Jak získat Nobelovu cenu? Choďte do správné hospody
Než vysvětlím název dnešní gastroglosy, povím vám příběh jedné hospody v Cambridge. Je obecně známo, že v Anglii se hospodě říká pub. Původ názvu je jednoduchý, pub je zkratka Public House. Tedy veřejný dům. Pokud pánové zbystří, upozorňuji, že se nejedná o „ten“ veřejný dům, ale o dům, kde se nalévalo pivo veřejnosti.
Pivo se v Anglii vařilo už od dob bronzových, později se přebytky nabízely kolemjdoucím, tedy veřejnosti, ale jinak termín „veřejný dům“, vlastně „pub“, se objevil až v 17. století. Většinou se na pití piva vyčlenila nějaká místnost u domácích a hned tu máme první zárodky slavných britských hospod a hospůdek - pubů.
The Eagle je pub v centru Cambridge pod památkovou ochranou a mimo to, že v něm straší, přispěl k porážce německé agrese za 2. světové války. Koluje tu vědecká krev, ředěná místními kvalitními pivy, a také tu byl oznámen „objev tajemství života“.
No a také se dobře najíme, ale vše si řekneme hezky popořádku.
Hezky od začátku přes duchy
The Eagle byl otevřen v roce 1667 jako zájezdní hostinec, ovšem ani datum vzniku mu nezajistilo prvenství, v univerzitním Cambridge obsadil druhé místo. V Cambridge vlastní místní koleje snad i každý kámen na chodníku a zmíněný pub patří jedné z celkem 31 colleges, která jej pronajímá.
V každé pořádné britské hospodě by měl strašit duch, klidně i víc. The Eagle má také svého ducha a s ním spojenou tragickou událost. Před nějakými 300 lety vypukl v patře hospody požár, který měl za následek smrt tří dětí, které se udusily kouřem. Hlavním důvodem bylo „zabedněné“ okno, které neumožnilo dětem větrat, případně před požárem utéct. Od té doby v pubu straší a ono osudové okno je od události trvale otevřené.
Tato podmínka je přímo citovaná v nájemní smlouvě, jak mi oznámil manažer pubu, mimochodem z Litvy, a její porušení může být důvodem k jejímu ukončení, takže je jeho povinností na to dohlédnout.
Dagmar Heřtová
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.
Profesně mě tato klauzule zaujala, ale nepouštěla bych se do obhajoby nájemníků, že mohou okno zavřít. Pokud se tak někdy stalo, hostům se začalo najednou špatně dýchat, někteří se přímo dusili, a vůbec během chvilky začala být atmosféra v pubu přímo temná.
Ovšem duchové nedají pokoj, ani když je okno otevřené. Hned pod barem je stolek se dvěma židlemi, kde si s vámi rádi zašpásují. Pokud zde sedíte, z rozmaru vám do klína zvrhnou celou sklenici piva.
Sedla jsem si tam, ale držela jsem sklenici docela pevně, i když mě manažer ujistil, že vylitá piva jdou na účet podniku. Pivo jsem si udržela, nakonec komu by se chtělo převlékat kvůli nějaké zlomyslnosti ducha.
Ve společnosti pilotů
Novodobou historii v The Eagle psali doslova a do písmene američtí a britští váleční piloti druhé světové války z nedaleké letecké základny. Bylo tady co zapíjet a na co zapomínat. Před letovou akcí se zapíjel šťastný návrat a po ní to samé. Zapomínalo se na nebezpečí, které při letech nad Německem číhalo ze všech stran, každý nálet znamenal ztráty na životech.
Piloti popsali strop místnosti, kde se nejraději scházeli, čísly letek, letadel nebo pouze svými iniciálami. Strop je popsaný do posledního místečka, bohužel některé nápisy byly tím posledním, co piloti napsali. Ztráty byly veliké a důvodů k popíjení dost.
Rezervace i posezení v bublině. Britská cesta jak znovu rozhýbat gastronomii
Číst článek
Prohlížela jsem si ty graffiti vytvořené kouřem benzínových zapalovačů, rtěnkou přítelkyň či voskovými pastelkami a přepadl mě smutek z toho, že britští a američtí piloti platili nad Evropu tím nejcennějším, tedy vlastními životy. I tak je z nápisů patrná bujará nálada mladých pilotů, těšících se ze života a z možnosti bojovat proti agresivním Němcům.
Jako první prý začal britský letec seržant P. E. Turner a do omítky vypálil číslo své letky. Poté byl strop popsán rukou desítek další pilotů a leteckého personálu. Dnes je místnost vzpomínek na RAF zaplněna artefakty, které potomci zmíněných letců při každé návštěvě pubu stále doplňují a hospodě darují.
Na stropě mě zaujal výrazný nápis THE WILD HARE, napsal je asi americký pilot letounu B-17G Wild Hare, který se v roce 1944 zřítil nad nacistickým Německem, šest členů posádky zahynulo a zbytek byl zajat.
A teď až k vědě
Další událost, která pozdvihla slávu The Eagle do nejvyšší pozice, se datuje k roku 1953, přesně k 28. únoru. Od oběda se právě zvedá Francis Crick a celé hospodě oznamuje, že společně s kolegou Jamesem Watsonem přišli na „tajemství života“.
Nebylo to tak doslova, ale vědci rozluštili dvoušroubovicový model trojrozměrné struktury DNA. Za tento objev se oba stali laureáty Nobelovy ceny. Tímto tedy vysvětluji, proč se tak jmenuje dnešní gastroglosa.
Nic nebylo náhodou. Kousek za rohem totiž sídlila Cavendishova univerzitní laboratoř a nejlepší světové mozky v této oblasti a této doby do pubu šestkrát v týdnu zašly na jídlo a při cinkání vidliček a nožů i při jídle pokračovaly v debatách o výzkumu.
Uznávám, že chodit do hospody nezaručí získání nobelovky, nicméně stimulační efekt dobrého pubu potvrzují i další dva britští vědci, Sir David Klenerman a Sir Shankar Balalsubramanian, kteří získali prestižní cenu Millenium Technology Prize s finanční podporou 1 milionu EUR za revoluční objev technologie DNA jménem NGS (Next Generation Sequencing), tedy technologii k sekvencování genomů.
Jak sám profesor Balalsubramanian říká, jde o zlehčování výzkumu něčím, co podkopává vývoj a prezentaci vědy, nicméně přiznává, že o jejich revoluční technologii DNA poprvé snili se svým kolegou právě v pubu Pantom Arms v Cambridgi v roce 1997.
Ačkoliv měli oba možná trochu jiný pohled na svět a na svůj vědní obor, probírání myšlenek a spontánní diskuse při hledání řešení při uvolněném módu, k němuž určitě i pinta piva patří, by neměla být podceňována, jak sami potvrzují.
Opakuji, není jisté, že pravidelnou návštěvou hospod Nobelovu cenu získáte, čas strávený při jídle a pivu určitě svůj podíl na převratných vynálezech měl a má.
Když jsem se zmínila o jídle
Cambridgeská hospoda The Eagle není vyhlášená jenom duchařinou, piloty RAF a rozluštěním DNA, ale i dobrým jídlem. Za zmínku to určitě stojí a já doporučuji objednat si před jídlem sklenici piva s názvem „Eagle’s DNA“. Já tak udělala a udělala jsem dobře.
Pub jsem totiž navštívila v neděli v době oběda. Jídelníček se nesl v tradici nedělní anglické kuchyně a já neodolala a objednala si dobře vypadající a dokonale vonící Sunday roast s plátkem hovězího masa. Můj protějšek u stolu chtěl zachovat pestrost a pro změnu si objednal Sunday roast s vepřovým bůčkem. Pestrost opravdu rozmanitá…
Na tom však nesejde. Podstatné je, že jsem si na nedělním tradičním obědě většiny Angličanů pochutnala. Neděle je přede dveřmi, a pokud ještě nevíte, co vařit, zkuste recepty staré dobré Anglie.
