Manifest proti trendům ničit naše rána aneb braňme naší snídani

Víc jak rok píši každý týden v sobotu pro tento web gastroglosu, víc jak rok při snídani přemýšlím, co napíšu příště. Je to tak, opravdu, svědkem jsou mi však jenom ty sobotní snídaně. A tak všem snídaním skládám dnešní poklonu a za jejich zásluhy si o nich budeme chvilku povídat. Snídaně je start do nového dne, a pokud má být fajn, je třeba správně otočit klíčkem startéru. A vzít si jí nedáme!

gastroglosa Dagmar Heřtové Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Umění míchaných vajíček předvádí Egg Slut, rychlé občerstvení a snídaně ve Spojených státech, ne které se stojí fronty | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Snídaně není o tom, že někdo SNÍ DANĚ, i když toho jsme svědky stále a jsme na to už zvyklí, od toho máme institut zvaný stát, ten daně přímo požírá. Slovo snídaně je ženského rodu a vychází ze slova jíst.

Listopadové pranostiky jsou o počasí, o úrodě i o whisky

Číst článek

Takoví Britové a jejich „breakfast“ je o trochu složitější. Je to slovo složené a znamená, že si dáme přestávku po půstu, kterým se myslí noční spánek, kdy pochopitelně nejíme, a po probuzení je snídaně naše první jídlo. Důkazem náročnosti nočního půstu je na britských ostrovech právě anglická snídaně. Horká, voňavá, vydatná, rozmanitá, od všeho dobrého trochu, a hlavně je opravdu základem na celý den.

Německá snídaně „Frühstück“ má význam podobný, ale skromnější. Znamená sníst po ránu kousek chleba. Francouzská snídaně „petit déjeuner“ je na tom významem podobně jako u Britů a znamená ukončení půstu způsobeného nočním spánkem.

Italové nazývají snídani „prima colazione“, vše je podobné jako u předcházejících jazyků, ale víceméně reaguje na zvyky venkovanů a jejich brzké jídlo za úsvitu před nástupem do práce. Já mám největší sympatie k naší snídani.

Vejce Benedict s lososem zalité holandskou omáčkou jsou klasickým snídaňovým pokrmem | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Krásné jídlo

Snídani a snídání mám moc ráda. Časem jsem konstatovala, že snídaně je nejpravděpodobnějším místem, kde se dokážeme všichni sejít pohromadě a zahájit dny sváteční či víkendové. Nikam nespěchat, pozorovat různorodost toho co si každý přeje nebo připraví a na co má zrovna chuť.

Takový oběd, to je už jiná kapitola. Každý je rozlítaný, nelze udělat oběd podle rozmanitých představ, na talíři vládne jistá uniformita s minimální změnou, že můžeme použít jiné koření, trochu jinou přílohu, ale jinak je to dost formálnější záležitost a jsme jaksi již v běhu. O večeři ani nemluvím. Ten má to, ta zase ono, časově nesladitelné a plánovat jí předem je skoro nemožné.

DAGMAR HEŘTOVÁ

Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Střídavě žije v Praze a v Anglii, kde čerpá inspiraci při hledání chutí a při oživování původních receptů v prostředí moderní kuchyně.

Ano, na snídani mě baví ta různorodost. Mám ráda plný stůl, od sladkého pečiva po sýry, šunky, ovesnou kaši s medem, jogurty, ovoce, plný šálek voňavého čaje a vzduch osvěžený vůní kávy ze šálku jiného. Vlastně i ten čaj je u nás s citrónem, mlékem, nebo jenom tak. Každý se u stolu natáhne pro to své a den může začít opravdu v pohodě.

Když nesnídáme doma

Kdo by neměl rád hotelové snídaně. Plná jídelna hostů. Nikoho neznáte, ale mezi lidmi létají úsměvy a oční kontakty. Většina lidí ví, že právě začíná svůj den na cizím místě. A ten den si chce vychutnat co nejlépe a v co největší pohodě.

Snídaně jsou podávány většinou formou bufetu, základem je anglická a kontinentální snídaně. Ta anglická je jasná, schovává se v teple pod stříbrnými pokličkami temperovaných zásobníků a párečky, smažené houby, rajčata, vajíčka, slanina a fazole v tomatové omáčce jsou povětšinou mužskou záležitostí. Čerstvě opečený toast je nutností.

Dámy si do misek většinou dávají jogurty, na ně oříšky, müsli, granolu, sušené švestky a meruňky či jenom nakrájené čerstvé ovoce. Obsluha donese kávu a vy pomalu jíte, sledujete okolí a máte pocit, že tenhle čas patří jenom vám. Přidáte si, na co máte chuť, tu klidně změníte a přejdete na sladké pečivo, to dělám, přiznávám…

Horký croissant přelitý borůvkovou omáčkou | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

A co teprve taková snídaně, kdy si vyberete, kam zajít. Já třeba v poslední době miluji Kampu. Ve vilce, kde o patro výš snídával i pan Werich, je vždy skvělá atmosféra. Káva dobrá a třeba vajíčka do skla Vlasty Buriana je záležitostí skvostnou, nebo také chléb s avokádem.

Muži milují párečky alchymisty Honzy Scotta z Hrdlořez. Po několikáté jsem si zde chtěla objednat rohlíčky Václava Havla, měli je na menu, ale vždy jen zklamání, že nejsou, až jsem si je nakonec raději upekla sama. Mimochodem si vždy tady vzpomenu na Werichovu lásku k jídlu, prolistuji jeho kuchařku, poté zajdu k Lennonově zdi, která byla symbolem svobody kdysi existující tam někde na západ od nás, poté komerčně východně zneužita a dnes omezena zákazy přísnějšími než v dobách nemilých.

Noblesní snídaně na vás čeká i v každém lepším hotelu či v Praze ve známém Café Savoy. V neděli to ovšem chce rezervaci, jinak se vaše představy o nedělní snídani zcela rozplynou. Mají totiž neděli určenou pro tradiční „brunch“, na který tak rádi chodí Newyorčané a my jsme se to naučili také. Brunch je jak stvořený pro všechny, kteří mají rádi „lazy morning“ tedy nikam nechvátají a jen si užívají rána a spojí snídani s obědem.

Párečky alchymisty Honzy Scotta z Hrdlořez ve Werichově vile | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Ovšem ve Státech a v Kanadě ke snídani patří především palačinky, sice menšího tvaru zato vyšší a nadýchanější. Podávají se nejčastěji s borůvkami a banánem, polité javorovým sirupem anebo tradiční variantu palačinek s opečenou slaninou a také s javorovým sirupem. Spojení těchto chutí není neobvyklé, jsou dokonalou lahůdkou a kdo okusil, ten mi rozumí. Garantuji, že bude zasyceni až do večera a podezírám je, že slaninu k snídani okoukali od Britů.

I když snídaně je chloubou většiny hotelů často je však úmyslem nalákat nocležníky na vyhlášenou snídani, jejíž cena mnohokrát dosahuje úrovně skromné objednávky v michelinském podniku. Ano, někdy vám k tomu kromě perfektního servisu nabídnou i nezapomenutelný výhled a tak snídaně je vaším posledním rozloučením s příjemným pobytem. I tak funguje.

Snídaně je inspirací

Při sobotní snídani hledám inspiraci na další gastroglosu, na nový recept nebo plánuju, co se bude jíst, podobně se k ránu u stolu staví i mnoho umělců.

Krásná herečka Audrey Hepburnová si dopřávala Snídaně u Tiffanyho. To britský režisér Neil Jordan natočil v roce 2005 komedii Snídaně na Plutu s genderovou problematikou.

Karel Šíp, textař a skladatel, složil slova k velkému hitu Karla Gotta „Když muž se ženou snídá“ a pozadu nezůstal ani zpěvák Michal Tučný, který nezapomenutelně zazpíval píseň Snídaně v trávě.

Ta naše hospoda česká aneb drobná vzpomínka na jídla za ‚totáče‘ před 30 lety

Číst článek

Snídání v trávě je vůbec populární, což potvrdil slavný francouzský malíř Édouard Manet, který v roce 1863 domaloval plátno se stejnojmenným názvem Snídaně v trávě, kde krásné ženy dokonce snídají nahé…

Impresionista Auguste Renoir je autorem krásného obrazu s názvem Snídaně veslařů, který jenom potvrzuje můj názor, že snídat se má ve společnosti. Malíř Claude Monet nechtěl v ničem zaostávat a má na svém plátně také snídaňový výjev, jak jinak než s názvem Snídaně v trávě!

Spisovatel a znalec umění Brit Philip Hook je autorem knihy Snídaně u Sothebyho, která pojednává o světě umění.

Ani nemusím připomínat, že snídat se dá také s televizní stanicí, rozhlasových „snídaní“ je také dost. Prostě snídaně je umělecky a gastronomicky neodmyslitelná, patří k nám a my ji musíme hýčkat, a tím vlastně hýčkáme i sebe.

Vejce Benedict se se žampióny a rukolou | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

I snídaně je v ohrožení

Moderní doba, plná „převratných objevů“, hledá stále nové a nové poznatky i v gastronomii, aby část odborníků dokázala svou důležitost a znalost. Jedny z posledních trendů moderního přístupu se nevyhnuly ani snídani. Najednou není potřeba vůbec snídat.

Tělo nevyžaduje nastartovat, naopak mu snídaně škodí, zdravé je nesnídat, trendy je nesnídat, nesnídání vylepší vaše skóre při vážení. Jde o půst a jeho dobu, kterou posunete po probuzení. Já jsem vůči těmto výkřikům skeptická. K míchání se odjakživa používá vařečka, tak proč najednou začínat míchat horkou polévku prstem.

Stejně tak mi připadá nesmyslné předělávat základy doplňování energie u člověka tím, že začneme prosazovat snídaňovou revoluci vynecháním prvního denního jídla. Věřme svému tělu a žádné studie nemohou nahradit horkou kávu, horký čaj nebo horkou čokoládu, sklenici džusu, croissant, chleba, toast, džem, šunku, vajíčka a spousty pochutin, které nastartují po ránu tělo i duši.

Snídejme, pokud možno společně, užijme si zahájení nového dne, v klidu a s mírou doplňme energii, tekutiny a pohlaďme si duši. Tohle všechno snídaně a vůbec kvalitní jídlo dokáže dokonale. Zvláště o víkendu si to dopřejme plnými doušky, proto je to víkend.

A hlavně, když to půjde, posnídejte klidně v trávě, a když to nepůjde, tak třeba i v posteli. To já moc ráda.

Snídaně po francouzsku na tenisovém zápase v Roland Garros | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme