Brioška je královna a slastně hřešila s mandlovým croissantem. Upečte si ji

Povídání o briošce dnes začnu nezvykle zostra. Klasickým příkladem nošení dříví do lesa jsou moji domácí labužníci, kteří si briošku natírají máslem. Máslová brioška namazaná máslem je totiž chuťový predátor. Ona brioška vlastně predátorem je.

GASTROGLOSA DAGMAR HEŘTOVÉ Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Brioška je královna a slastně hřešila s mandlovým croissantem | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Vznikla někde v Normandii, kde je máslo pověstně kvalitní, brzy si podmanila celou Francii a hranice země svého původu překonala s lehkostí jejího nadýchaného těsta. Francouzi i Britové si rychlou snídani bez briošky nedokážou představit. Dokonce do pečiva přidávají kousky čokolády, a to se už jejich chuťové buňky dostávají přímo do extáze a nevědí kdy přestat. Myslíte, že tady je vrchol chutí? Ani omylem.

Dokonáno jest, když briošku zapečete s mandlovou pastou a ovocem a zapijete dobrým čajem či kávou. Ten moment znamená přímo chuťovou explozi, a důsledek? U nás doma nesmí brioška chybět, ať už v podobě celého toastového chleba, jak krásně se rukou trhá, když ho ochutnáváte, nakrájených plátků toastů, nebo podlouhlých houstiček; vypadají sice úplně jinak, ale jsou stejně dobré.

Na závěr úvodu si dovolím varování: Důsledkem pravidelného požívání briošky je závislost.

Hezky od začátku

Mluvíme o sladkém pečivu původem z Francie, které nese název brioška. Je to pečivo na přípravu a množství ingrediencí docela jednoduché, ale pes je zakopán právě v těch ingrediencích. I to málo musí být kvalitní a musí toho být hodně.

Dagmar Heřtová

Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.

Působí moje počty zmateně? Hned vysvětlím. Brioška se připravuje ze sladkého kynutého těsta a máslem a vejci se v tomto případě nešetří. Naopak. Čím víc, tím lépe, a dokonce hraje roli i skutečnost, odkud pochází. Je jasné, že vajíčka budou od šťastných slepic, ale máslo je nejlepší z Normandie, kde dobře živené kravky dokážou vyprodukovat takové mléko a následně máslo, že se díky němu brioška stala legendou.

Vše začalo už ve středověku, když při mimořádných příležitostech chtěli pekaři lidem trochu osladit život. Nadýchaná pochoutka byla na světě a v 18. století ovládla Francii díky rozmachu pekárenských živností.

Variant bylo hodně. Každá oblast se chtěla pochlubit svou, samozřejmě tou nejlepší brioškou. Pekaři chtěli upoutat především tvarem a přidáním drobností, jako byly rozinky, vzpomínaná čokoláda, kousky ovoce a podobně.

Brioška může být bochánek, podlouhlá houska, toast, třeba i malá koule zdobená čokoládou, může mít tvar obdélníkový, kulatý dortový, může to být i naše varianta briošky, tedy mazanec. Ve Francii je mnoho lokálních variant, ale se společným základem, trochu jiná je připravená z čerstvé smetany.

Brioškové toasty se potřou voňavým sirupem a mandlovou pastou frangipane | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Součást tradic, včetně gilotiny

Co je dobré, to se rádo. Brioška to jenom potvrzuje, byla součástí svatebních hostin, kdy byla nabízena nevěstě a ženichovi. Sladké pečivo se dokonce stalo součástí tradice: do briošky byla zapečená fazole a na koho připadl právě tenhle kousek, automaticky se stával královnou či králem. Bohužel jenom „jako“ a jenom na chvilku.

Brioška byla slavnostně podávána i při křtu, svatém přijímání a dalších, třeba lokálních příležitostech.

Třešně patří k létu. Stejně jako obrácený třešňový koláč Tarte Tatin

Číst článek

Pečivo je to jemné, samozřejmě sladké a ve své podstatě velkorysé. V době svého vzniku nebylo dobré máslo zase tak obyčejnou ingrediencí a kdo jej ve větším množství přidal do sladkého těsta, musel jistou dávku velkorysosti vlastnit.

Nemohu vynechat slavnou Marii Antoinettu, manželku Ludvíka XVI. Ta prý někde na cestách zaslechla rozhovor, že lid nemá mnohdy ani na chleba. Byla prý tehdy ještě dost mladá, ale „státnickou“ rozvahu měla asi vrozenou. Připojila se do rozhovoru hláškou: „Proč tedy nejedí briošky?“

Rada vskutku nad zlato. Připomenu, že tahle její bezstarostnost vyústila ve Velkou francouzskou revoluci a Marie Antoinetta byla dne 16. října 1793 v Paříži sťata gilotinou, později i někteří její kuchaři, pokud včas neprchli do Británie. Kdyby ji tehdy úředníci poslechli, mohla brioška zabránit pozdější revoluci.

Ale raději k věcem příjemným.

Upečený borůvkový Bostock se servíruje s vanilkovou zmrzlinou nebo šlehačkou a nejlépe chutná teplý | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Prostě Bostock

Začnu faktem, že nikdo netuší, proč se Bostock jmenuje takto podivně, a skončím faktem, že pokud se chce někdo pustit do pátrání, budu mu vděčná a těším se na jeho objevy. Po původu názvu briošky však pátrat nemusíme. Základem je starofrancouzské slovo „brier“, což byl dřevěný válec na hnětení těsta.

Bábovka s borůvkovou polevou s příběhem. A dáte si kávu, nebo čaj?

Číst článek

Bostock je vlastně spojením zlatavé a lehké briošky s mandlovým croissantem a vznikl opět coby z nouze ctnost. Pokud se pekařům nepodařilo prodat všechny své briošky, je jasné, že jimi asi těžko krmili třeba čuníky.

Na to byl každý pekař právem šetrný. Zpočátku jednoduše namočili briošku do sirupu, případně namazali marmeládou, pečivo potřeli mandlovou pastou frangipane a strčili do trouby. Když je správně upečená, musí být na povrchu křupavá, uprostřed měkká, a hlavně dokonale lahodná!

Největší výhodou Bostocku vlastně je, že jde o velmi rychlý dezert, nemusíte připravovat žádné těsto, brioška ho nahradí. Brioškový toast si také můžete upéct doma nebo si ho objednat ve Francouzské pekárně.

I my se pustíme do Bostocku. Nebude jen tak ledajaký, bude s borůvkami.

Borůvkové Bostock – brioška s frangipane a mandlemi

Ingredience:

  • 3 lžíce pískového cukru
  • 3 lžíce vody nebo rumu, třešňovice, Amaretta
  • 2 proužky citronové kůry
  • 8 plátků brioškových toastů
  • 200 g borůvek
  • 50 g mandlových nebo pistáciových plátků
  • vanilková zmrzlina nebo zakysaná smetana k servírování

Pro frangipane:

  • 100 g másla
  • 100 g pískového cukru
  • 1 vejce
  • 75 g mandlové moučky
  • 1 lžíce hladké mouky
  • 1 lžička mandlové nebo vanilkové pasty nebo extraktu

Brioška je zlatavá, lehká a perfektně si rozumí s mandlovou pastou frangipane a borůvkami | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Postup:

Nejdříve si připravíme sirup. V malém kastrůlku smícháme cukr, vodu nebo vodu s příchutí rumu, třešňovice nebo likéru Amaretto, plátky citronové kůry a zahřejeme. Necháme krátce přejít varem, dokud se cukr nerozpustí, a dáme lehce zchladit. Mezitím si předehřejeme troubu na 180 °C.

Připravíme si máslovou mandlovou náplň – pastu frangipane. V mixéru jen krátce spojíme změklé máslo s cukrem, přidáme mandlovou moučku, vejce, mouku, vanilkový nebo mandlový extrakt nebo pastu a jen krátce spojíme, nesmí se šlehat. Na plech vložíme papír na pečení a položíme na něj plátky brioškových toastů, asi 1 cm vysokých. Toasty potřeme voňavým sirupem až k okrajům. Nyní na briošku namažeme až k okrajům mandlovou frangipane. Na každý toast dáme hrst borůvek a k okrajům posypeme a zatlačíme mandlové plátky.

Pečeme v troubě 25–30 minut dozlatova a dokud nebude frangipane upečené. Necháme asi 10 minut vychladnout a servírujeme teplé s vanilkovou zmrzlinou nebo zakysanou či vyšlehanou smetanou.

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme