Jaké by bylo vaše poslední jídlo v životě?
Představte si, že se dostanete do situace, kdy víte, že právě máte možnost objednat si svoje poslední jídlo v životě. Vím, žádná lákavá představa, ale co kdyby ta situace nastala, co by to asi bylo? Něco od maminky, od manželky, pokrm z oblíbené pizzerie či restaurace, utopenci, nakládaný hermelín, Sacherův dort, krabí klepeta, slavičí jazýčky, šneci, svíčková? To se během chvilky nabízí možností, že ano.
Zaujalo mě to, čirou náhodou jsem se někde dočetla, že v Americe chtěl odsouzenec těsně před vykonáním rozsudku jednu olivu bez pecky. Kdybych byla cynik, řekla bych: Gurmáni ještě nevymřeli… V jeho případě to druhé však za pár chvil neplatilo.
Začetla jsem se
Ta malá informace o olivě bez pecky mě zaujala a začala jsem si číst, jak je to s jídlem v tak vyhrocené situaci, kdy je odsouzencův život těsně před koncem. Zvykové právo dovolit odsouzenci vyslovit poslední přání se historicky vždy uplatňovalo za všeobecné tolerance exekutivy i veřejnosti. S jídlem to bylo podobné.
Někdo možnost posledního vybraného talíře odmítl, někdo si přál až absurdnosti. Na téma „Poslední jídlo“ vznikla dokonce sociologická studie, která ukázala, že přání jsou většinou spojená s velkou porcí jídla, většinou masa, smažených pokrmů, dost často steaku, případně i porcí kuřat z rychlého občerstvení. Nechybí sladké dezerty a limonády, vše trochu pod 3000 kalorií. To chápu, jsou momenty, kdy o zdraví není zase potřeba až tak moc pečovat.
Poslední večeře Páně
Znázornění Ježíše Krista za stolem s apoštoly je zcela jistě nejfrekventovanějším ztvárněním stolování na světě. Ježíš podělil každého spolustolovníka chlebem a vínem, dával jim své tělo a krev. Nic pěkného ho druhého dne nečekalo, tak proč ne.
Zajímavé na tom je, že jak postupem času vznikalo mnoho malířských děl, které Ježíše a apoštoly přibližovalo věřícím, talíře se časem stále více plnily. Přibylo vína, přibylo pečiva a občas i ovoce. Prostě malíř chtěl Ježíšovi dopřát co nejvíc, tak mu alespoň zvětšil talíře a přidal jídlo.
DAGMAR HEŘTOVÁ
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.
Na tento úkaz existuje studie tvrdící, že jídlo je naší novou vírou. Přiznám sama, že je to dost otřesná představa. Jídlo prý za 1000 let na obrazech obsahově narostlo skoro o 70 %, chléb se zvětšil dokonce o 23 % a talíře „narostly“ o bezmála 66 %. Jestli tihle umělci nestáli za nárůstem obezity v naší moderní době.
Obecně je známo, že…
Když je člověk, respektive lidstvo v domnělé situaci brzkého konce, dopřává si všeho víc. Nastává neomezená konzumace jídla. Více se nakupují a jedí sladkosti jako čokolády, zmrzliny, sušenky, koláče a dortíky, obecně se ví, že sladké zvláště v kombinaci s máslem uspokojí tělo i duši. Na talíř si nandáváme nebo objednáváme klidně dvojité porce. Dopřáváme si více luxusu, nakupujeme nesmysly, nalejeme si více sklenek alkoholu a více koukáme na televizi.
Tato situace byla patrná po útoku na „Dvojčata“ v New Yorku, ale dokonce se to projevuje i během současné pandemie koronaviru, důkazem je každý z nás. Že ne? Sáhněme si do svědomí, já třeba o mnoho více pekla. Důkazem jsou i přehlcené dovážkové služby a ve spížích a lednicích se kupící zásoby potravin. Obecně jsme v průběhu koronaviru nabrali na váze a v Británii se k tomu dobrovolně přiznala skoro třetina účastníků výzkumu sledujícího symptomy v době koronaviru. Nejsme nakonec nějak moc jednoduché a křehké nádoby?
Poslední přání z ankety
Dovolila jsem si oslovit pár „přátel“ na facebooku s dotazem, jaké by bylo jejich poslední jídlo. Než začnu listovat v zaslaném seznamu, musím se zmínit o jednom postřehu.
Mnoho lidí uvádí, že by si dalo nějaké jídlo, které vařila babička, maminka, tatínek, manžel, prostě rodina. Nikdo neuvedl restauraci, kam rád zajde na vybranou pochoutku. Prostě jídlo je sociální fenomén. Je to pojidlo rodinných vztahů, pohody, předávání zkušeností, v tomto případě chutí a asi i receptů. A vítězí naše tradiční pokrmy.
Tak a už jsem se dostala k výčtu přání. Nebudu dělat velkou selekci, jenom telegraficky předám mnohá „poslední přání“ z příspěvků na mém blogu.
Vše začalo řízkem a salátem, ten se objevil vícekrát a třeba i s přáním méně cibule v salátu, dále vyjmenuji svíčkovou, i ta byla požadována vícekrát. Co mě ale překvapilo, bylo množství posledního talíře s obsahem topinek a tataráku, hmm, prostě jsme zatím u samé klasiky. Padlo přání i na pár lahůdek jako třeba bramboráky, sejkory, zelňačka, polívková mísa kaviáru s dalmatským vínem.
Našla se i skromnější přání, třeba normální čokoláda nebo hlávkový salát. Často se objevovaly šišky nebo nudle s mákem, švestkové knedlíky, opět s dovětkem jako od babičky, resp. maminky. Do posledního přání se prosmýkla i veganská dušená mrkev s bramborovou kaší, ještě tam byla jedna kaše, ale s pečeným kuřetem a švestkovým domácím kompotem od maminky, aby to nezavánělo závodní kuchyní. Nechyběly halušky od babičky a zelné závitky a k tomu štrúdl s mákem ukazující na naše společné soužití za Rakouska-Uherska.
Podobně na tom je i kapustnica a i vyváženě okořeněné bramboráky, což je asi o stupeň výše. Někteří byli natolik skromní, že by jim stačila černá káva a chleba s máslem, ryzlink se sýrem, hovězí vývar s nudlemi, někteří naopak tak rozmazlení, že si přáli gulášek z tyranosaura. Za tím guláškem vidím trochu vychytralosti, jestli autor nechtěl oddálit svůj konec, protože ingredience na takový gulášek se u řezníka moc koupit nedají. Zajímavé je, že si jinak na guláš nikdo nevzpomněl.
Ti racionálně uvažující suše konstatovali, že jídlo by byla asi ta poslední věc, na kterou by mysleli… Škoda, spousta věcí jde lépe s plným žaludkem.
Focení jídla v restauracích: nešvar, nebo přínos? A co na to kuchaři?
Číst článek
Barvitě byl popsán guláš po burgundsku, na který jsem byla dokonce pozvána a pozvání přijímám. Moje kamarádky Angličanky se hned také zapojily, ovšem s jídlem typickým z přímořského Brightonu: smoked salmon and scrambled eggs with a strong good coffee, tedy uzený losos s míchanými vajíčky a dobrou silnou kávou, což je krásné jídlo na snídani či brunch. Druhá by zase nepohrdla 6 Oysters (ústřice), 6 Scallops (mušle svatého Jakuba), Grilled Dover Sole (doverský platýz) a Green Salad.
Někteří už rezignovali na zdraví a přáli si vypečenou kachnu plovoucí v oleji, zadělávané kachní žaludky s květákem a k tomu slivovici, opečené foie gras s vychlazeným plzeňským.
Krásný byl talíř z jedné poloviny naplněný kuřetem se zelím od manžela a z druhé musakou od táty. Prostě asi mile rozmazlovaná mladá dáma. Nechyběly ani buchtičky se šodó… Raritní je požadavek: když poslední hodinka, tak bych si dal asi nějakou minutku. Všemu nasadil korunu můj Petr, který si přál něco bez cholesterolu, přičemž v běžném životě moc optimismem a chutěmi na zdravé jídlo nepřekypuje. Asi chtěl vše na poslední chvíli dohnat.
Dost chmur
Uznávám, mé sobotní zamyšlení bylo docela tmavé a pochmurné. To na jednu stranu. Na druhou by nám mohlo přinést poznatky, že život nekončí, běží dál, dopřejme si dobré a kvalitní jídlo, jako by bylo tím posledním. Ovšem vezměme v úvahu své zdraví a tělesnou zdatnost, které budeme po zbytek žití určitě potřebovat. Za svou kondici můžeme být vděční jenom sami sobě, případné nedostatky také padají pouze na naši hlavu.
Hezkou slunečnou sobotu.