Degustace vín přes dráty internetu

Není to tak doslova, ale zase jsem na vlastní chuťové buňky okusila, jak se dá internet využít. Zúčastnila jsem se originální degustace vín. Bílé víno bylo chlazené, za což jsem mohla já, červené mělo správnou pokojovou teplotu, za což jsem také mohla já. Ještě k té teplotě - byla to spíš teplota mé pracovny než mého pokoje. Seděla jsem totiž před obrazovkou notebooku, vedle stálo několik skleniček na víno, dvě lahvinky červeného a jedna bílého.

Tento článek je více než rok starý.

Gastroglosa Dagmar Heřtové Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

I someliér se vás přes počítačové spojení pokouší upozornit na chutě právě degustovaných vín

I someliér se vás přes počítačové spojení pokouší upozornit na chutě právě degustovaných vín | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Nalévala jsem si sama, což já nerada, víno podle rad z obrazovky správně očichala, převalovala, moudře kývala hlavou, jak těm chutím rozumím a jak přesně tu pojmenovanou cítím, a poté s klidem polkla a dolila si.

Degustuji beze strachu, že nebudu moci sednout za volant a dopravit se domů. Jsem přece doma!

Už si zvykám

Už léta cvičím jógu. Cvičím pravidelně nepravidelně, a tak mám občas pocit, díky signálům svého těla, že se právě potřebuji protáhnout, odpočinout si a nabít energii. Obvolám své yoga cvičitelky a cvičitele, pokusím se najít v jejich rozvrhu skulinku a dostat se na lekci - ať už v Brightonu, nebo v Praze.

Většinou se daří. Známe se a vše jde, když se chce. Pokud do toho nešlápne svou zablácenou botou koronavirová pandemie. Studia se zavřou a svět se šine mimo obvyklé koleje…

Protahujeme se společně, každý před svou obrazovkou. Židle a knihy jdou stranou, na podlahu se rozprostře podložka a už se cvičí. Přes celou obrazovku cvičitelka ukazuje polohy, připomíná, jak kde zatnout a kde uvolnit. Překvapivě vstupuje do našich životů, domovů, pracoven, ložnic a my ji tam rádi pustíme. Prostě „crazy world“, tedy bláznovství.

DAGMAR HEŘTOVÁ

Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.

Prý se takto jezdí i cyklistické závody, kdy zase koukáte do obrazovky, na rotopedu máte nastavenou nějakou etapu slavného Gira d'Italia a šlapete, makáte, sjíždíte neskutečnou rychlostí horskou klesající etapu a sledujete peloton, svou polohu v něm, rychlost, zdravotní údaje a vlastně na co si vzpomenete.

Ještě jsem nepostřehla, jestli se dá online hrát golf, kdy je část soutěžících na greenu a část u obrazovky, aby se golfisté kvůli pandemii příliš neshlukovali, totéž s tenisem, jeden na kurtu, druhý od obrazovky odpaluje tenisák s myší v ruce, klidně to může být i volejbal nebo taneční soutěž, kdy jeden z páru je na parketu a druhý se vlní virtuálně.

Možnosti asi budou brzy neomezené, do toho se ještě vloží umělá inteligence a nafukovací postava someliéra s nejvýkonnějším čipem místo mozku ze sebe bude sypat chemické rozbory vín, analyzovat chutě a vůně za pomoci nejpřesnějších přístrojů a hbitě odpovídat na naše neznalé otázky a mezi řečí pochválí účes účastnicím ochutnávky.

No, raději už toho sci-fi nechám a popíši vám, jak se degustuje víno prostřednictvím obrazovky počítače, televize nebo displeje telefonu.

Je to jednoduché

Účastník ochutnávky musí být u správné banky a mít správného bankéře, který vše zorganizuje a pošle pozvání, za které děkuji. To se vám, banko, povedlo a jsem vám vděčná.

Vše začne tím, že pozvaný včas obdrží bezpečně zabalenou bedýnku obsahující v mém případě tři sedmičkové lahve italského vína. Jedno bylo bílé a dvě červená.

V doručovací bedýnce najdete základní informace, a hlavně tučně zvýrazněnou větu, abyste víno správně nachladili. Řídila jsem se pokyny, víno se správně nachlazovalo a já před sedmou hodinou večerní začala ladit spojení. Do vyhledavače jsem zadala link, který mě přes osobní kód dovedl do Google Meet.

Čtyři recepty na vánoční cukroví. Připravte si dárky s láskou a srdcem přímo z vaší kuchyně

Číst článek

Pomalu se připojovali spolustolovníci. Připomínám, že každý byl bohužel u stolu úplně někde jinde - pod okénkem se záběrem kamery měl každý jméno, abychom se „lépe“ poznali, když už jsme spolu na degustaci, že?

Ruce si podávat nešlo, na osobnější dotazy typu: „A kde stojí váš kuchyňský stůl“ nezbyl čas.

Someliér Lukáš si nás spočítal, přivítal, oznámil, co bude následovat, a už tlumeně bouchly vytažené korkové zátky z lahve bílého vína. Obsloužila jsem se sama.

Nalila si zprvu cudně „jenom na ochutnání“, ale víno mi zachutnalo. Musela jsem častěji upíjet, neboť nám Lukáš vyprávěl, z jaké oblasti Itálie víno pochází, jak se tam točí větry, jak vypadá ranní slunko, jaký vliv na chuť má noční teplota a složení podloží, na kterém vinná réva roste. Proč a čím je tohle víno specifické.

Nebudu vás unavovat, je toho hodně, a když jsem něco nezachytila, zase jsem si dala lok v naději, zda mi nepostřehnutá informace nevyvstane sama. Nevyvstala, ale víno bylo výborné.

Na podobných akcích jsem měla v nedávné normální minulosti nejraději tu část, kdy se víno popisuje. Obdivuji, k čemu všemu se dá chuť vína váleného po jazyce přirovnat a co tam máme cítit. Myslím, že nejsem zase až takový barbar, ale nikdy nedosáhnu takové kvality popisu vína, jako to umějí profesionální someliéři.

Když dron přiletí s polévkou pho. Jaká je budoucnost donáškového jídla?

Číst článek

Miluji okamžiky po prvním loku, kdy someliér přivře oči, víno točí ve sklence, pozvedne šikmo bradu o trochu výš, převaluje víno v puse. Chvilka ticha.

Poté sám sobě přikývne, oči otevře, propíchne vás zrakem a s tváří hráče pokeru pronese třeba následnou dlouhou vysvětlující větu: „Cítíte tam likérovou vůni, tu marmeládu, trocha pryskyřice, sud, ve kterém víno bylo uložené, a to sladké koření, boží, to je tam boží, vanilka, ano vanilka, také připečené ovoce, tipnul bych to na lesní, a teď, no opravdu, skutečně, je tam švestka!“

Víno je v ústech opět převaleno a závěr hodný profíka, prý to nejde necítit: „Je tam i trocha papriky!“

Já poslouchám, visím someliérovi na ústech, hltám každý přívlastek, hledám ho ve svém loku, koukám do skleničky, čichám, vnímám a štěstím se tetelím, když ucítím ten drobet papriky. Do doby, než si všimnu, že Petr vedle sáhl po sýru s paprikou. To se zrovna nepovedlo!

Nevzdávám to a stále pátrám a obdivuji všechny ty, kteří v chuti jednoho loku vína našli tolik nádhery, tolik gastronomie, geologie, chemie a lidských vlastností. Jsem vlastně šťastná, že mi někdo zasvěceně řekne, co cítím.

Jste připraveni se připojit? Tak se ptá počítač před první online degustací | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Červené nechat ‚vydejchat‘?

Koncertní sólo someliéra pokračuje, další lahev přijde o špunt, víno je červené a já si škrtám z hlavy kdysi získané doporučení, že červené víno mám otevřít klidně 24 hodin před konzumací. Prý se tak „vydejchá“.

Faktem je, že jsem to ještě nikdy nedotáhla do konce, prostě otevřené víno nedostalo nikdy příležitost celý den se vydýchávat. Připadalo mi to divné. Vždyť každým otevřením vína končí jeho sláva a začíná oxidovat, myslela jsem si. Už nebude potřeba se této rady držet. Dostala jsem jinou. Prý stačí nechat víno otevřené 10 minut a už si můžeme ten červený tekutý skvost nalít do sklenky.

Kari s banánovými slupkami podle receptu britské první dámy domácího vaření Nigelly Lawsonové

Číst článek

Už můžeme začít převalovat a pozorovat, jak později čerstvě nalitá sklenička získává jinou chuť, jiné vlastnosti, jak se tím otevřením mění. Jak mohu po etapách cítit živočišnou vůni, cítit třešně, poté ovoce, jak je otevřené víno jakoby nevýrazné, nehutné, jak je díky tomu předurčeno k jídlu, jak mu zůstává svěžest, lehkost, jak je pitelné… Ten výraz je od té doby mým favoritem, je přece úžasné pít pitelné víno!

Ale čas letí a víno se mění. Už cítím, vlastně měla bych cítit sud, ano sud, ale co je podstatné, chuť hroznu není přebita dřevem sudu! Například tohle bílé víno z oblasti blízko slovinských hranic je lahodnější než stejné odrůdy Pinot grigio z alpských oblastí Alto Adige, to je prý často rozhádané, což u mě vyvolalo stav zvýšené pozornosti.

Dozvím se, že víno je ročník od ročníku jiné, to je ta rozhádanost, za kterou může počasí. A tak jsem si zase usrkla, poválela po jazyku, přimhouřila oči a konstatovala, že tahle várka se moc nehádala.

Ještě o jeden popis vás nemohu připravit. Věděli jste, že některá vína musí zharmonizovat? Že harmonizují několik let v lahvích ve sklepích, a pokud k tomu nedostanou příležitost, zůstanou divoká. Ale ve sklepě časem zjemní, zhutní, zakulatí se, ztěžknou. Jenom musím dodat, že stále mluvíme o vínu a ne o lidech, kteří se také často harmonizují s podobnými důsledky.

Dost

Už toho nechám, chutě a vůně vín se dají popsat klidně čtením nadpisů na Wikipedii a určitě se trefíte. Je to prostě neskutečné a já neměla za cíl cokoliv zlehčovat. Naopak. Víno je nám dáno darem, je to nápoj, který asi nikdy neomrzí, pokud ho pijete občas a věnujete mu tolik pozornosti jako náš someliér Lukáš.

Celá degustace měla trvat hodinu, ale přes dálnice internetu se nakonec naše sešlost bavila více než tři hodiny. A bavila se dobře. S každým lokem lépe a lépe. Lukáš i my jsme dávali k dobru zkušenosti a příběhy s vínem a gastronomií. Došlo i na filozofii vína, slepé degustace a potvrzení chutí výhradně spojených s osobní zkušeností, náladou a prostředím. Přesto zkoušíme degustovat online.

Když nastane čas kadeřávku, který září od září až do dubna

Číst článek

Že nejde o ojedinělý nápad, mě ujistil syn Petr. Na univerzitě zažil také degustaci, ale anglických sýrů. Organizace byla podobná. Zájemci se přihlásili, zaplatili 20 liber za balíček sýrů pro dva lidi, který si vyzvedli, a další večer začala degustace vcelku podobná té, jakou jsem zažila já s vínem - organizátoři jen využili jiný program pro spojení a místo skleničky a vývrtky syn potřeboval nůž, talířek a bagetu.

Bohužel mi vším tím docvaklo, jak je dnešní svět úplně vyšinutý. Degustuje se přes internet, nesmíme občas zpívat, zajít si do divadla, na výstavu, do opery, na koncert. Bojíme se viru poletujícího okolo nás, který mění veškeré naše krásné zvyklosti a jistoty.

Spousta běžných věcí je nedostupných, spousta dostupných věcí nejsou běžné. Držme se a pracujme na tom, aby se gastronomie a vše vrátilo do normálu, aby děti mohly chodit do školy a my se sešli někde v hezké restauraci nebo moravském sklípku na opravdové degustaci.

Držme si palce!

Je chuť přenositelná přes dráty internetu? Nakonec atmosféru, kterou si doma připravíte, ovlivní i chuť vína | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme