Krásné panny drakům chutnaly vždy… Vítejte v Korutanech, v Klagenfurtu

Drak žil v zamlžených močálech u jezera za městem. V noci se často ozýval jeho strašlivý hladový řev. Jediným chvilkovým osvobozením od strachu bylo nakrmit potvoru krásnou pannou. Podobné scény jsou v legendách popisovány často a většinou končí tak, že dojdou panny a zrůda má být nakrmena jedinou krásnou dcerou místního vladaře. Najednou se objeví hrdina, který nestvůře zakroutí krkem (povětšinou je těch krků víc) a poté je pohádky konec...

GASTROGLOSA DAGMAR HEŘTOVÉ Klagenfurt am Wörthersee Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Dneska se už strašlivého draka nebojí ani malý chlapec. Vítejte v Klagenfurtu | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Nejinak to bylo i v rakouském Klagenfurtu, i když malá změna se konala. Jednohlavého draka jménem Lindwurm, požírače panen, skolila skupina statečných mužů, kteří na draka nastražili vypaseného býka uvázaného na řetězu, na jehož konci byl hák.

Renesanční palác Landhaus je sídlem korutanského parlamentu | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Drak se do býka s chutí pustil. Malé zpestření od jednotvárné „panenské“ stravy mu asi přišlo vhod a býka spolkl i s návnadou. Z úkrytu věže se vyhrnuli stateční drakobijci a po lítém boji nestvůru upoutanou na řetězu nakonec zabili. Lid si oddychl.

Pokud máte pocit, že se zatím chutím a vaření moc nevěnuji, vězte, že na pomyslném talíři jsem vám nabídla krásné panny a vypaseného býka. Uznávám, že každému chutnat nemusejí. Ale buďte klidní, z Korutan toho bude z gastronomie o trochu více.

Ještě na doplnění

Nedá mi to, abych celý příběh neuvedla na pravou míru. S drakem to bylo tak, že v roce 1335 byly při těžbě štěrku objeveny lebky a kosti nosorožců z doby ledové a po ruce asi nebyl studovaný paleontolog. Radní se rozhodli, že jde o pozůstatky draka Lindwurma, a legenda byla zrozena.

Postupem času se legenda přikrášlila rekonstrukcí draka s křídly, čtyřma nohama, a sice jednou, ale zato pořádnou hlavou. V 16. století vznikla socha draka, která dodnes zdobí fontánu hlavního náměstí v Klagenfurtu. O sto let později vzniklo sousoší přidáním sochy Herkula, který se chystá draka zabít.

Nic proti fantazii bývalých radních, ale těch rytířů, kteří draka skutečně zabili, a nahradil je Herkules, je mi fakt líto. Lidé však chtějí hrdinu a nepotřebují anonymní skupinu přemožitelů pojídače panen.

Večerní náměstí v Klagenfurtu, v pozadí dvě věze paláce Landhaus | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Jak jsem navštívila Klagenfurt

Sešlo se pár pracovních dnů a já už zase cestovala, Horní Rakousy jsem na pár chvil vyměnila za Korutany, konkrétně za jejich hlavní město Klagenfurt, jehož je okřídlený drak symbolem.

Má první cesta vedla k vyhlášené budově paláce Landhaus, kde je navíc jedna z místních dobrých restaurací s autentickou korutanskou kuchyní. Je to pohledná renesanční stavba a svými dvěma věžemi působí opravdu autoritativně, a tak se nedivme, že je sídlem zemského korutanského parlamentu.

Vyhlášená restaurace v renesančním paláci Landhaus servíruje pravou korutanskou kuchyni | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Město Klagenfurt si prošlo mnohými strastmi, od požárů, draka jsem už zmiňovala, po sedlácké vzpoury, nájezdy islámských Osmanů, zemětřeseními, nálety kobylek a vzhledem k tomu, že leželo u bažin jezera Wörthersee a na řece Glan, i častými záplavami. Odtud asi i překlad jeho názvu jako „brod nářků“.

Aby to s tím názvem nebylo tak jednoduché, tak zde byl prý za krádež popraven pekařský učeň, aby se za pár dnů ukázalo, že byl křivě obviněn. Ten se prý toulá krajem a běduje a naříká. Už jsme zase u těch nářků.

Faktem je, že město přečkalo vše, včetně vybombardování za II. světové války. Konstatuji, že všechny katastrofy přečkalo zdárně, alespoň při letmém pohledu během krátké procházky centrem města a od stolu venkovní restaurace na krásném nádvoří Landhausu.

Jídlo pro horaly - špecle s vepřovými plátky, slaninou a horským sýrem | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Na stůl mi právě pokládají hluboký talíř se dvěma pořádnými žemlovými knedlíky utopenými v husté omáčce připravené z divokých lišek.

Pokrm sice nazývají „gulash“, ale je bez masa, přesto chutě jsou silné a kořeněné. Jsem v Korutanech, tedy žádné divení se.

Můj spolustolovník dostává špecle se slaninou zapékané s horským sýrem, vepřovými plátky a také houbami, tedy velmi syté chutné jídlo. Jako třetí jídlo je servírován tradiční vídeňský telecí řízek.

Nic objevného, ale ani jsem neměla za cíl najít nějaký tajný recept se zakletou chutí, abych okořenila staré legendy tohoto města. Tato tři jídla bohatě stačí k posouzení, jak se na tomto místě vaří, a já vyhodnotila, že velmi dobře. Prostě tradičně dobře ze skvělých surovin. Snad je zde jídlo o poznání těžší a tučnější. Možná tím kompenzují své „nářky“.

Místní specialitou je liškový guláš se zemlovými knedlíky | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Korutany gastronomické

Jsem stále v Rakousku, podle toho se odvíjí i místní tradice přípravy jídel. Přesto je zde viditelný vliv „sousedů“, a tak najdeme pár pochoutek, které mohou být i překvapením.

Začneme zmatkem nad zmatek. Korutanské nudle nejsou nudlemi, ale vypadají jako větší italské ravioli, ale tak se jim prostě neříká, zbytek Rakouska má pocit, že se mluví o koblihách či buchtách, ale to je úplně mimo. Jedná se o masité plněné taštičky z těsta a plní se… asi jak koho napadne. Tady se moc fantazii meze nekladou. Prostě jak se říká: „Nudl Kudl Mudl“. Pojďme ale raději dál.

Dagmar Heřtová

Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. 

Tradičně oblíbené jsou zde ryby. Průzračně čisté řeky a jezera nabízejí dost druhů sladkovodních ryb a jejich příprava natrvalo zakotvila v korutanských kuchyních.

Rozsáhlé lesy jsou v létě plné ostružin a borůvek a ty se připravují na sladko na všechny způsoby. Navíc se zde tvrdí, že borůvky jsou nejenom chutné, ale teď milé čtenářky zpozorněte, prý vyhlazují vrásky. Jenom si nejsem jistá, jestli vnitřním, či vnějším použitím, ale pro jistotu pro vás připravuji borůvkové recepty.

Před nedávnem skončila sezona chřestu a ten je tady opravdu vyhlášený pro svou kvalitu, ale i kreativitu jeho přípravy.

Typická pro tuto oblast je „církevní polévka“. Je nadmíru jasné, odkud se bere její název. Připravuje se většinou při svatbách a církevních svátcích a vězte, že obou příležitostí je dost. Říká se jí také „žlutá polévka“, zabarvení pochoutce dodává šafrán, a dále obsahuje několik druhů masa, smetanu, vejce, bílé víno, mrkev, celer a koření.

K polévce se podává chléb a i ten mají „svůj“. Kváskový chléb z údolí Lesachtal je jedinečný a dokonce je tento „Lesachtaler Brot“ v Korutanech potravinou uznanou organizací UNESCO jako nehmotné kulturní dědictví. Určitě stojí za samostatnou výpravu a začínám o tom dost přemýšlet.

Šafrán nad zlato! Zachraňme pravé šafránové bochánky z Cornwallu, než zmizí ze stolů

Číst článek

Jižní Korutany se umí zahalit do růžové barvy, a to v období květu pohanky, která se zde pěstuje a je tradičně zastoupená i v kuchyni. Největší pochoutkou je prý sladký bezlepkový dort z pohanky, což je pro mne velkou inspirací. Pustím se do něj co nejdříve.

Bez špeku si nedokážeme rakouskou kuchyni ani představit, ovšem Korutany jsou zase o stupínek výše svou na vzduchu sušenou slaninou. Snad bude k popisu stačit fakt, že se jí říká „vzdušný sen“.

Můj prostor je už asi vyčerpán, ale v rychlosti ještě musím pro pány zmínit prkénko plné plátků šunky, slaniny, sýrů, tvarohu, uzeného masa, klobásek, i sušených klobásek, které si každý připravuje podle svého receptu. Na závěr nevynechám jídla z jehněčího masa, zvěřiny a tradičně venku chovaných hus a také polentu jako přílohu i jako samostatný pokrm.

A úplně na závěr se přenesu až ke štědrovečernímu stolu. Tady se podávají před návštěvou vánoční mše uzené klobásky se zelím.

Vše má svůj konec

Dnes si nejsem jistá! Vynechala jsem ještě spoustu dokonalostí korutanských kuchyní, ale něco nechám i na vás. Zajeďte si do Korutan a objevte tajemství místních farmářů, plodů, výpěstků a výrobků a také pecí, pánví, hrnců, talířů a misek. Léto je v plné proudu a proč ho neochutnávat u našich sousedů.

Klagenfurt. Město v Korutanech zažilo svá nářky a začalo to drakem. Gastronomicky jde však o poklad. | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme