V Los Angeles jsem obědvala s něžným opilcem Bukowskim, nakonec si přisedli i Chaplin a Marylin

„Tak ten sedával u třetího stolu přímo naproti mně,“ prozradila mi recepční v restauraci, která letos slaví 100 let. Řeč byla o americkém spisovateli Charlesi Bukowském. Kvůli němu a dobrému jídlu mě hvězdná jména, kterými jsou vydlážděné chodníky v části Holywoodu, doprovodila až sem, do restaurace Musso & Frank Grill, která by se neměla při návštěvě Los Angeles vynechat. Psala se v ní americká kulturní historie a já před malou chvilkou vešla!

Tento článek je více než rok starý.

Los Angeles Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Tady, hned u prvního stolu u okna, sedával pan Chaplin, hned vedle něj Marylin Monroe. Ta ráda zašla i do baru!“

Recepční v restauraci měla znatelnou potřebu ohromit mě brilantními znalostmi, právě totiž otevírali a zatím byla restaurace skoro prázdná. Měla trochu času, já zase pořádný hlad, byla jsem bez snídaně.

„Chodívala sem i Greta Garbo, ale kde sedávala, nevím,“ řekla provinile. „Ale asi vás zajímají literáti, zašel sem na jídlo a naše víno třeba Scott Fitzgerald, ten chodil ještě do původní restaurace, než se podnik přestěhoval právě na toto místo. Chodil sem i William Saroyan a Raymond Chandler a…“

‚Retro je tu skutečností‘. Ochutnejte s námi dokonalý burger z restaurace v L. A. otevřené v 50. letech

Číst článek

„No to je úžasné! A mohu si sednou ke stolu, kde sedával pan Bukowski, prosím?“ přerušila jsem dost nezdvořile milou paní dříve, než se stačila znovu nadechnout a začít citovat další a další slavné literáty, herce a osobnosti spojené s americkým filmovým průmyslem a touto mimořádnou restaurací.

Nevadilo jí to. Očima sjela na seznam a se stejnou kadencí řekla: „Moc se omlouvám, ale tam je rezervace.“ S hranou provinilostí zamrkala a dodala: „Posadím vás hned vedle, užijte si chvíle u nás.“

A tak jsem tady

Tak jsem konečně tady a opravdu si to užívám, sedím tam, kde sedávali představitelé americké kultury minulého století. Přiznávám se, že jsem to tak nějak podvědomě cítila. Nabitá atmosféra… a než jsem vše stačila sama sobě popsat, přišel číšník v červeném saku a přinesl velkou sklenici s vodou a ledem a jídelníček.

Zatím jsem si v rychlosti objednala italské červené víno. Restauraci v klasickém newyorském stylu otevřeli 27. září 1919 Italové Joseph Musso a Frank Toulet, letos je to tedy 100 let, a tak jsem jim i tímto chtěla vyjádřit úctu a poděkování.

DAGMAR HEŘTOVÁ

Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Střídavě žije v Praze a v Anglii, kde čerpá inspiraci při hledání chutí a při oživování původních receptů v prostředí moderní kuchyně.

Základ věhlasu restaurace byl položen v dobách zlatého věku Hollywoodu. Musso & Frank Grill s vyhlášenou kuchyní, ještě vyhlášenější nabídkou italských vín a s nadmíru oblíbenými míchanými barovými nápoji a koktejly byl už od svého založení odsouzen k faktu, že bude mít „na růžích ustláno“. A to se naplnilo!

Zvuková izolace od venkovního ruchu navozuje tichou atmosféru, kterou umocňují tmavé dřevěné obklady stěn, červené kožené lavice a křesílka, stálé přítmí a decentní číšníci, prostě takové prostředí zvalo uměleckou smetánku k návštěvě a ta pozvání okamžitě s radostí přijala. Aby ne, místa je tu dost, navíc bar je neskutečně prostorný, dlouhý a nabízí ještě více intimity.

Doba je jiná, heslo zůstalo

Ano, doba se změnila, hvězdy sem občas ještě zabloudí, ale jinak hraje restaurace na jedné z nejznámějších ulic světa stále svou důstojnou roli.

Převažují tzv. Angelenos, zkrátka „domorodci“. Drtivá většina hostů je stálých a do toho občas zabloudí turistický nedočkavec toužící potkat se s Charlesem Bukowskim a dalšími hvězdami světové kultury.

Možná by sem přišlo více turistů, ale místní jim to moc neumožňují, jejich rezervace jsou tak časté, že prostě není kam si sednout. Já měla kliku, sice bez rezervace, ale hned pár minut po otevírací době.

U baru zde popíjela nejedna hollywoodská hvězda a nesmíme vynechat i slavné literáty | Foto: Dagmar Heřtová

Rezervace se přijímají i na týdny dopředu, ovšem uprostřed týdne stačí i několik dnů. To pravil číšník, který nás obsluhoval a pousmál se při tom. Jinak výraz obsluhy je zde přísně neutrální, snad i obočí mají přišité, aby ho nad nějakým neznalcem nemuseli pozvednout.

Proč také, když už 100 let zde platí moudré heslo: „K místním se chováme jako k celebritám a k celebritám jako k místním.“

Co se tady podává

Vynechám nepřebernou nabídku vín a koktejlů, kterou jsem vzpomínala v úvodu. Na popisování tady není prostor.

Současný šéfkuchař J. P. Amateau je teprve třetím, který má tu čest v tak dlouhé historii chlubit se tím, že šéfoval kuchyni Musso & Frank Grill. Ani se mi tomu nechce věřit. Menu se za ta dlouhá léta výrazně nezměnilo. Šéfkuchař tvrdí, že provedl jenom pár úprav, aby jídlo chuťově odpovídalo současným požadavkům. Může si to dovolit, chodil sem jako malý kluk a má s čím porovnávat.

Grilované krevety na salátu - překavpivě jednoduché a chutné | Foto: Dagmar Heřtová

Na stole přede mnou přistála po objednávce klasika, opět z úcty k zakladatelům: špagety s masovými kuličkami, druhý talíř obsahoval salát s krevetkami. Porce jsou takové americké, tedy ani jedno jídlo se nedá dojíst, pokud by si člověk nechtěl poškodit zdraví. Jídlo vynikající, ale jako bych měla pocit, že jsem tady kvůli němu vůbec nebyla…

Něžný barbar

Důvodem mé návštěvy bylo „potkat se“ se všemi těmi hvězdami minulosti a současnosti, což se povedlo. Ale sledovala jsem hlavně něžného spiťara Charlese Bukowského, který sem chodil rád… hodně rád. Pravda, až v pozdějším věku, kdy své měl už vypito, a dokonce začal svou tělesnou schránku zahrnovat péčí, jako byla pravidelná a teplá strava.

Na vrcholu svých životních eskapád se maximálně dopracoval k teplému pivu, nic jiného tehdy pro něj nemělo význam. Ne, nezapomínám na psací stroj, papír, jeho básně a knihy. Není to až tak čtení pro ženy, ale některé básně jsou kupodivu plné něhy, a to je důvod, proč mě tato kontroverzní osoba zajímá.

Vedlejší stůl s rezervací, kde sedával, již byl obsazen párem Japonců, paní měla před sebou pár lístků salátu, její partner měl na talíři obrovský steak, pod kterým se číšník prohýbal, když ho servíroval.

Crumble – vynikající anglický dezert. Bez mouky a s růžovou rychlenou rebarborou

Číst článek

Přivírám oči, právě dojídáme jídlo a dopíjíme víno, Bukowski má nevhodné návrhy, což jsem čekala, vždyť pití, nemravné návrhy a psaní mu jdou nejlépe. Marylin se tomu uculuje a pan Chaplin mi šeptá, ať mu prominu, že on už jiný nebude. A já odvětím: „Vím, vím, pane Charlie.“

Opravdu to moc dobře vím a jsem natolik poctěna vybranou společností, že mimořádně i něco přetrpím bez mrknutí oka

Nevím jak, ale vzpomněla jsem si na dvě citace Chinaskiho z knihy Ženy. Jedna zněla: „Andělé jsou všude!“ a já s ním byla přímo ve městě plném andělů a pochopila tu pravdu.

Ta druhá uzavírá dnešní gastroglosu: „I když to nemám rád, vzdělání je svým způsobem užitečné, třeba při shánění práce, a obzvláště když hledáte v jídelním lístku…“

Díky všem a zvláště Vám, něžný spiťare, za milou společnost spojenou s vynikajícím obědem a příště vám s tím jídelníčkem ráda pomohu. Trochu o to vím.

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme