Nucení nefunguje. Zeleninu a ovoce schovávám do toho, co má dítě rádo, třeba palačinky, radí blogerka
„Averze nesouvisí vůbec s chutí, ale s vědomím, že řepa je zdravá zelenina a to já nejím,“ říká Barbora Charvátová, autorka blogu Máma v kuchyni, v pořadu Houpačky na Radiu Wave „Snažím se, aby jídla byla hodnotná a zároveň atraktivní, to je ten největší oříšek. Co určitě nefunguje, je nucení. Mívám chvíle, kdy to poruším, ale nejlepší cesta je ta dlouhá a trpělivá. Ale to platí pro výchovu obecně.“
Charvátová uznává, že uvařit hodnotné jídlo, které bude zároveň pro dítě atraktivní, je těžké. „Rodiče jdou většinou cestou, že do dětí zdravé věci, zeleninu, vlákninu cpou. Já to spíš schovávám,“ popisuje.
Do čeho všeho můžeme přidat špenát nebo brokolici? Proč Barbora Charvátová doporučuje zeleninu a ovoce spíš mrazit než zavářet? Poslechněte si Houpačky s autorkou blogu Máma v kuchyni
„Ne že bych to chtěla dělat úplně nepřiznat nebo jim lhát, ale snažím se jim ukázat: ‚Podívej, ty růžové palačinky vypadají hezky, palačinky máš přece ráda. Dej si ji.‘ A pak teprve si promluvíme o tom, že palačinka je vlastně z řepy.“
Nenásilně tak Charvátová do stravy svých dětí dostane i to, co by si samostatně třeba nevybraly.
„Vždycky se odrážím od toho, co vím, že dítěti chutná. Třeba moje dcera miluje palačinky a lívance, a pak už je to dobrý a tolik neřeší, z čeho to vlastně je. Kromě palačinek fungují i různé placičky, bábovičky, muffiny, buchtičky s beruškou – hned je to atraktivnější,“ doporučuje blogerka s tím, že podobně se podle ní dají využít i polévky.
Fungují podle ní také pozitivní vzory: „Třeba pozvat si na oběd zodpovědného, pořádného jedlíka, který to do sebe nabouchá s chutí. Naopak negativní vzory ze školky jsou trochu problém, s tím nic moc neuděláme, to je o výchově říkat dětem: Ty máš přece vlastní názor, vlastní chuť,“ říká.
Děti také často baví jídlo, které mohou vzít do ruky. „Tomu se říká metoda BLW a používá se úplně od malička, už od období přikrmování. Jiné děti zase preferují mixování. V pozdějším věku je to hlavně o tom, že si dítě samo chce regulovat, co bude jíst,“ shrnuje blogerka.
Děti si samy vyberou a pohlídají vyváženost oběda. Ve školní jídelně v Tanvaldu zavedli finský systém
Číst článek
I s tím se ale podle Charvátové dá pracovat. Například nachystat společný talíř pro sebe i dítě. „A dítě si samo určuje, co si vezme z talíře a má pocit, že to ovlivňuje. Já jsem přitom na talíř dala jenom to, co chci, aby dítě jedlo. Nebudu tam dávat hranolky, když nechci, aby je dítě jedlo. Ale pak je nebudu dávat ani sobě,“ shrnuje.
Co naopak nefunguje, je nucení, zdůrazňuje autorka blogu Máma v kuchyni. „Známe to, člověku tečou nervy, říká si, že dítě si vymýšlí, že mu to přece chutnat musí. Tomu se neubráníme, já sama taky ne. Ale vím, že to nefunguje. Nejlepší cesta je dlouhá a trpělivá, byť je to vážně náročné – jako celá výchova.“
Recepty s cukrem
Zdravá alternativa slazení cukrem podle Charvátové zatím dostupná není a výzkumy sladidel na dětech se z etických důvodů příliš nedělají.
Sladkosti do jídelníčku patří. Jinak hrozí, že se děti později ‚utrhnou z řetězu‘, radí terapeutka
Číst článek
„Za mě je ideální cesta omezovat slazení a mlsat vědomě, než se balamutit tím, že je to zdravá buchta a můžu si proto dopřát. To podle mě ve výsledku vede k daleko větším problémům než dát si kousek malé buchty s bílým cukrem,“ tvrdí autorka blogu Máma v kuchyni.
„Moje recepty proto obsahují bílý cukr, snažím se ho ale stahovat na minimum a hlavně do buchet přidat nějakou hodnotu – hodně ovoce, vlákninu, celozrnnou mouku, tvaroh. Pro zdravé dítě nemusí být cukr strašák, protože zrovna následky cukru jsou vidět. Přitom jsou jiní strašáci, kteří organismus poškozují a my na to na první pohled nepřijdeme,“ uzavírá Barbora Charvátová.
Poslechněte si celý rozhovor.
