Svět je v pořádku, stále si lze koupit jídlo z ‚mekáče‘. Něco málo o fastfoodech v Česku

Nemáme šanci cestovat, nemáme šanci zajít si do restaurace. Nemáme šanci scházet se s přáteli a povídat si třeba o gastronomii. To vše mi opravdu hodně chybí, byť se situace zlepšuje. Nakonec jsem se díky novým okolnostem dopracovala k malému zamyšlení nad fastfoody u nás.

gastroglosa dagmar heřtové Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rychlé občerstvení je pevnou součástí gastronabídky a ve své podstatě je nepřehlédnutelné. Ilustrační foto | Zdroj: Fotobanka Profimedia

To bylo tak: jeli jsme „za prací“ do domku po rodičích, který jsem zvelebila a mám ho ráda se vším všudy, tedy i s faktem, že tam nejezdím jen odpočívat. To zná každý chalupář.

Nedopsaná gastroglosa o bizonech, snědeném steaku tomahawk a o zachráněné situaci

Číst článek

Nedávno cestou do víkendového domku přepadl syna nepřekonatelný hlad úplnou náhodou kousek od odbočky k McDonald's. Už měl předem vygooglováno, že zde jídlo prodávají do auta z okénka.

Stačilo vyhodit blinkr a za pár chvil mě na kolenou hřály zabalené burgery a káva. Vzhledem k době to byl prostě zázrak!

Na trávníku u benzinky

Situace byla neřešitelná, jídlo z „mekáče“ se prostě nedá vychutnávat za jízdy v autě. Pořád z něho něco padá, nemůžete to kombinovat s hranolky, které jsou baleny zvlášť. Prostě problém. Zastavili jsme tedy o kousek dál u opuštěné benzinky, kde se rozprostíral kousek trávníku.

McDonald's jako symbol fastfoodu | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Syn nedočkavě a asi opravdu hladově vytáhl svého Big Maca a zakousl se do něj tak, že mu zbyla asi polovina.

Když si trochu uvolnil ústa, pronesl: „Konečně si připadám, že se nic neděje a všechno je v normálu. Mám jídlo z restaurace, a ještě k tomu z mekáče. Svět se v lepší časy obrací!“ Po této hluboké filozofické gastroúvaze dokončil zrychlenou konzumaci svého burgeru v housce.

Já si celkem pochutnala na kuřecím wrapu. Manžel Petr záhadně mlčel, ale statečně svou porci dojedl, zapil colou a jako zákusek si dal pár hranolků. Ještě na trávníku však pronesl: „Měl jsem pocit, že jsem snědl umělou hmotu.“

Menu pro ‚divnou‘ dobu. Recepty na polévku pho, segedínský guláš a mramorovou bábovku

Číst článek

„Vážně? A proč?“ řešila jsem hned starostlivě jeho chutě, vlastně nechutě, protože mně v tuto divnou dobu horké jídlo z rychlého občerstvení překvapivě chutnalo.

„Nevím, nebylo tam nic výrazného.“ Vzápětí přímo zasyčel: „Do prčic (bylo to ostřejší), všechna majonéza mi spadla na špičky bot, proto to bylo mimořádně bez chuti.“ Smířlivě dodal: „Alespoň jsem nakrmil i boty.“

Zvesela jsme dojeli do místa určení, podotýkám, že dost dobře najezení, napojení a tím pádem i spokojení. Až na ty majonézové boty.

Kde je ta česká stopa

Musela jsem se úvodní příhodou dopracovat k nejrozšířenějšímu a nejznámějšímu americkému fastfoodu McDonald's, který dokázal dobýt skoro každý kout na světě.

Jeho slávu zajistil syn českých emigrantů Ray Kroc, jehož otec Alois Kroc se v roce 1879 narodil na Plzeňsku a s manželkou Marií Hrachovou odešel do Ameriky za lepším životem. Tam se 5. října 1902 narodil Raymond „Ray“ Albert Kroc, muž, který „zařídil“ McDonald's.

I příprava jídla je v rouškách a rukavicích | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

V roce 1953 si v rámci svých obchodních aktivit zcela náhodou všiml v kalifornském San Bernardinu podniku bratří McDonaldových, který byl založen o 13 let dříve. Ray byl fascinován, jaký důmysl při přípravě a obsluze ve svém bistru bratři Maurice a Richard uplatnili. Objednané jídlo bylo u zákazníka do půl minuty. Přesvědčil je, aby vsadili na přípravu pouhých burgerů, a po dohodě se rozjel po Státech zakládat pobočky, takzvané franšízy.

To se mu dařilo natolik, že od bratrů koupil v roce 1961 celou firmu a o dva roky později už prodal přes miliardu burgerů za pouhý jeden rok. V roce 1967 vlastnil ve Spojených státech přes sedm set poboček a v roce 2015 jeho restaurace působily ve 120 zemích světa.

Přesně 20. března 1992 se v Praze ve Vodičkově ulici otevřela první restaurace McDonald's v Čechách, aby jich byla do současnosti skoro celá stovka, z čehož je více než 80 procent provozováno formou franšízy.

Rodina Krocova se vrátila do českých zemí trochu oklikou, ale vcelku symbolicky.

Je jich u nás víc

S McDonald's je přímo spjaté i McCafé, které mám docela ráda a při svých dlouhých cestách do Anglie a zpět je pro mě vždy zdrojem občerstvení a odpočinku nad kvalitní kávou.

KFC dorazilo do Česka pár let po McDonald's | Zdroj: Profimedia

Těžkou konkurencí je řetězec KFC, který se v našich krajích objevil za dva roky po McDonald's a čirou náhodou také ve Vodičkově ulici.

I k této firmě máme vypěstovaný jakýsi domácí vztah. Tím je tradice kyblíku plného kuřecích nuget, který si náš syn nezapomene koupit při návštěvě kina. Podotýkám, že do kina jsme před dobou divnou chodili dost často a až vše skončí, opět budeme.

Jenom si prosím neudělejte názor, že syn vyrostl na fastfoodové stravě. Vůbec ne. Vařím mu pořád a vařím mu s láskou a je mým prvním kritikem. I když se v poslední době situace otáčí a začíná mi italské speciality vařit spíše on, takže se špičkujeme a někdy vaříme spolu.

V rychlém občerstvení nemůže zůstat pozadu ani takový fenomén, jako je pizza. Nejsou tady dlouho, ale před třemi lety se objevily jednotlivé provozovny španělské Telepizza a americké Pizza Hut. Ta zde byla těsně po revoluci, ale na pár let odešla; dnes máme u nás už šest nových provozoven.

Starbucks | Zdroj: Reuters

Z kaváren jsou nejznámější Costa Coffee se zhruba padesáti pobočkami a hned za nimi se umístil Starbucks, který mám moc ráda a také si tam ráda sjednávám své pracovní schůzky. Dobře se mi uvažuje v prostředí plném vůní.

Nejsme dokonalí

Ve společnostech působících v rychlém občerstvení na našem trhu jistě patříme do kulturního gastronomického světa. Já si ovšem nenechám ujít příležitost, abych nezmínila slabinu. To jsou food trucky.

Psala jsem o nich glosu ze San Franciska a přiznávám se, že od loňské návštěvy Kalifornie mám chutě jídel podávaných z aut stále na jazyku. Ta různorodost je až neskutečná. Je mi nadmíru jasné, že u nás jsou podmínky naprosto odlišné. Jsme o tolik menší, o kolik víc je u nás v tomto odvětví kladeno překážek.

Restauraci hledáte, food truck si vás najde sám

Číst článek

I tak přeji všem food truckerům v Čechách hodně trpělivosti a dobré chutě. Můj sen je, že by s různorodou kuchyní zavítali na nyní vylidněná místa, kde bychom si v řádných odstupech počkali na nějaké mezinárodní speciality. Ideální pro divnou dobu!

Zajděte si občas do restaurací, o kterých jsem psala. Stačí nákup z auta, pozor na majonézu a špičky bot, nebo si něco kupte u okénka a pak si udělejte piknik, pochopitelně s patřičnými rozestupy, jak je teď krásným trendem u McDonald's v Evropské ulici u Divoké Šárky v Praze.

Neměla jsem a nemám v úmyslu propagovat rychlé občerstvení, jen jsem chtěla připomenout, že je pevnou součástí naší gastronabídky a ve své podstatě je nepřehlédnutelné. A navíc nikdo netvrdí, že tam máte chodit každý den. Ale v dnešní době jsem za ně nakonec vděčna, protože jejich fungování chápu jako dotyk normálnosti. A teď mne, nepřátelé všech fastfoodů, rozcupujte!

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme