Vyhladovělou Británii zachránil mrkvový dort. Jednoduchý recept s olivovým olejem a ořechy
Povánoční dietní pokusy snad už skončily, takže proč si nepřipravit dobrý zákusek, že? Mrkvový dort v trochu odlehčenější formě myslím je to pravé! Žádné krémy na plnění ani cukrové polevy po anglicku, ani marcipány po německu, dokonce ani šílené slazení a sušené ovoce po americku. Jen olivový olej, něco málo cukru a co nejméně mouky, nahradíme ji mandlemi a ořechy.
Ačkoliv můžeme podlehnout představě, že mrkvový dort je anglickou nebo americkou záležitostí, patent na něj si přisvojují Švýcaři. Není to sice úplně stoprocentní, ale mrkvový dort se údajně poprvé pekl v německy mluvícím kantonu Aargau. Objevil se tu v kuchařské knize z roku 1827, ale o jeho původu to zase tolik nevypovídá a dál zůstává sporný. Zápis v knize je sice důkaz, který nejde obejít, a já důkazy ctím, ledaže ho přebije jiný.
Historie mrkvového dortu v Británii
V šedesátých a sedmdesátých letech se dekadentní mrkvový dort stal doslova hitem jak v Británii, tak ve Spojených státech a své postavení si udržel dodnes. Dekadentní proto, že jde o opravdu velmi kalorický zákusek, zvláště když ho doplníte máslovým krémem s krémovým sýrem, jak má mrkvový dort opravdu být.
Dagmar Heřtová
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Střídavě žije v Praze a v Anglii, kde čerpá inspiraci při hledání chutí a při oživování původních receptů v prostředí moderní kuchyně.
Podotýkám, že ten, který vám nabízím dnes, je výjimka. V Británii patří mezi pět nejžádanějších dortů a nesmí chybět v nabídce žádné kavárny, dát si kousek mrkvového dortu s čajem, mocha cappuccinem nebo s ovocným smoothie patří k národní kultuře. Pro jeho sytost se často prodávají jen velmi malé kousky, jakési proužky, které vám bohatě postačí k uspokojení vašich chutí.
Neuvěřitelný příběh muže, který měl nakrmit národ
Než se mrkvový dort stal v Británii legendou, nelze pominout nejzajímavější část jeho historie: jde o málo známé období II. světové války, kdy obléhaná Británie čelila téměř vyhladovění. Možná kdyby tohle Hitler věděl, neposílal by do Británie letadla s bombami.
Více než ze dvou třetin byla Velká Británie odkázána na dovoz potravin zejména ze Spojených států. Lodě s náklady proviantu na cestě přes Atlantik ale německé ponorky posílaly jednu za druhou ke dnu. Sám Churchill si uvědomoval, že válku Británie nemůže vést s prázdným žaludkem a že potraviny jsou stejné důležité jako tanky.
Vejce, nebo anarchie?
Tak zní název knihy, kterou napsal William Sitwell a líčí v ní neuvěřitelný příběh o tom, jak by dopadla válka, kdyby Británie byla hladová. Krušné memoáry Lorda Wooltona, začátkem války úspěšného obchodního ředitele firmy John Lewis a v roce 1940 jmenovaného ministra pro výživu ukazují, že opravdu často stál obrazně před rozhodnutím: vejce, nebo anarchie? Jeho přístup ale i celý jeho život, byl však velmi naučný a obdivuhodný.
Britská hospoda je fenomén, zachraňují ji gastropuby. A jak je to s gastrohospodou u nás?
Číst článek
Aby se zabránilo nepokojům či dokonce anarchii, které by mohly vést ke katastrofálním následkům, rozhodla Churchillova vláda o zavedení přídělového systému potravin. Do čela Ministerstva pro výživu byl jmenován během několika hodin nepolitický Lord Woolton.
Wooltonovi se podařilo v průběhu celé války nejen zajistit potraviny pro obyvatele Británie, ale nejdůležitější bylo, že udržel morálku a zajistil, že černý trh s potravinami téměř neexistoval, za což samozřejmě zaslouží pochvalu i všichni Britové. „Celé národní vzepětí jistě historici s hrdostí zaznamenají,“ prohlásil Lord Woolton po válce.
Proč píšu, že jde o málo známé období? Protože tento přídělový systém se stal jedním z velkých utajovaných příběhů II. světové války. Nakonec ani němečtí špióni ve Whitehallu (sídle vlády a státních úředníků) nevěděli o dodávkách, které ministerstvo výživy sídlící stranou v Tothill street ve Westminsteru, sehnalo, ani o jejich následné logistice.
A jak sám lord Woolton ve svých memoárech vzpomíná: “Země si nikdy neuvědomovala, že jsme se ocitli tak blízko katastrofě.“
Rýt pro vítězství!
Co však je neméně zajímavé, je zázemí, tedy samotná situace v Británii, kdy ženy byly vyzývány, aby místo květin na zahrádkách pěstovaly spíš věci k jídlu než ke koukání. Celá země byla vyzvána, aby doslova „ryla pro vítězství”! Nastala velká národní osvěta nejen jak si co vypěstovat, ale především jak zeleninu a ovoce zpracovat.
Miliony fazolí denně. Angličané jsou největší konzumenti luštěnin na světě
Číst článek
Zapojili se do ní zahradnické legendy jako C. H. Middleton a Roy Hay. Už tenkrát existovaly první rozhlasové pořady, v nichž odborníci radili, jak hospodárně vařit. Ve filmech, letácích a brožurách se šířily návody, jak nejlépe využít příděl potravin a jak s ním vydržet co nejdéle, třeba i tím, že si koupíte ledničku, protože spíž už nestačí. Woolton povolal také ty nejvýstřednější kuchařské elity a odborníky na domácnost, aby vysvětlovali, jak využít vše, co najdete v přírodě.
Tím se dostáváme i ke zmiňovanému carrot cake, tedy mrkvovému dortu. Byl hojně doporučován v letácích a kuchařských sešitcích Ministerstva pro výživu jako ideální sladký zákusek, přičemž přidáním mrkve se o to méně použilo nedostatkového cukru. V receptu však vejce byla sušená a cukru se přidávalo jen půldruhé lžíce. A tak to bylo se vším.
Překvapivý obrat a zdravější národ
Nejenže Britové tuto válku vyhráli, ale země měla o 6 miliónů akrů obdělané půdy navíc a byla ze dvou třetin v potravinách soběstačná, o což se také zasloužilo ministerstvo zemědělství. Nucený jídelníček přinesl nakonec i pozitiva, lidé byli štíhlejší, zdravější, stravovali se rozumněji, děti dostaly své příděly mléka, ve školách obědy a ovocné šťávy pro zachování jejich zdravého růstu, ženy získaly praktický zájem o domácnost. Tyto zvyky vydržely i dlouho po válce, neboť přídělový systém skončil až roku 1953 a mrkvové sendviče i dorty byly stále v kurzu snad až do 70. let, i když už to dávno nebylo zapotřebí.
Mrkvový dort je dnes také štíhlejší
Inspirace z Anglie? Bůček voňavě, bez námahy a s asijskou noblesou
Číst článek
I v současnosti plné konzumu a blahobytu se nejednou vracíme k prostším pokrmům a bráníme se rafinovanému cukru a bílé mouce a vzpomínka na těžké časy možná vyvolá úsměv. Zvláště třeba Británie by takový zdravý přístup dnes patrně potřebovala. Nicméně pokud se máme rozhodnout, často volíme jednodušší, méně tučné a méně sladké varianty mnoha pokrmů, a mrkvový dort není výjimkou.
Výsledkem mého předcházejícího povídání je recept, na který vám stačí olivový olej, vejce, mleté mandle a ořechy, trochu mouky, prášku do pečiva a pro chuť pomerančová kůra, koření pěti vůní a skořice. A cukr použijte třtinový a můžete experimentovat a zkusit ho méně. Nepeče se ani obvyklých 90 minut, ale za 35 minut je hotov. Cukrujte jen lehce a potvrďte si, že tentokrát krémovou náplň ani cukrovou polevu mít nemusíte. Pochutnáte si i tak.
Mrkvový dort s mandlemi a ořechy
Ingredience:
- 3 vejce
- 90 ml olivového oleje
- 100 g světlejšího třtinového cukru
- 75 g tmavšího třtinového cukru
- 2 lžičky vanilkové extraktu
- kůra z 1 pomeranče
- 230 g mrkve
- 2 lžičky citrónové šťávy
- 100 g mandlové moučky
- 90 g mletých vlašských ořechů
- 50 g hladké mouky
- 15 g prášku do pečiva
- 1 lžička mletého koření pěti vůní
- 1/2 lžičky mleté skořice
- špetka soli
- moučkový cukr na posyp
Postup:
Nejdříve si předehřejeme troubu na 180 °C. Mrkev oloupeme a nastrouháme najemno a zakápneme citrónovou šťávou, aby neztratila barvu. V kuchyňském robotu našleháme olivový olej, vejce a cukr. Přidáme vanilkový extrakt, najemno nastrouhanou pomerančovou kůru, koření pěti vůní, skořici, špetku soli a mrkev.
Postupně přidáme mandlovou moučku, ořechy a mouku s promíchaným práškem do pečiva. Spojíme v těsto a vlijeme do vymazané dortové formy se dnem vyloženým papírem na pečení. Pečeme 35– 40 minut nebo dokud nebude dort do zlatova. Suchou špejlí vyzkoušíme, zda je dort již upečený i ve středu.
Vyndáme, necháme asi 10 minut vystydnout a přendáme na talíř nebo dortový stojan. Ozdobíme kousky pomerančové kůry a posypeme moučkovým cukrem.
