Jak se vaří v nejstarší anglické hospodě? Šílená husa a Cromwellův kůň u výčepu

Hned několik událostí mě přesvědčilo, že St. Albans musím po letech opět navštívit. Město leží v údolí řeky Temže v hrabství Hertfordshire severovýchodně od Londýna a odtud je dobře přístupné vlakovým spojením. V týdnu slouží pro přespávání londýnských bankéřů a následné víkendové nabírání sil na další finanční transakce. Tomu odpovídají i ceny nemovitostí, které si v ničem nezadají s centrem Londýna.

GASTROGLOSA DAGMAR HEŘTOVÉ St. Albans Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Dost možná nejstarší anglická hospoda | Foto: Dagmar Heřtová

Za bankéři jsem se ovšem nevydala, zaujala mě historie města, jako právníka i místo, kde vznikl první koncept Magny Charty, dále slavný benediktýnský klášter a monumentální katedrála a hlavně jeden z nejstarších pubů v celé Anglii. Sobotní festival Gin and Jazz byl už jen třešničkou na St. Albanském dortíku. Kombinace, která stála za pozornost.

Ztracená hlava sv. Albana

Oblast, kde se St. Albans nachází, byla dříve osídlena Kelty a později zde Římané vybudovali osadu Verulamium a ta byla ve své době druhým největším centrem po Londýnu. Koncem 3. století tady Římané popravili britského vojáka jménem Alban, který sloužil v jejich legiích. Obrátil se na křesťanství a navíc se statečně vydával za pronásledovaného kněze, aby ho zachránil.

Dagmar Heřtová

Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Střídavě žije v Praze a v Anglii, kde čerpá inspiraci při hledání chutí a při oživování původních receptů v prostředí moderní kuchyně. 

Byl odsouzen, neboť neodvolal nově nabytou křesťanskou víru, a popraven stětím hlavy na nejvyšším pahorku v okolí. Nutno dodat, že kněz byl za pár dnů také dopaden a skončil podobně. Ale ani samotná poprava nebyla bez komplikací, před vlastním setnutím najednou vedle špalku vytryskl pramen vody, ze kterého se Alban napil a to všechny milovníky poprav tak rozhodilo, že i kat odmítl konat svou povinnost.

Byl nahrazen jiným a ten dotáhl své mistrovství až do konce. Nicméně Alban se stal svatým, dokonce s titulem „prvomučedník“. Místo popravy se stalo zázračným a poutníci sem přicházeli za motlitbou i uzdravením.

Na místě byl v roce 792 n.l. založen benediktýnský klášter vystavěný z ruin římského Verulamia, který se přestavbami změnil v katedrálu (The Cathedral and Abbey Church of St. Alban) s nejdelší kostelní lodí v Anglii. Klidně by se zde dalo běhat třeba 110 m překážek, má totiž přes 160 metrů.  Svatý Alban má v katedrále části své svatyně s pohnutou historií postavení, zničení, uschování, znovuobjevení a rekonstrukcí z úlomků a zbytků.

Ještě jedna zajímavost, on Alban byl asi šprýmař. Po jeho popravě se nikdy nenašla sťatá hlava, prý poskakovala a kutálela se z vršku a zmizela. Rozhlížela jsem se kolem a také jsem jí nezahlédla.

Od jedné krvavé historie k druhé

Pryč od krvavé historie do současnosti. Tou byla pro mne hospoda Ye Olde Fighting Cocks, tedy U zápasících kohoutů. Byla jsem tu před léty, ale nedostala jsem se dovnitř, neboť bylo úplně plno. Teď to bylo přesně naopak. Už u vchodu postával číšník a dal nám k dispozici místa v celém pubu.

Jestli jsem před chvilkou utíkala před krvavou historií pronásledování křesťanů, nechtíc jsem se dostala do podobné situace. I přímo tady, možná přesně tam,  kde jsem si vybrala stůl, teklo spousty krve. Tentokrát kohoutí. Pořádaly se zde do zákazu v roce 1849 kohoutí zápasy a ty jsou jak známo vcelku krvavé.

Oběti striktních veganů aneb Není vegan jako vegan. Nebo je to jinak?

Číst článek

První zmínka o hospodě je už z 8. století. Tehdy stavba měla pravidelný osmiúhelníkový tvar a se vší pravděpodobností to byl obyčejný mírumilovný holubník. Stavba doznala skoro současné podoby v dávném 11. století. Je to znát, stropy jsou tak nízké, že jsem se i já občas bála, že se praštím o trám… a to jsem moc nevyrostla.

Podobně s výškou na tom byl asi i Oliver Cromwell, lord protektor Anglie, Skotska a Irska. Přespal zde jen jedenkrát, a ví se, že to bylo v době občanské války, koně ustájil někde na místě současného výčepu a pub si nevybral náhodně. Byl zde únikový tunel až k benediktýnům a Cromwell správně myslel na „zadní vrátka“, neboť ani on se v této nejisté době, necítil v bezpečí. Na místo ustájení koně mě upozornil číšník. Čepoval mi půl pinty místního piva s názvem Šílená husa a jen tak podokl: „Tam kde stojíte, byl přivázán kůň pana Cromwela!“  Dodnes nevím, zda to byla pocta, či ne.

Hospoda bojuje o titul nejstaršího pubu v Anglii

Hospoda je úžasná. Protknutá historií, do dneška bojující jako kohout o titulování coby nejstarší pub v Anglii. Což nemusí být pravda, adeptů je totiž více, ale kdo ví?

Ovšem s historií si návštěvník žaludek nenaplní. Začnu pitím. Vynechám různé bublinkovaté vody a soft drinky. Sem se chodí za pivem. A kdo to udělá, neprohloupí. Mají jich tady u dvou barových pultů takový výběr, že jsem je ani nepočítala. Z klasik vám natočí Pilsner Urquell, Amstel, Peroni či Guinness.

Výběr tím zdaleka nekončí, dostat můžete i anglické ale (svrchně kvašené pivo) jako již zmíněnou Šílenou husu, Polární hvězdu, Hurikána, Loupežníka, Nebeskou blondýnu, Kouřovou bombu nebo Místo činu. Dál jsem už neměla sil luštit názvy na pípách.

Není nad anglickou hospodskou klasiku

A jídlo? Nečekejte, že dostanete na obrovský talíř kousek něčeho nadmíru zdravého, okořeněného trávou rostoucí v okapu na střeše pubu či dochuceného mechem ze střešní tašky, usazeného na pokrm pinzetou. Tady si nikdo na nic nehraje. Tady se vaří poctivé, době přizpůsobené, hospodské anglické jídlo a na talíř dostanete pořádnou porci.

Británie pod nadvládou Indů? Jen v gastronomii

Číst článek

Když jsem tady, je mojí povinností ochutnat místní kuchyni. Objednala jsem si, jak jinak, fish and chips. Hranolky byly domácí a takové velikosti, že samotné brambory musely narůst jako fotbalový míč. Mému jídlu nic nechybělo, ale ta porce se prostě nedala celá sníst.

Sousedé z Austrálie se u vedlejšího stolu také potýkali s pořádnými burgery. Váhala jsem, jestli jsem neměla zvolit kousek vepřového uzeného masa, tedy gammon, na němž si Britové tak zakládají. Nejlépe mi chutná grilovaný plátek, který se často podává s ananasem, s ním si chuťově velmi rozumí. Raději jsem uzené připravila k nedělnímu obědu.

Jinak jídlo bylo chutné, čerstvé, obrovská porce, pivo ve velkém výběru a prostředí absolutní. To je hospoda, která má ve znaku bojující kohouty. Zavítejte tam, tohle je další přínos anglického venkova, když kráčíte po jeho historické i gastronomické mapě.

Když se skloubí jazz s ginem

Den se schyloval k večeru a v centru města právě začínal festival Gin and Jazz a já si ho nechtěla nechat ujít. Bylo to povedené, jazzová skupina skvěle vyhrávala, tonik byl kvalitní a dokonalý anglický gin tady tekl skoro proudem.

Noc v šarmantní zájezdní hospodě The White Hart nedaleko katedrály byla příjemná, dokonalé přenesení do doby Tudorovců. Probuzení do brzkého a krásného rána začalo tím, že jsem vběhla do Caffé Nero, festivalová ulice již byla krásně uklizená a já si hladila při voňavé kávě vzpomínky pořádnou dávkou kofeinu.

Uzené maso na grilu s ananasovou salsou

 Ingredience:

  • 2 plátky uzeného vepřového masa (po 200 g)
  • 4 lžíce lehkého olivového oleje
  • 2 lžíce tekutého medu
  • 1 menší ananas
  • 1 malá červená cibule
  • 1 limetka (kůra i šťáva)
  • 1 lžička mleté skořice
  • čerstvý koriandr nebo plocholistá petržel
  • hrst potočnice lékařské (vodní řeřichy), možno nahradit čerstvým špenátem nebo roketou
  • mražené bramborové hranolky


Postup
:

Nejdříve si předehřejme troubu na 200° C. Na rozpálených plech dáme trochu oleje a vložíme hranolky a pečeme podle návodu. Připravíme si salsu. Do misky dáme 2 lžíce oleje, trochu mleté skořice a čerstvě namletý pepř. Přidáme limetkovou kůru a šťávu. Vložíme na jemno nakrájené čtvrtky cibule a vše promícháme. Nakrájíme si ananas na čtvrtky a poté na tenké plátky. Plátky přidáme do misky s dresingem a vše promícháme. Nakonec přidáme nasekané lístky koriandru. Rozehřejem si těžkou vroubkovanou pánev. Plátky uzeného masa lehce pomažeme olejem a opékáme na každé straně asi 5 minut. Hotové plátky pomažeme medem rozředěným jen trochou vody a uchováme v teple. Servírujeme horké s ananasovou salsou, hranolkami a ozdobíme potočnicí.

Uzené maso na grilu s ananasovou salsou | Foto: Dagmar Heřtová

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme