V zámku a podzámčí. Letní cesta za historií, pohodou, ale hlavně gastronomií do Hluboké nad Vltavou

Léto budiž pochváleno dobou dovolených, otevřených hradů a zámků, koupání, výletů všeho druhu, ale také gastronomií. Za těmi všemi nabídkami jsem vyrazila na jih, na zámek Hluboká. Dopadlo to výborně, až na hrozný stav silnic a pocitu, že mne stále někdo chce svou nabušenou škodovkou připravit o život či minimálně o plechy na mém autě.

Gastoglosa Dagmar Heřtové Hluboká nad Vltavou Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Zachovalá kuchyně zámku Hluboká dává šanci nahlédnout do přípravy pokrmů časů dávných | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Na místě současného zámku Hluboká bublal v „kuchyni“ kotlík, pila se medovina a vařila se divočina už před pěkně dlouhou dobou. V druhé polovině 13. století zde stála tvrz a tady se asi o gurmánských zážitcích moc dochovat nemohlo a jistě to nestálo za zmínku.

V roce 1562 byl hrad prodán pánům z Hradce a ti jej přestavěli na renesanční zámek. Dokončenou stavbou pokročila zajisté i kvalita místní kuchyně, která dosáhla vrcholu po novogotické přestavbě financované šlechtou Schwarzenbergů v letech 1841 až 1871, která zámek vlastnila od roku 1661.

DAGMAR HEŘTOVÁ

Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Střídavě žije v Praze a v Anglii, kde čerpá inspiraci při hledání chutí a při oživování původních receptů v prostředí moderní kuchyně.

Vrátím se ještě k té přestavbě, jako předloha současného stavu prý sloužila tudorovská gotika a vzorem byl anglický královský zámek Windsor, kam se jistě také formou gastroglosy společně jednou vydáme.

Jinak podotýkám, že mám ráda, když v Čechách narazím na anglickou stoupu a v Anglii na tu českou, i když ta je v menšině…

Poslední majitelé gastronomii rozuměli

Schwarzenbergům sloužila Hluboká jako lovecký zámek. Navíc se touto stavbou rádi chlubili, pardon, prezentovali a nejlépe se vše děje při dobrém jídle a vínu. Po poslední přestavbě pod jejich taktovkou zde vznikla lovecká jídelna, to nestačilo. A když pozvali více hostů, jedlo se ve velké jídelně, běžně jim však sloužila menší jídelna.

Snídaně se z kuchyně dopravovala do vyšších pater výtahem, a když byl host ubytován trochu dále od výtahu, mohla i vystydnout, proto se na patře v přípravně i ohřívala. Tomu říkám komfort. Snídaně hezky za tepla až do postele.

Na obědě u režiséra Francise Forda Coppoly, filmového tvůrce Kmotra

Číst článek

Když postavíte hodně jídelen, musíte také mít možnosti jak uvařit hodně jídla. K tomu měli v přízemí na severní straně zámku vybudované zázemí kuchyní a skladů.

Většina jídel se připravovala v teplé kuchyni, (topilo zásadně dřevem ze schwarzenbergských lesů), paštiky a podobné pochutiny se připravovaly ve studené kuchyni a svou kuchyni měla i sladká jídla, dokonce s „ledničkami“ na zmrzlinu. Led z nedalekých rybníků byl skladován přímo v kuchyni ve speciálních boxech a lednice byla na světě. Bohužel sloužila maximálně do dubna…

Na čem si šlechta pochutnávala

Vybavení kuchyní od otevřených ohnišť, po trouby, sporáky, nádobí a vycházelo především z francouzských dílen. Jistý podíl na tom měli i vídeňští řemeslníci.

V této kuchyni nastálo pracovalo 25 lidí, kteří dokázali navařit veškerou podávanou škálu předkrmů, polévek, hlavních jídel a sladkostí klidně i pro 80 hostů. Zajímavostí bylo, že jídelníček byl v češtině nebo ve francouzštině. Šéfkuchařem byl totiž pravidelně buď Čech, nebo Francouz. Co dodat? Kampak asi tihle mistři zmizeli? Francouzská kuchyně nám tak nějak mizí před očima a ta naše se stále ještě vzpamatovává z ran uštědřených v nedávné minulosti.

Zajímavostí je jistě i fakt, že šlechta nejedla moc vepřové, připadalo jí „špinavé“. To je jistě zvláštní přístup, neboť na divočáku uloveném v místním lese si pochutnávali zase náramně. Divočina je divočina, prostě bio maso.

Jinak na jídelníčku figurovala vzpomínaná zvěřina, hojně sladkovodních ryb, hovězí maso, zelenina a ovoce, vše z vlastních zdrojů. Mezi recepty jsem však našla krupovku (polévka z hovězího, telecího a drubežího masa s kroupami a zeleninou), míšeninu z kapounů, majonézu ze sardelek, Levantinskou pěnu, Bombu Victoria, i pravou ananasovou zmrzlinu.

Napadne vás, proč se počátkem minulého století v kuchyni klidně objevil i ananas? Jeden ze Schwarzenbergů si ho totiž přivezl z Keni, kde několik měsíců každoročně pobýval. V zámecké kuchyni se příležitostně připravoval i původní anglický puding a servíroval se, jak jinak, na Vánoce.

Celá zachovalá kuchyně včetně nádobí, velkých grilů, receptů, ale i účetních záznamů by klidně mohla konkurovat anglickým venkovským sídlům, ne-li přímo té z Downtown Abbey. Doporučuji zajít!

A co podzámčí

Do městečka Hluboká nad Vltavou se snad po podařeném lovu a při častých zámeckých hostinách, dostala i vůně pečínek a sladkostí. Lidé na zámku sloužili, pracovali i kuchtili, a tak se spousta novinek dostala i tam.

Dělala jsem si takový malý průzkum, kam zajít. Mezi ceněné a doporučované restaurace patřila ta v hotelu Diamant, kde jsem byla shodou okolností ubytovaná a mohu potvrdit, že se zde vaří na velmi dobré úrovni. Zavítala jsem i do další doporučované jako byla Restaurace u Hájků. Je z ní výhled na celé náměstí a vaří zde naší českou klasiku.

Plastové brčko nepřítel lidstva a letní Gin and Tonic

Číst článek

Když klasika tak klasika, já si dala smažený květák, pravidelnost obalovaných růžiček potvrzovala polotovar, brambory s máslem sice domácí, nicméně doma bychom si na ně dali třeba čerstvou petrželku. Abych ovšem nekřivdila, jídla s omáčkou a minutky byly originálně u Hájků navařené. Ovšem dodám, že na podobné české restaurace narazíte dost často.

Kdo hledá, ten najde, pro mne to byla restaurace Solidní šance!

Solidní šance je to pravé

Zájezdní hostinec zde začal fungovat už v roce 1692! To je na naše poměry vcelku dlouhá doba a i Angličané by souhlasně kývali hlavou. Zajímavý je i fakt, že od té doby se provozuje až dodnes. V roce 1911 zde byla ukončena dlouhá přestavba a finančně se do ní angažoval i kníže Adolf Josef Schwarzenberg ze zámku. Nic však není zadarmo.

Měl jedinou podmínku, že se tady bude čepovat pivo ze schwarzenbergského pivovaru. Podobné „obchody“ se dějí dodnes. Při přestavbě byl přistavěn i sál, který je dnes Pivovarem Hluboká a vaří zde fakt dobrá a rozmanitá piva, zvláště chutné jsou nefiltrované ležáky, jejichž čepice pěny halí pěnou siluetu zámku originálních sklenic.

Čas běžel, pravou šlechtu vystřídala ta „rudá šlechta“, hostinec znárodnila, aby ho pomalu a jistě devastovala a po revoluci byl nakonec vrácen původním majitelům před znárodněním.

Jack Kerouac a San Francisco gurmánské, literární a plné zážitků

Číst článek

Vaří se zde nadstandardní klasika, nabízejí se jídla z místních surovin, obsluha je výjimečná svým vystupováním i vzhledem a perfektně se svými motýlky zapadá do prostředí, které evokuje První republiku a pan majitel Michael Macháček tomu dává korunku i svým stylovým prvorepublikovým oblékáním a chováním.

A když ještě kolem venkovního sezení projedou borci na veteránských kolech oděných jak ze Saturnina, zastaví, neboť to se přece sluší, a prohodí pár slov s majitelem svojí noblesní češtinou, protože vědí, že stejná bude i odezva, máte pocit, že se tu právě natáčí Postřižiny II.

Ne nadarmo je tady heslem: „V rytmu swingu zde vzpomínáme na staré dobré časy…“ Ale to je zbytečné, neboť restaurace zažívá zcela jistě i současné dobré časy a já jí mohu doporučit každému, kdo půjde okolo. Takový jejich bramboráček s třemi druhy masa, nebo vepřová panenka na slanině s fazolkami jsou jednoduše kousky, kterými by před nedávnem hosté nepohrdli v jakékoliv z jídelen na zámku Hluboká.

Na vinný sklípek jsem nezapomněla

Panstvo dokázalo dělat osvětu i ve výběru vín. K tomu byl zřízen přírodně chlazený sklípek plný vín z Francie a jiných dobrých vinic, včetně pravého francouzského champagne. Když zámek za II. světové války Němci zestátnili, moc se mu nevěnovali, jenom dokonale vykradli celý sklípek těch nejkvalitnějších vín a odvezli je neznámo kam… Chápu to, někdo buduje, stará se a druhy válčí a drancuje.

Já si Hlubokou nad Vltavou užila jak gastronomicky, tak i díky zajímavé prohlídce zámku a zvláště kuchyně. A kdo vyhledává dobré jídlo a pivo, nemůže být zklamán.

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme