Buďte anglickou královnou. Stačí si upéct Chelsea buns
Když jsem sama sebe přesvědčila, že k důstojné oslavě velikonočních svátků přispěji anglickou sladkou klasikou, hned mě napadla myšlenka: co o tom budeš psát? Dá se o chuťové dokonalosti vůbec něco napsat? Nevybraly si Chelsea buns, tedy bochánky z Chelsea, to svoje už chutí?
Na chvilku se mi hlavou mihla obava, že je to jen na recept, ale nechtěla jsem tuhle pochoutku jenom tak „pohodit“, aby časem zapadla.
Pak jsem si vzpomněla na návštěvu anglického univerzitního města Cambridge loni na podzim a na to, jak jsem si s těmito skořicovými bochánky s houfem tmavých rozinek „potřásla“ přátelsky rukou.
Rozhodla jsem se, že slavné žemle upeču a napíšu o nich. Stojí to za to nejenom pro sváteční dny Velikonoc, ale recept by u nás mohl i zdomácnět, což je dost silná motivace.
Dagmar Heřtová
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.
Na počátku bylo...
Představte si Londýn, čtvrť Chelsea, obchodní ulici u řeky Temže. Jsou Velikonoce, magnólie kvetou jako o život, žluté narcisy okolo břehů už odkvétají, slunce se dere na oblohu a pekařství Chelsea Bun House otevírá.
Je Velký pátek 18. dubna 1839 a nastává perný den - na vyhlášenou sladko-sladkou specialitu se během dne zastaví prý až 50 000 zákazníků. Musím podotknout, že jsou čtyři hodiny ráno… Majitel a pekař Richard Hand, přezdívaný Captain Bun (Kapitán Buchta), pekl celou noc a hrůzou z pohledu na davy před krámkem zkoprněl.
Věděl, že jeho Chelsea buns jsou široko daleko vyhlášené, ale něco podobného nečekal. Skvělé sladké a lepivé bochánky se začaly prodávat „jako housky na krámě“ a každý chtěl mít tuto pochoutku na svátečním stole. Prodalo se všechno, ale jenom díky pozvané policii, která musela umírňovat nákupuchtivý dav.
Když se pekařství po tomto obchodním dramatu zavíralo, pekaři spočítali, že od rána prodali 250 000 kusů sladkého pečiva. Než se sešel rok s rokem, byla pekárna prodána a zdemolována. Ustoupila nové moderní zástavbě. Její věhlas však pokračoval na jiném místě s nezměněnou energií a oblíbeností.
Potřebuje pečivo, které jsem pro vás vybrala, větší představení?
Velikonoční záhady. Pečený beránek, vejce natvrdo a skvostný recept na jehněčí kotletky
Číst článek
I královské jazýčky
Nic není samo sebou. Je nadmíru jasné, že slavní pekaři nepřišli ke slávě zadarmo. První generace založila pekařství už počátkem roku 1700 a úspěšně tu pekly i ty další.
Dnes se podivíme, jak se mohlo sejít tolik lidí, když událost nebyla ohlášena na twitteru s patřičnými komentáři, dokonce ani na facebooku s fotkami, včetně pozvání prostřednictvím instagramu s využitím všech jeho vymožeností. Nebylo to potřeba, stačilo relativně málo.
Sladké kynuté bochánky se skořicí a korintkami zachutnaly samotnému králi Jiřímu II., jeho ctěné choti Carolině i princezničkám. Jeho syn král Jiří III. také občas zašel do pekárny na vyhlášené pečivo. Tím to však nekončí.
Při projížďkách po Temži nechala královna Charlotta přirazit plavidlo ke břehu a i přes nebezpečí, že si urousá róbu, vystoupila na břeh a nedočkavě vyrazila k pekařství pro sladkou pochoutku. Dokonce majitelce - paní Handové - věnovala stříbrný hrnek. Nelze se tedy divit, že se pekárně s obchodem začalo neformálně říkat Royal Bun House. Pokud odlehčím překlad, zní asi takto: Královská bochánkárna. Pozor, překlad berte opravdu s rezervou.
Proslavené Chelsea buns zasáhly i spisovatele Jonathana Swifta, autora známého románu Gulliverovy cesty. Napsal o nich krátkou ódu, ze které budu citovat pouze tuto sloku: Bílá vločka jako by byla upečená světlem.
Slavnému spisovateli musela sladká buchta opravdu chutnat. Pravděpodobně měl na mysli Chelsea buns s cukrovou polevou nebo aspoň pocukrovanou.
Jak jsem potkala Chelsea buns
Jak jsem potkala Chelsea buns já? Předesílám, že jsem je neochutnala v londýnské Chelsea, ale přímo v univerzitním městečku Cambridge v kavárně Fitzbillies. Kavárna je úplná mladice, což o sobě i prohlašuje - loni oslavila teprve 100 let. A stále s respektem kouká na všechny ty moudré okolní instituce staré klidně 800 let.
Ovšem na to, že je kavárna skoro nezletilá, se už stačila nesmazatelně zapsat do historie Cambridge. Slouží jako místo setkání lidí všeho druhu - na jídlo, kávu a čaj sem zajdou stavební dělníci, rychlí ajťáci, páni slovutní profesoři, studenti, zamilované páry, respekt budí svalnatí veslaři, kteří vás povozí loďkami po řece Cam.
Nechybí tu ani nervózní adepti studia na místní univerzitě, čekající se svými rodiči na výsledky přijímacích pohovorů. Na druhou stranu se zde odehrávají oslavy promocí a podobných příležitostí či si tady můžete objednat třeba svatební dort.
Já přišla před zavírací dobou. Kavárna už byla poloprázdná, ale pult byl stále plný voňavých a sladkých Chelsea buns. Neodolala jsem a pořídila jich nadmíru.
Popovídala jsem si s prodavačkami, koupila voňavý čerstvý chléb a svou sbírku předpisů rozšířila o originální kuchařku s jejich nejlepšími recepty, které se nashromáždily během těch 100 let.
Nebeské bochánky z Chelsea (Chelsea buns)
Ingredience:
na těsto:
- 400 g chlebové pšeničné mouky (světlé)
- 50 g cukru krupice
- 1/2 lžičky soli
- 50 g změklého nesoleného másla
- 1 vejce vel. M
- 30 g čerstvého droždí
- 170 ml teplé (nikoliv horké) vody
na náplň a pomazání:
- 100 g nesoleného másla
- 90 g světlého třtinového cukru
- 40 g krystalového bílého cukru
- 15 g mleté skořice
- 210 g tmavých rozinek
- 400 g zlatého sirupu (možno nahradit javorovým)
Postup:
Nejdříve si připravíme těsto. Do mísy kuchyňského robotu prosijeme mouku, přidáme cukr a sůl a vše jen lehce smícháme. Do těchto sypkých surovin přidáme změklé máslo a vejce a vše hákem začneme zpracovávat v kynuté těsto. Poté v misce rozmícháme v teplé vodě rozdrobené droždí a přilijeme do mísy kuchyňského robotu.
Při pomalém módu hněteme pomocí háku asi 3 minuty, dalších 5 minut zpracováváme vyšší rychlostí, dokud těsto nebude hladké a lesklé. Těsto přikryjeme potravinovou fólií a dáme nejlépe na teplé místo vykynout, dokud nezdvojnásobí svoji velikost. Mezitím si připravíme plech nebo formu o velikosti 30 x 30 cm s vyšším okrajem, vymažeme ji máslem nebo vyložíme papírem na pečení.
Na lehce pomoučněnou pracovní plochu dáme vykynuté těsto a vyválíme do obdélníku o velikosti 50 x 30 cm s ostrými rohy. Položíme vyválený obdélník delší stranou k sobě, potřeme těsto až k okrajům rozpuštěným máslem (použijeme pouze ¾, zbytek necháme na potření zarolovaného těsta). Máslem namazané těsto posypeme směsí cukru a skořice, u krajů po celém obvodu necháme volný proužek široký asi 3 cm.
Na směs poté nasypeme rozinky. Nyní začneme rolovat těsto od sebe, jako když rolujeme roládu, jen trochu pevněji. Celou zarolovanou rolku potřeme rozpuštěným máslem. Poté začneme krájet kousky asi 3 cm široké, mělo by jich vyjít 16. Nakrájené kousky položíme naplocho na plech. Klademe je vedle sebe po 4 kusech, necháme malou mezeru. Jakmile je plech plný, přikryjeme ho fólií a necháme bochánky trochu vykynout, aby se kousky lehce dotýkaly.
Předehřejeme troubu na 180 stupňů Celsia. Vykynuté kousky dáme péct na 25 minut.
Mezitím zahřejeme v malém kastrůlku zlatý sirup, aby byl teplý, nesmí se však vařit. Jakmile vyndáme plech s upečenými bochánky, ihned je hojně potřeme teplým sirupem, aby stekl i po stranách, a necháme ještě 10 minut stát. Poté opatrně na buns přiklopíme stejně velký plech a otočíme je, aby se převrátily suchou stranou nahoru, a znovu hojně potřeme teplým sirupem. Po chvilce je můžeme opět vrátit do původní polohy anebo nechat - to podle toho, jaká strana se vám bude víc líbit. Servírujeme teplé nebo vychladlé, oboje je skvostné!
Přeji krásné Velikonoce!
