkóze, trpíte halucinacemi a paranoiou, následky mohou být až fatální.

O houbách se ani moc rozepisovat nemusím. Máme s nimi hodně špatných zkušeností, ročně umírá na požití jedovatých hub dost lidí a spousta zůstává nepoučitelných. Je to naše národní sběratelská hrdost, to chápu, ale že se stále najdou lidé, kteří se jimi otráví, to je už mimo mé chápání.

Boršč. Skvělá polévka původem z Ukrajiny, která tvořila ruské dějiny

Číst článek

Odskočíme si do Asie za ovocem zvaným liči a jeho příbuzným ackee. Oba plody obsahují toxin hypoglycin a při velké spotřebě na lačno se člověk může dostat až do kómatu, které je známo u diabetiků.

Hodně nevonný durian z jihovýchodní Asie, označovaný jako „král ovoce“, je prý sice lahodnou pochoutkou kvůli příjemné sladké chuti, ovšem někomu tak pronikavě zapáchá, že je v některých hotelích a veřejných prostředcích zakázán. Potvrzuji, že na tržišti v Thajsku měl durian velmi intenzivní pach, a to jsem ještě nevěděla, o jaký druh durianu jde. Z 30 druhů je jich jedlých jen devět, mnoho druhů ještě není ani prozkoumáno.

Běžné ingredience

Berte následně uváděná čísla s rezervou, ale i tak jako výstraha jistě poslouží. Uvažujme o osobě s hmotností okolo 70 kilogramů. Pokud takového člověka omrzí život, stačí vypít 150 šálků kávy. Kofein nás sice umí povzbudit, ale i zabít. Čaje bychom museli vypít o pár hrnků víc, ale se stejným efektem.

Bez soli se moc vařit nedá, pravda, ale tři polévkové lžíce jsou jistotou loučení se životem | Foto: Dagmar Heřtová

Bez soli se moc vařit nedá, pravda, ale tři polévkové lžíce jsou jistotou loučení se životem. Pokud by někomu bylo divné polykat sůl jako takovou, stačí si ohřát a sníst třeba 122 balíčků polévky ramen a jste na tom stejně.

O vodě jsem mluvila v úvodu. Zmiňovat se o tvrdém alkoholu je zbytečné, s tím má naše země „bohaté zkušenosti“. Ovšem pivo, to je prý věc prospěšná. Vězte, že není. Takových třicet tři piv dokáže člověka dokonale zlikvidovat, o jedno méně bych také nezkoušela.

Konzumace cukru si konečnou daň vybere za delší čas, ale když to přeženeme, stačí k tomu vypít něco přes 40 slazených plechovek nealkoholických tzv. soft drinků a jistota konce se blíží.

Citrony jsou skvělé, jejich strouhaná kůra dochucuje hodně pokrmů, ale dejte si je s jiným úmyslem – stačí jich najednou zkonzumovat okolo stovky a také přichází konečná.

Ryby a mořské plody

Vynechám popis situací, kdy jíme ryby a mořské plody nečerstvé. Následky nás postihnou zpravidla hned, ale ne až tak hrozivě s konečnou životní stopkou. Mám s tím dost čerstvou zkušenost, které jsem naštěstí předešla, když se mě jeden uznávaný pražský podnik pokusil „otrávit” chobotnicí… ani se tehdy při korespondenci neomluvili.

Citronova kůra v opravdu velkém množství způsobuje halucinace. | Foto: Dagmar Heřtová

Je mnoho rybích jídel, kterým se raději vyhněte. Začnu vitamínem D.

Každý ví, jak je nezbytný pro naše zdravé bytí, ale když jeho přísun nekontrolujeme, hodně se sluníme a ještě si dáme nezřízené množství filetů ze sleďů, tedy herinků, může nás vitamín D i zabít.

To v Koreji číhá u mořských pochoutek jiné nebezpečí. Jídlo zvané Sannnakji (san-nakdži) je servírovaná za živa nasekaná chobotnička se stále aktivními malými chapadly, dochucená sezamem a sójovou omáčkou. Trochu se na talíři kroutí, pravda, ale je oblíbená, i když ročně při její konzumaci zemře několik lidí, a to jenom proto, že se přísavky chapadla přichytí ve vašem krku a hned bojujete o holý život. Ovšem taková kůstka v krku z třeboňského kapra je možná stejně nebezpečná a ani se nemusíme hnát tak daleko.

Jistější výsledek máme při nesprávném zpracování ryby čtverzubce. Japonci mu říkají fugu a někteří doslova na rybě ujíždějí. Obsahuje tetrodotoxin, který je 200krát účinnější než kyanid. Kuchař musí projít tříletou praxí, než může fugu připravit sám a hlavně bezpečně. To je už snad lepší hrát „ruskou ruletu“.

Ale vydejme se od moře do našich „bezpečných“ vod.

Ta naše bio zahrádka

I tady čeká takového nebezpečí, že člověku až zatrne. Znáte snad skvělejší kyselé koláče než ty z rebarbory? Jsou opravdu vynikající – až na jednu maličkost. Z rebarbory se konzumují pouze řapíky listů, a to pouze tepelně zpracované. Listové čepele rebarbory obsahují jedovaté látky včetně kyseliny šťavelové a tady legrace končí, můžete se otrávit. Že se tak stávalo, potvrzují úmrtí během první světové války, kdy se „doporučovalo“ listy rebarbory konzumovat.

Stejné je to i s bezem černým. První nebezpečí hrozí, když sbíráte plody z jiného stromu než z keře černého bezu, latinsky Sambucus nigra, a bobule jsou zelené nebo nedozrálé. Všechny zelené části rostliny jsou totiž mírně jedovaté, neboť obsahují toxin cyanogenic glycosides. Bobule černého bezu jsou jedlé po uvaření. Nemohu nevzpomenout zoufalou zprávu, kterou jsem dostala od jednoho kuchařského nadšence, který se při zavařování sirupu napil syrové šťávy z černých bobulí a dotazoval se, proč má tak šílené střevní potíže.

Existují druhy chilli, které jsou i při opravdu malé konzumaci pro mnohé z nás tou poslední ochutnávkou. | Foto: Dagmar Heřtová

Změna klimatu umožnila pěstovat na zahrádkách i chilli papričky. Existují druhy chilli, které jsou i při opravdu malé konzumaci pro mnohé z nás tou poslední ochutnávkou.

V minulé gastroglose jsem se věnovala škubánkům. Hlavní složkou jsou brambory. Ovšem ani tady nemáme nic jistého, jsou totiž jedovaté!

Syrové a naklíčené totiž obsahují solanin, který nás může dost pocuchat až do stavu, kdy už nikdy neochutnáme nic. Naštěstí brambory nikdo syrové nejí. Ale jak jsem už několikrát psala: Kdo ví! Solanin obsahují i rajčata a lilek, opět jsou-li v syrovém a nedozrálém stavu.

To jsem ještě nezmínila zažívací a trávicí problémy třeba s mojí oblíbenou topinamburou, syrovým květákem, hráškem a fazolemi. Na vině nejsou toxiny, ale třeba u topinambury je pachatelem inulin, polymer fruktózy, na jednu stranu velmi příznivý pro diabetiky, způsobuje však opravdu velké nadýmání. Ani delší převaření tady nepomůže.

Dost bylo strašení

Komu připadala dnešní gastroglosa moc „tmavá“ až hororová, tomu se omlouvám. Text je nadsazený, vím, nikdo do sebe nebude soukat tři velké lžíce soli nebo 90 citronů, ale chtěla jsem upozornit, kam až vede nadměrná spotřeba čehokoliv třeba i v gastronomii.

Jíst, či nejíst? Manuál na přežití vědeckých výzkumů o stravě

Číst článek

Faktem je, že vše výše uvedené je bohužel pravda. Je tedy na nás, jak jsme znalí a ostražití, jak zvládáme zpracování jednotlivých surovin a zda dobře odhadneme, kolik jich je možné podávat a konzumovat, především těch u nás běžných.

Nejdůležitější však je obecně známé konstatování, že nejnebezpečnější je jídlo v nadměrném množství. Je-li jídla přes míru, škodí vlastně všechno, nastoupí totiž obezita, vysoký tlak a chronické problémy všeho druhu.

Dobrou chuť a uvážlivou konzumaci přeji všem.

Některé potraviny způsobují opravdu velké zažívací potíže, jako třeba topinambura | Foto: Dagmar Heřtová

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme