Chcete se zamilovat? Navštivte Benátky a jejich zvláštní rychlé občerstvení cicchetterie

Spisovatel Thomas Mann kdysi prohlásil: „To jsou Benátky, ta lichotivá a podezřelá krása, město, které je napůl pohádkou a napůl pastí na turisty.“ No a když jsem se pustila do citací, dovolím si ještě větu Friedricha Nietzscheho: „Když hledám rozdílné slovo pro hudbu, nikdy nenajdu jiné než Benátky.“

Benátky Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Gastroglosa opět zamířila do italských Benátek | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Tím jsem prozradila, že jsem čerstvě navštívila Benátky a jsem plná dojmů z oprýskaných fasád domů vyrůstajících z vody, můstků, které vedou vždy do kopce a z kopce, aby pod nimi mohly proplouvat gondoly. Z uliček tak úzkých, že jimi nelze bezkontaktně projít s taškami naplněnými módou z luxusních butiků, a přesto se tady pohybují velké dvoukoláky kvůli zásobování.

Dojmů z města plného galerií, výstav, skrytých zákoutí, paláců, tmavých i ozářených uliček a náměstí až po to hlavní: náměstí Svatého Marka s dominantní Basilica di San Marco, které jsem zažila na chvilku pod přílivovou vodou.

Dagmar Heřtová

Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.

Benátky jsou i městem plným hospůdek, barů a restaurací, které se pyšní krásnými názvy a skvělým jídlem. A tím jsem se dostala k tomu hlavnímu z dnešní gastroglosy.

Kde se najíst

Tvrdila jsem, nejen o Benátkách, že je nutno chodit do restaurací, kde se scházejí místní, a že se máte zeptat na doporučení v recepci hotelu. Tak na to teď už zapomeňte. Oni ti recepční prošli vývojem a doporučí vám zpravidla restauraci, ve které jsou „zaháčkováni“, takže jejich informaci ztrácí smyslu. Dejte na svůj cit a odhad. Pokud prostory zejí prázdnotou a vedle je plno, je jasné, že se vyplatí počkat si na místo u sousedů.

Před vstupem se podívejte na jídelníček. Co očekáváte, tam najdete skoro vždycky, ale mějte na paměti, že nedávné pošmourné turistické sezony zvedly ceny. Přitom si o pár kroků dál můžete dát něco podobného za cenu blížící se normálu. Možná postačí změnit typ občerstvení, ale vyznat se v tom je mnohdy složité.

V uličkách Benátek narazíte na bary a restaurace, které mají před vlastním názvem označení trattorie, osterie, enoteca, cicchetterie či ristorante. Nelekejte se, všude vás hodně a dobře nasytí, napojí a na závěr nabídnou „dolci“ a skvělou kávu. Sklenku, případně sklenky prosecca a vína máte k dispozici po dobu celého stolování, nesmím zapomenout ani na skvělé a chutné minerálky.

Volební gulášek v hlavě i v hrnci

Číst článek

Ale k těm názvům.

Trattorie jsou spíše tradiční neformální, zpravidla rodinné restaurace pro sousedy. Podává se zde vždy čerstvé nenáročné místní jídlo. Čas a doba si však i v tomto případě vybrala svou daň a rozdíly mezi trattorií, osterií a enotecou už nemají takovou váhu. Dost trattorií si totiž říká osterie, což jsou levnější podniky, a naopak. V případě ristorante jde ve většině případech o restauraci s kompletními službami, s personálem, který vás usadí, a se someliérem, který ví, o čem mluví. Ale i tak pozor, cena jídel je pochopitelně vyšší a nikde nebudete mít jistotu, že jídlo bude sofistikovanější a nutně lepší než v podniku bez látkových ubrousků.

Já mám hodně ráda bary a cicchetterie. To je zvláštní rychlé občerstvení, často spojené s barem, kdy z nedalekého luxusního obchodu vyběhne majitel, pronese pár srdečných slov, objedná si espresso a na talířek jednohubku, během pár sekund na jeden zátah vypije kávu, skousne malý chlebíček, v běhu se rozloučí a za pultem svého obchodu už zase vítá nové zákazníky.

Cicchetty v plné kráse | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Tomu chlebíčku (a nejen jemu) se zde hovorově říká ciccheti a nejde o nic jiného než o malé sendviče, krajíčky chleba nebo bagety s kouskem mořského plodu či se zeleninovou přílohou, rozpůleným a ochuceným vejcem, pěnou z krevet, klidně dostanete i misku oliv, případně talířky s pochutinami, připomínajícími španělské tapas, tedy se sýrem, šunkou, můžou ale být i masové kuličky s rajčatovou omáčkou nebo rýžové osmažené kuličky jménem arancini.

Buďte si jisti, že vás přestávka v cicchetterii dostatečně posilní, finančně nezruinuje, navíc bude hodně blízko běžnému kulinářskému životu Benátčanů.

Dortíky z kavárny Florian | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

‚Pojďme pít stín‘

Neděste se, jsem v naprostém pořádku a dnešní gastroglosu píši v plné kondici díky zmíněným Benátkám, ale tady se „stín“ opravdu popíjí, a to především při pochutnáváním si na cicchetti. Nejde o nic jiného, než že jídlo zdokonalíte malou sklenkou vína, která se obvykle vypije najednou.

Chutný džem z živého plotu. Ochutnejte opuncii

Číst článek

Té sklence se tady říká „ombra“, tedy stín, a patří mezi příjemné aspekty místního žití. Když k vám totiž Benátčan pronese větu: „Andémo béver un'ombra“, zve vás tím na drink, malou sklenku bílého, a pro vás to znamená, že si vás zařadil mezi přátele.

Jistě máte na rtech otázku, jak se přišlo na „pití stínu“? Odpověď je jednoduchá. Víno se tradičně vykládalo na nábřeží náměstí Svatého Marka a prodávalo se jako občerstvení ve stínu zvonice katedrály. Jak se slunce posouvalo, posouvaly se do stínu věže i stánky s vínem a rčení bylo na světě.

Rychlé občerstvení po benátsku | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Když už jsme na slavném náměstí, musím zmínit, že se zde nachází neméně slavné Caffè Florian, o kterém jsem v lednu psala, že může patřit mezi nejstarší oběti covidu v Itálii. Slavná kavárna přežila! A já si tam před pár dny v klidu sedla ke stolku, dala si „stín“ a vyhlášené benátské ciccetti a sladké dortíčky, poslouchala koncert, pozorovala, jak se náměstí pomalu plní vodou, a byla jsem šťastná, že kavárna všechny těžkosti překonala. Chodil sem i slavný Giacomo Casanova a díky němu se můžeme o Benátkách i celé době, ve které žil, dočíst v jeho obsáhlých memoárech.

Skořicové buchty na švestkách poněkud netradičně

Číst článek

Co ještě dodat na závěr dnešní gastroglosy?

Opět si pomohu citátem, který vyjadřuje přesně mé pocity, když se blížil můj odlet. Peggy Guggenheim pravila: „Vždy se předpokládá, že Benátky jsou ideálním místem pro líbánky. To je velká chyba. Žít v Benátkách nebo je jen navštívit znamená, že se zamilujete do města samotného. Ve vašem srdci pak nezůstane místo pro někoho jiného.“

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme