Brouci na střeše zmlkli po zásahu policie
Londýnská Metropolitní policie musela zasahovat proti hlasité hudbě, kterou na střeše neohlášeně produkovali slavní Brouci. Stalo se to přesně v den, jehož datum nese i dnešní sobota a s tím i má pravidelná gastroglosa, tedy 30. ledna, jenom rok nesedí.
Událost se stala před 52 lety, roku 1969. Kapela The Beatles byla před rozpadem a toto poslední společné „střešní“ vystoupení potvrdilo nejčernější obavy fanoušků po celém světě.
O 14 měsíců později, 10. dubna 1970, oznámil Paul McCartney, že skupinu opouští, a to byl poslední hřebík do rakve nejslavnější kapely na světě.
Proč na střeše
Zahrát na střeše londýnského sídla Apple Corps, Savile Row 3 v luxusní čtvrti Mayfair nebylo vůbec nic naplánovaného. Kdo by lezl na střechu na přelomu ledna a února a riskoval zdraví.
Také do poslední chvilky nebylo jasné, zda se vůbec začne. Ještě pár minut před prvním tónem slavných písní se kapela choulila v nevyhřáté místnosti pod improvizovaným pódiem.
První začal remcat Ringo Starr, že v tom nevidí žádný smysl, George Harrison začal také rebelovat, a než se dostal ke slovu Paul, vše utnul John Lennon větou, za kterou se omlouvám, ale jenom cituji: „Ach, do pr...e, pojďme na to!“
A šlo se na věc.
DAGMAR HEŘTOVÁ
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.
Venku bylo 7 °C, foukal ledový vítr a pocitově bylo okolo nuly. Vypadalo to, že se každou chvilku rozprší, a navíc padala taková mlha, že koncert nemohl být zaznamenán ani z vrtulníku. Hrajte v tomto počasí na kytaru, na bubny, zpívejte, a ještě se tvařte zvesela.
Vítr kvílel v mikrofonech tolik, že jeden z asistentů odskočil na ulici, v nejbližším obchodě koupil troje dámské silonky a do těch mikrofony zabalil. Možná díky tomu Brouci zvládli neplánovaný koncert skvěle, i když si George Harrison zahříval konečky prstů nad několika zapálenými cigaretami, John Lennon si musel vypůjčit kožich od své Yoko Ono a Ringo Starr si navlékl červenou pláštěnku, ne aby udal nějaký nový módní styl, ale také si ji půjčil od své ženy Maureen.
Ani celebrity takových výšin to neměly vždy lehké.
Jak jsem už podotkla, konec všemu udělala Metropolitní policie, která v domě udělala šťáru, ale před tím její úmysl někdo prozradil a z kapes osazenstva putovaly do záchodu a byly spláchnuty igelitové pytlíčky s „neznámým“ obsahem. Nic nepatřičného policie nenašla a po jejím zásahu byl pohádky konec.
Rozkaz zněl: „Vypnout! Máme stížnosti. Děláte hluk a pod vámi je ulice zacpaná posluchači v autech!“
Tak jo!
To je vše k vysvětlení, proč jsem zmínila zrovna dnešní datum, teď se začnu věnovat gastronomii. Proto vlastně píši a odskok k Beatles berte jako poděkování a vyslovení mé úcty k nim. Kolik krásných večerů jsem poslouchala jejich hudbu, běhala s nimi s peckami v uších, ladila je na Spotify nebo vkládala kazetu do magneťáku.
Teď už k tomu jídlu.
Slavná kapela se jídlu v textech věnovala dost často a píseň „Strawberry Fields Forever“ patří mezi ty nejúspěšnější. Řadí se prý mezi nejkrásnější songy o jídle bez ohledu na čas a hudební žánr.
Jinak zmínka o medu, jahodách a dalších skvělých ingrediencí měla mnohdy dvojí význam, čímž se textař nakonec dostal, kam potřeboval, a určitě tím neměl na mysli nastolit u posluchačů pocit hladu.
Třeba píseň „A taste of honey“ je o chuti rtů dívky, která je sladší než víno. Prostě láska. To píseň „Piggies“ končí slovy o slanině na talíři, ale přitom je dost drsným vzkazem společnosti (prasátek) zajímající se jenom o sebe a o vlastní sebepožíračství.
Jak se v Anglii točí pivo i recept na ostrovní klasiku z Francie
Číst článek
Vrátím se ještě k „Strawberry Fields Forever“. Je o jahodách, ano, ale to je asi tak všechno, neboť se jedná o dům s jahodovým názvem, kde byla Armáda spásy a kam si John Lennon jako kluk chodil hrát do zahrady.
Plná jídel, chutí a stesku je píseň „Savoy Truffle“, tedy Savojská pralinka, a já přidám jednu větu z textu: „Víš, že jsi to, co jíš!“ To je věta, kterou potvrzuji, ale poprvé ji vyřkl francouzský labužník a gurmán Jean Anthel Brillat-Savarin Anthlem a zněla: „Řekni mi, co jíš, a já ti řeknu, kdo jsi.“
Název songu „Glass onion“ svádí k představě jisté fáze smažené cibulky na pánvi, ovšem není to tak, mimo úvodní věty o jahodovém poli je to zase jenom hlubší hledání žití a života a pohled na něj. Písní slavných Brouků, kde je zmíněno jídlo, je víc, svůj výčet uzavřu baladou „Cry baby cry“ a pro nás ženy připomenutím, že i my jsme královny, pokud nám náš muž připravuje snídani. Úryvek zní:
„Král Marigoldu byl v kuchyni,
dělal snídani pro královnu…“
Já se přiznám, že jsem královnou dost často.
Beatles a opravdové jídlo
Možná budete zklamaní, ale ona slavná čtveřice jídlu moc nedala a snad se společně shodli jenom na šálku čaje, který byl ve studiu vždy v konvici k dispozici. Paul McCartney měl rád čaj s mlékem a dvěma cukry.
John Lennon prý trpěl bulimií, zkoušel to s vegetariánskou stravou, ale nevydržel to. Pocházel z chudé rodiny a nejraději vzpomínal (dokonce v písni) na kukuřičné vločky s hustou smetanou, což byl pro něj prý vrchol všech chutí.
Slavní Brouci pocházejí z Británie a na jejich jídelníčku nemohl chybět gastronomický skvost fish and chips, tedy bílá ryba s hranolky a s hráškem, a klasický Sunday Roast (nedělní pečínka). Vida, přece se na něčem shodli – rádi si poručili kvalitní steak.
Tradiční britská kuchyně, to jsou dokonale sladěné chutě a talíře s vydatnými pokrmy
Číst článek
Pokud půjdu malinko do bulváru, prozradím na Ringo Starra, že měl potíže s kořeněným jídlem, a když s manželkou a přáteli vyrazili za chutěmi do Indie, on si s sebou vezl kufr s konzervami fazolí Heinz. To George Harrison byl velkým milovníkem indické kuchyně a vlastně i hudby.
A úplně na závěr ještě prozradím, že Paul McCartney je od roku 1975 vegetarián, ovšem kdysi miloval jídlo zvané Chicken Maryland. Pokud máte chuť, stačí menší kuře, naporcovat na čtyři díly, obalit v mouce, rozšlehaném vejci a strouhance, prostě klasika. Pomalu a do zlatova usmažit na másle. V ušlehané smetaně poté rozmíchat čerstvě nastrouhaný křen, což byla příloha. Kuře servírujeme na plátcích osmažené anglické slaniny, doplníme bramborem a křenovou omáčkou a slast je na světě.
Tak jsem stačila ještě přidat i recept a teď si jdu pustit poslední album slavné skupiny The Beatles s názvem „Let It Be“.
… a už je pro dnešek nechám být!