Chmurné myšlenky v gastronomii a naděje, že překonáme divnou dobu

„Doba je divná…“ napsala mi jedna známá. Já měla na jazyku mnohem více jadrných pojmenování časů právě probíhajících. Nakonec se mi to zalíbilo a mám současnost pojmenovanou jako „Divnou“. Události nabraly velké otáčky, a to netušíme, do jakých se ještě mohou rozběhnout. Napadlo by někoho před pár týdny, že budou hospody – všechny hospody, restaurace, bary, rychlá občerstvení, bistra, nálevny a já nevím co ještě – zavřené?

Gastroglosa Dagmar Heřtové Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Opuštěná kavárna Obecního domu | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Že se budou brát útokem prodejny s potravinami a rozvážkové firmy s mottem „Dovezeme do dvou hodin“ vám zboží dovezou skoro za týden, a to ještě můžeme být rádi?

Doba je fakt divná.

Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem

Doufám, že toto rčení nebude tak pravdivé jako v případě Caesara, který ho použil po rychle vyhrané bitvě proti pontskému králi Farnakovi v roce 47 př. n. l. My píšeme rok 2020 n. l. a citaci jsem vložila do úst koronaviru, velikému asi 120 nm (1 nm = 1 miliardtina tj. 10−9 metru). Caesar přišel a zvítězil s velkou, vycvičenou a disciplinovanou armádou. Tenhle mrňavý vir překonal všechny hranice světa a rozlézá se po celé zeměkouli.

DAGMAR HEŘTOVÁ

Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. 

Zatím nadělal tolik paseky, kterou jsme si neuměli vůbec představit, a když dávali v televizi film jako třeba Nákaza, jednoduše jsme přepnuli, protože z našeho gauče se sklenkou chlazeného francouzského šampaňského vína v ruce vyzníval jako vzdálená fantasmagorie. A světe div se, nebyla. Je to tady, potkalo to nás, přišlo to z Číny, vidělo to celý svět, ale já jsem si jistá, že koronavirus prostě nezvítězí.

Ale…

Čekání na příležitost

Je mi neskutečně líto lidí, kteří za pochoutku na čínském tržišti zaplatili a zaplatí cenu nejvyšší. Je mi z toho smutno a skřípu zuby. Po obětech nejvyšších jsou oběti menší. Přicházíme o jistoty moderního světa, světa, který stál na neskutečně pevných nohou, alespoň se to zdálo. Potraviny dovážené ze všech koutů světa náš zrak a chuťové buňky přímo hladily.

Restaurace fungují v omezeném provozu | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Doma jsme začali vařit pochoutky exotických a vzdálených kuchyní anebo i jen těch, pro které v Evropě jsou a vždy byly dostupné všechny potřebné ingredience. Kuchaři v televizních show předváděli své umění, pekla, vařila, smažila, dusila a nakládala celá země. Konferenciéři se předháněli ve vtipných výstupech a noví umělci zpoza plotny právem otevírali báječné restaurace, plné báječných pokrmů, báječného servírování a báječného prostředí.

Vše běželo jako na drátkách.

Zatím si kdesi v Asii někdo smažil netopýra, opékal luskouna nebo dělal polévku z vlaštovčích hnízd. A koronavirus se dočkal, dostal příležitost díky „podivným gurmánům“. 

Když to prasklo

Stačilo pár desítek nemocných a Evropa začala jednat. Rozhodnutí vlády u nás uzamklo dveře kin, divadel, výstavních a koncertních síní, obchodních center a restauračních zařízení všeho druhu. Virus nás neporazí, ale už zcela jistě těžce zasáhne naši ekonomiku.

Nepůjdu daleko. Majitelé restaurací zavřeli své živnosti. Kuchyně ztichla, zásobování ustalo, stoly a židle zejí prázdnotou, pokladny necinkají. Majitel má kvalitní personál, minimální mzdy, povinnost hradit nájmy, energie, mzdy, živit rodinu…

Snahou místních restaurací je například prodej přes dveře, dovoz domů. A když si uvědomíme, kolika lidí se dotkne uzavření středně velké provozovny ve městě, zjistíme, že vlastně trochu každého z nás.

Potrhaná pavučina

Zvolím příklad z gastrosvěta. Majitel restaurace musel zavřít. Opatření je nezbytné a absolutně pochopitelné. Jeho tržby klesnou o 90 až 100 procent. Prostě nejsou rezervy. Zaměstnanci jsou bez plného příjmu. Kuchaři, pomocné síly, administrativa, číšníci, recepční, barmani, ti všichni jsou bez práce.

Prázdné ulice v centru Prahy | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Dodavatelé nemají komu dodávat. Pěstitelé bylinek, zeleniny, ovoce, chovatelé, pekaři a cukráři, malé i velké pivovary, výrobci nealko nápojů, dodavatelé kávy…, ti všichni přijdou náhle o většinu zakázek. I oni mají další zaměstnance, kteří zůstanou doma… to už známe. O práci přijdou dopravci, kurýři, producenti balicích technologií. Když nejsou tržby, není co účtovat, padá administrativa, účetní, daňoví poradci, kancelářské síly. Nemá je kdo platit… Další známe. 

Přestane se investovat, opravovat, stavět a dostavovat, rozšiřovat, vylepšovat, nakupovat gastro technologie, vybavení. Za tím vším stojí opět armáda schopných lidí. Důsledky opět známe.

To jsme u jednoho oboru – a těch oborů je nespočet.

Je mi to líto.

A na celou tuhle katastrofu stačily středověké hygienické podmínky kdesi na tržišti, a následky jsou všude.

Divná doba.

Co doba přinese

Každý šok přinese i něco pozitivního, změní naše jednání. Asi opět začneme více hospodařit s potravinami. Na pár měsíců se zastaví přílety letounů plných pochutin z druhé poloviny světa (i tam je roztrhaná pavučina).

Britská hospoda The Grenadier, která se stala místem, kde se mohla šířit nákaza prvních případů nakažení v Británii | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Vrátíme se k domácímu vaření. Máme tu nástup jara, na zahrádky zasejeme, co se dá, a zasadíme zeleninu, omladíme zapomenutou jablůňku, oprášíme jednoduché recepty, podle kterých naše maminky a babičky vařily dnes a denně. A zjistíme, že to jde a že nám to dokonce chutná. Zmizí kreace, nastoupí racionalita s jediným cílem: nasytit své blízké, dodat své rodině potřebnou energii, vitamíny, udržet všechny v kondici.

Obchody zatím fungují, něčím jsme přezásobeni a já věřím, že tu divnou dobu prostě překonáme. Virus porazíme a restaurace se zase opatrně otevřenou a svět půjde do normálu?

Hlavně

Buďme všichni ohleduplní, dodržujme hygienu, nosme roušky, rukavice – až budou někdy dodány. Zatím jediné co můžeme je si při mytí rukou zpívat “ Happy Birthday to you “ celkem dvakrát, protože to je ta doba, kdy naše ruce projdou řádnou mýdlovou očistou. Aspoň tak to doporučila vláda v Británii, a pro opravdové patrioty nabídla stejně dlouhou variantu “God Save the Queen”.

Lombardská polenta je zázrakem na talíři. Když ji umíte, můžete se vdávat

Číst článek

Když bude potřeba, zůstaňme striktně v karanténě. Neohrožujme své blízké ani okolí. 

Snad se stát vzpamatuje a vylepší své chování. Zabezpečí nás potřebným, léky, zdravotnickou péčí a neudusí naši náladu, naopak se o lepší náladu postará.

Protože optimismus a dobrý stav mysli je polovina zdraví, o dobré jídlo se v domácích podmínkách postaráme sami, jaro je přede dveřmi, to vše nutně potřebujeme. 

Hezký den, pevné zdraví a lepší časy.

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme