Pochroumané gastronomii může pomoci každý z nás. Pojďme naplnit prázdné restaurace
Centrum Prahy je tiché, nejisté, vylidněné a odevzdané. Tam, kde jindy proudí davy turistů, potkáme povětšinou domorodce a jedinou cizí řeč, kterou jsem zaslechla, byla ruština. I když je mi záhadou, odkud se ty mladé ženy a mladí muži oblepení štítky značkových firem od hlavy k patě vlastně berou.
Šla jsem se podívat do centra Prahy gastronomické a měla jsem pocit, že špičkové restaurace a podobná zařízení, která byla od 14. března zavřená, nějak rezignují a lepší časy a vůbec prostor na vlastní zotavenou v brzké době neočekávají. To je špatně, hodně špatně.
Okénka, krabičky i zahrádky
O co pomaleji, o to chaotičtěji se restriktivní opatření rozpouštějí v nejasných prohlášeních vycházejících ze slábnoucích nebo rostoucích ambicí současné politické reprezentace. Je to vcelku pochopitelné a podobně se chová celý postižený svět. Ovšem dát jasný směr a naději, že se vše překoná, to se zatím nekoná.
DAGMAR HEŘTOVÁ
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.
Stát z gastronomických podniků odčerpával nemálo peněz, ale aby jasně vyhlásil, že se bude revanšovat, aby zase mohl čerpat, to jaksi neumí. Nebo nechápe či nechce, což vyjde nastejno. Předpoklad výpadku tržeb v gastronomii dosáhl astronomické výše 20 miliard. To opravdu není málo.
Služby jako gastronomie a ubytování s rostoucí oblibou Prahy a krásných koutů naší země vytvářely znatelný přínos peněz do státní pokladny. Teď tento zdroj vysychá a stát nemá snahu ho podpořit, aby po odeznění krize bylo vše při starém.
Restaurace si pomáhají, jak se dá. Začalo to prodejem „do krabičky“. Terminus technicus do té doby málo rozšířený, dnes běžný. Takový prodej ale dělá jednotky, maximálně 10 procent tržeb původních. Skoro všechny běžné náklady je však nutné platit v původní výši, či jen o málo snížené.
Z okénka začaly menší restaurace i bufety a bistra čepovat pivo a nápoje. To však za podmínky, že se lidé nesmějí shromažďovat. Opět pochopitelné opatření, ale zkuste se neshromažďovat při pivu. Na tom je jeho popíjení založené.
Britská hospoda je fenomén, zachraňují ji gastropuby. A jak je to s gastrohospodou u nás?
Číst článek
Jak nedávno prohlásil britský premiér Boris Johnson v okamžiku, kdy se musel uchýlit k naprosto mimořádnému kroku a nařídit všem pubům, klubům a restauracím, aby kvůli koronaviru zavřely, ve svém projevu k národu: „Uvědomil jsem si, že postupuji proti nezcizitelnému právu svobodných občanů narozených v Anglii jít do pubu.“
Jak se škody způsobené virem zpoza čínské zdi mírnily, došlo i na otevření zahrádek. Ne každý podnik ji má, který ano, tomu zasvitla chvilka neděje. V omezené formě se může podávat jídlo, lidé si mohou sednout v menších skupinkách v dostatečných odstupech a jíst bez roušek, mohou si povídat a okolo nich pobíhá šťastná obsluha s rouškou zakrytým obličejem.
Nakonec lepší než okénka, ta vypadají občas zoufale, když si vzpomeneme na plnou slávu našich oblíbených podniků.
Povede se oživení?
Za pár dnů nás čeká další uvolnění opatření dopadajících i na restaurace.
Já si ovšem myslím, že motor gastronomie je tak nějak zadřen. Bude potřebovat dlouhou opravu a trvalou údržbu a jediný, kdo toto umí, je stát, který si peníze před dobou špatnou bral formou daní. Je načase to gastronomii trochu vrátit.
Dukátové buchtičky, rýžový nákyp či krupicová kaše. Připravte s dětmi pokrmy, které milují
Číst článek
Ovšem i my musíme podat pomocnou ruku. Začít využívat služeb restaurací, které za to stojí. Víkendy trávit kulturou, (pokud to jde) sportem, zábavou a potom si zajít s celou rodinou na jídlo, jak je zvykem v zahraničí. Chodit do místních restaurací a tím podpořit majitele, který do problémů spadl bez vlastního přičinění.
Možná (a začíná to tak vypadat) si nás začnou majitelé a číšníci víc vážit a společně se staneme součástí gastronomie.
Zatím má první zkušenost je ze Staroměstského náměstí, centra turistické gastronomie, kde v poloprázdných venkovních sezeních je najednou slyšet jen čeština.
Dokonce zlevnili i pivo! Postřehla jsem ale také velké uvolnění, radost a spokojenost všech lidí kolem, když jsme po tak dlouhé době mohli konečně vyjít ven, sednout si a dát si kávu či drink, nastavit tvář slunci, vychutnat si atmosféru místa, nechat si donést čerstvě natočené pivo či si dát nějaké dobré jídlo, byť z omezeného menu.
Jako by bylo více času na všechno, jako by všichni vyjadřovali vděčnost, že jsme mohli přijít. Všichni se konečně usmívají!
Vyjděme ven
Kochat se krásným náměstím bez turistů je sice na chvilku fajn, ale pro záchranu gastronomie potřebujeme, aby bylo plno či dokonce přeplněno. A nejen metropole potřebuje restart.
Svět je v pořádku, stále si lze koupit jídlo z ‚mekáče‘. Něco málo o fastfoodech v Česku
Číst článek
Jezděme na víkendy do našich krásných míst, ubytujme se, odpočiňme si a podpořme domácí turistiku. Máme z čeho vybírat. Odhadem je u nás přes 40 tisíc různých restaurací, bister, jídelen a barů. Myslím si, že z toho je celá desetina v Praze.
Vyjděme ven, podpořme naše kavárny, bistra, restaurace, hospody, vezměme to jako výzvu. I tato divná doba by mohla mít dobrý závěr v záchraně naší gastronomie.
Fotoreportáž
Dnešní gastroglosa je vlastně fotoreportáž mapující dosud neznámou dobu. Zavřené restaurace, zahrádky bez hostů, číšníci vyhlížející každého návštěvníka a víceméně všude prázdno.
Věřím, že mé amatérské záběry už nebudu mít příležitost někdy v budoucnu opět pořizovat. Že z našich kvalitních restaurací bude opět slyšet, jak točené pivo zurčí do sklenic, z kuchyní se linou vůně, kterým nejde odolat, číšník nás vede k rezervovanému stolu a všude je beznadějně… plno.
