Medvědí maso chutná jako žádné jiné, doporučují Finové. A kdo radši něco běžnějšího, ať si dá soba

Ryby, kořenová zelenina, lesní plody a sobí maso. To jsou opěrné body finské kuchyně. V Helsinkách ji můžete vyzkoušet i na neobvyklých místech. Třeba v bývalém skladu loďařského téru. Zpravodaj Viktor Daněk z Českého rozhlasu Plus se v něm dozvěděl, že pravým labužnickým zážitkem je ochutnat medvěda.

Helsinky Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Byl tady sklad téru – tehdy šlo o jeden z nejdůležitějších obchodních artiklů,“ vysvětluje Laura, provozní restaurace Savu | Foto: Viktor Daněk | Zdroj: Český rozhlas

Na nízkými stromy porostlý ostrůvek Tervasaari se na rozdíl od desítek jiných v okolí dá z centra Helsinek dojít suchou nohou. Procházka přes záliv nabízí pěkný výhled na pravoslavnou katedrálu z červených cihel zasvěcenou Zesnutí Bohorodičky.

Přehrát

00:00 / 00:00

Zápisník Viktora Daňka

Místní sem ale spíš chodí kvůli velkému hostinci zvaném Savu – Kouř, pojmenovaném podle toho, že v zimě na ostrově stoupal dým vždy jen z jediného komína

Dům divokého severu

„Jsme v nejstarší dřevěně budově v Helsinkách, která stojí stále na tomtéž místě. Jinde ve městě byste sice našli starší dřevostavby, ale ty se tam přesunuly z jiných částí Finska,“ vypráví Laura, která chod hostince řídí.

Povídáme si v malé předsíni zdobené trofejním parožím, kde si mohou hosté před vstupem do útulné restaurace odložit kabáty do staré almary. Ohromné trámy nad mojí hlavou mají úctyhodných víc než dvě stě let. Kdysi to tady ale vypadalo hodně jinak.

Minulost s vůní téru

„Byl tady sklad téru – tehdy šlo o jeden z nejdůležitějších obchodních artiklů,“ vysvětluje Laura. Dřevní tér býval pro loďaře po stovky let skutečně klíčovou surovinou. Vyráběl se v lesích severně od Helsinek pomalým pálením dřeva bez přístupu vzduchu.

Na lodích sloužil jako impregnace a utěsňoval skuliny. Využití našel kdysi ale také v lékařství. Je antiseptický, takže se hodil na rány. „Ve Finsku se říká, že pokud vás nevyléčí sauna, vodka ani tér, není vám uzdravení souzeno,“ směje se Laura.

Je libo uzenou rybu?

Dnes už tady po téru a loďařích nezbyla ani památka, zato se v domě dá rychle nasát atmosféra finské kuchyně. A na tu je Laura specialistka. Základ tvoří ryby. „Finové mají ryby rádi, uzené především. Ty z chladného kouře se hodí k předkrmům, na hlavní chod jsou zase lepší z teplého dýmu,“ přibližuje.

Ryby si tady připravují sami v malé udírně v kůlně za hospodou. V nabídce mají i další druhy masa včetně sobího. Ve Finsku nejde o žádnou zvláštnost, běžně ho koupíte i v supermarketech.

„Čím severněji se vydáváte, tím je sobí maso běžnější. Jsou oblasti, kde je normální jíst ho denně, tady na jihu je to spíše sváteční záležitost,“ dodává Laura.

Chyběl důkaz o existenci újmy. Francouzský šéfkuchař neuspěl se žalobou michelinského průvodce

Číst článek

Hurá na medvěda

Typickým pokrmem je Poronkäristys – sobí maso se v tenkých plátcích táhne třeba i 15 hodin jen osolené ve vlastní šťávě, a pak se podává s bramborovou kaší a brusinkami.

Co ale našince překvapí, to je nabídka medvědího masa. „Má hodně intenzivní vůni a nepodobá se hovězímu ani žádnému jinému masu. Jeho chuť se těžko popisuje, ale lidé si medvědí hodně chválí,“ ujišťuje mě Laura, když vidí můj mírně nedůvěřivý výraz.

Nejlepší je prý zkrátka bez předsudků vyrazit někam na medvědí týdny. A kdyby náhodou nenadchly, vždy si můžete chuť spravit třeba palačinkou s angreštovým džemem.

Viktor Daněk, Anna Duchková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme