Ponořme se do gastronomie Titaniku a společně si na něčem pochutnejme
Že letos vychází 10. dubna na sobotu, určitě víte. Přenesme se ale do roku 1912, kdy byla středa. Sedíte v luxusní jídelně největšího zaoceánského parníku na světě, který byl právě toho dne oficiálně uveden do služby. Je už podvečer a Titanic s respektem těžké váhy vyplul okolo poledne na svou první a poslední cestu.
Vydal se z anglického Southamptonu přes Lamanšský průliv a krátce zakotvil ve francouzském Cherbourgu, kde naložil cestující a poštu. Ze strany Angličanů to asi byla nutná zastávka, aby připomněli Francouzům, jak jsou v lodní dopravě „zaostalí“.
Po milém poškádlení pokračuje plavba k pobřeží Irska a opět po minizastávce v přístavu Queenstown, kde se nalodí 150 pasažérů a 1400 pytlů pošty, vyplouvá kolos směr New York. Díky plně rozpáleným kotlům se pohybuje rychlostí 21 uzlů, což je skoro 40 km za hodinu. Tuto rychlost mělo zabezpečit 5 892 tun uhlí.
Ovšem my stále sedíme v nejluxusnější restauraci 1. třídy, tiché vrnění, šum a chvění už ani nevnímáme. Není se čemu divit. Čeká nás večeře o jedenácti chodech, ale ještě než se pustíme do předkrmu, uvedu několik zajímavostí.
Titanic byl i o jídle
Tenhle parník byl skoro ve všech směrech „nej“. Je jasné, že tomu tak bylo, i co se gastronomie týká. Jídelníčky sestavili největší odborníci – a já musím po šťouchnutí do Francouzů na jejich obranu dodat, že v 1. třídě šlo především o nejnovější francouzskou kuchyni.
Cestující ve 2. třídě na tom také nebyli špatně. Úroveň stolování byla srovnatelná s nabídkou velmi kvalitních hotelových restaurací. Cestující ve 3. třídě museli být také spokojení. Titanic jim jako první zaoceánská loď nabídla stravu už od prvního dne. Dosud bývalo zvykem, že tito cestující se během prvních šesti dnů museli živit z vlastních zásob. I v této třídě byla strava natolik kvalitní, že mnoho cestujících tak dobře jedlo poprvé v životě.
Dagmar Heřtová
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.
Aby se mohlo po dobu plavby nasytit 2 229 cestujících a členů posádky, bylo před vyplutím jako základ naloženo 34 tun masa, pět tun čerstvých ryb, 40 tun brambor, 40 000 vajec, 7 000 kusů hlávkového salátu, čtyři a půl tuny cukru, 250 sudů mouky, 36 000 jablek a 16 000 citronů, skoro 7 000 litrů mléka, 1 000 lahví vína a 15 000 lahví piva, 360 kg tmavého čaje a tuna zrnkové kávy.
Na palubě byly čtyři restaurace, ta nejluxusnější pro cestující 1. třídy měla skoro 1000 metrů čtverečních a vešlo se do ní 532 cestujících. O přípravu jídel se staralo ve dvou kuchyních 80 lidí, z toho 35 kuchařů.
Vítejte na plovoucím gastronomickém zázraku s názvem Titanic!
Ponořme se…
Na nedělní snídani 14. dubna 1912 jste si v jídelně největšího zaoceánského parníku na světě mohli podle informací Muzea Titaniku z Belfastu dát šunku s vejci, švédský chléb s marmeládou, uzené sledě s bramborem a k zapití čaj nebo kávu. Pokud se vám sbíhají sliny, tak je šetřete, jsme v jídelně cestujících 3. třídy.
V luxusní jídelně třídy nejvyšší se podává čerstvé ovoce a pečená jablka. Sledě dostanete také, ale čerstvé, naopak losos je uzený, skopové ledvinky jsou grilované a šunka a klobása také. Vejce jsou připravena na všechny způsoby, omelety klidně s rajčaty, a pokud jste si předem objednali roastbeef či jehněčí maso, máte ho mít. K tomu přílohy, restovaná zelenina, navíc studené maso s čerstvou řeřichou. Když někdo rád sladké, může si nabídnout „scones“, dorty a marmelády.
Jenom vás upozorňuji, šetřete se. Teprve snídáme. To, co nás čeká na oběd a večeři, by mohlo mít při takovém objemu stravování přímo fatální následky – ty se bohužel objevily později a jinak.
Snídani završíme kávou, pánové si jdou zakouřit na palubu. Dámy o kousek vedle řeší poslední módní výstřelky a třeba ve vší slušnosti šeptem pomlouvají zrovna tu, která si na chvilku odskočila.
Pánové se pustili do rozhovoru o dopravním prostředku, který je veze do New Yorku. Mluví o jeho nepotopitelnosti a technické dokonalosti, dámy si mezitím zašly na teplý punč.
Dopoledne na palubě uteklo a je čas oběda. Pojďme se dívat.
V jídelně 2. třídy je největší zájem o klobásky z buvolího jazyku, gratinované špagety se povedly přímo mimořádně, zeleninový salát je čerstvý, skopová pečeně zvláště voňavá a přílohy správně dochucené.
Cestující 1. třídy se prkenně zdraví pokynem hlavy a rozdávají úsměvy na všechny strany. Měli trochu obavy, jestli není oběd moc brzy, ale rychle mění názor. Consomné je totiž horké a neodolatelné, vejce à la l‘Argenteuil si dá ze zvědavosti skoro každý, grilované skopové kotlety jsou dílem přímo skvělým, bramborová kaše je hladká jako samet, krémový pudink vyvolá další nutkání po chutích, a tak se především muži vydávají důstojným nenápadným krokem ke stolům s nabídkou bufetu.
To, co vidí, prostě musí ochutnat, i kdyby se měl žlučník zbláznit. V nejhorším případě ho uklidní nějaký likér. Na talíře si pokládají krevety s lososovou majonézou, norské ančovičky, uzené sardinky, šunkový koláč, klobásky, kuřátka, jazýčky, saláty a ty sýry… Bože, ty sýry!
Náhle se přitočí jedna z nás a mile špitne, jak to umíme jenom my ženy, svému muži do ouška: „Drahý, necpi se tolik, roste ti bříško.“ A je po chutích! Cíl dosažen.
Muži však vědí své – ještě přijde večeře.
Večeře, pár hodin před tím
Do večeře bylo stále co dělat. Dámy se těšily na společnost bez mužů a v saloncích řešily genialitu svých ratolestí, potíže s rodiči manžela, neschopnost služebnictva, jak se naučit nejlépe kreslit, který korzet je ten nejlepší, jedna druhou ohromuje módní kabelkou přímo z Paříže a prozrazují, jaký účes zvolí na dnešní večeři. Nakonec se skoro všechny ukáží s ještě víc zvlněným vlasem a cestičkou uprostřed. Pánové si zašli do klubu a pustili se do karet, politiky a do whisky se sodou.
Čas letí a blíží se doba večeře. Manželské páry, některé s dětmi, se zavřou ve svých kajutách a začne čas módění. Večeře je vždy vrcholnou událostí dne a v kuchyních mezitím finišují všichni kulinářští mistři a jejich pomocníci. Většina z nich jsou Francouzi a Italové, a jsou pečlivě vybráni. Prostě v kuchyni to „odsejpá“ a „běží jak na drátkách“.
Na večeři zůstaneme opět v restauraci první třídy. Proč si nedopřát to nejluxusnější, navíc po večeři bude k dispozici taneční sál. Dámy, doporučuji dávat si při jídle pozor, abyste si do omáčky nenamočily rukáv. To by znamenalo jít se převléct do jiných šatů a třeba přijít o nějaké události.
Poslední večeře
Menu bylo navrženo tak, aby si každý vybral to svoje. Z nabídky jste mohli sestavit osobní jídelníček. Prostě se myslelo na všechno. Jak jsem napsala v úvodu, připravte se na večeři o jedenácti chodech. Bude obsahovat šťavnaté hovězí maso, křehké kačátko, holoubátko a jehněčí. K tomu si můžete nandat máslové pečené brambůrky, hrášek, chřestový salát se šafránovým octem. Pro chuť si klidně poručte paštiku z foie gras s celerem.
Musím bohužel připomenout, že 14. dubna 2012 ve 23,40 se parník srazí s obrovskou ledovou krou a za necelé tři hodiny se Titanic, chlouba britského dopravního námořnictva, patřící anglické společnosti White Star Line, potopí pod hladinu. Katastrofu nepřežijí dvě třetiny cestujících.
Moc večeří se na Titaniku podávat nestihlo, ale jejich věhlas nese ozvěna až do dnešní dnů. Třeba v roce 2012, sto let od potopení, se v Hongkongu v hotelu Hullett House podávala večeře inspirovaná menu z Titaniku. Příkladem byla, jak jinak, restaurace první třídy a večeře stála pro osobu 1470 liber. Je to sice nějakých 45 tisíc korun, ale v ceně byla i láhev vína zachráněná z vraku lodi.
Jídelním lístkem z Titaniku se nechala inspirovat i restaurace v Belfastu v Severním Irsku. Titanic byl totiž v místních loděnicích postaven a pětihvězdičkový hotel s restaurací v Rayanne House nabízí pravé Titanic menu.
Je to večeře o devíti chodech a já letem světem zmíním pochoutky, jako je pošírovaný losos s mousseline omáčkou, filet mignon s foie gras a lanýžem a broskve v želé Chartreuse. Před jídlem doporučuji procházku do muzea Titanic Belfast, kde můžete obdivovat umění mistrů místních loděnic.
Co mě zaujalo
Gastronomie má spojitost i s posledním mužem, který Titanic opustil. Předtím se postaral o záchranu mnoha lidí, dokonce své místo v záchranném člunu přenechal potřebnějším. Do člunů nechal vrchní pekař naložit bochníky chleba, aby bylo co jíst. Mezi tím se notně posiloval alkoholem a stále se vyhýbal skoku do ledové vody. Mnoho lidí utonulo právě šokem z ledové vody a z následné paniky.
Pekař Charles Joughin byl z jiného těsta. Loď opustil prý jako poslední muž, nezmatkoval a skoro po třech hodinách v ledové vodě se při rozbřesku napodruhé dostal do záchranného člunu. Přežil bez následků a pokračoval i později na lodích coby vrchní pekař. Gastronomický osud mu byl nakloněn a alkohol ho navíc asi posílil.
Co mě zaujalo podruhé
Je patrné, že rozdíly v podávaných jídlech byly mezi jednotlivými třídami dost velké. Ale já jsem tak dlouho hledala, až jsem našla pochoutku, která byla při různých příležitostech podávána ve všech restauracích Titaniku. Jde o „obyčejné“, ale chuťově bezkonkurenční jacket potatoes, tedy plněné pečené brambory. No a my si tuhle pochoutku z Titaniku připravíme.
Tajemství úspěchu pečené brambory tkví v křupavé slupce a načechraném vnitřku. Pečení v mikrovlnné troubě sice ušetří čas, nicméně slupka nebude správně křupavá. Na jednoduchou přípravu je zpravidla potřeba jen máslo, zakysaná smetana a nastrouhaný sýr, nejlépe čedar.
Nejčastěji se servíruje s fazolemi v rajské omáčce zasypané sýrem. Bohatší náplně mohou být masové nebo třeba tuňákové, ty se završí dávkou majonézy. Legendární chilli con carne je také skvělou náplní, která především zasytí.
Do 1. třídy by se hodily brambory se sýrem cottage a krevetami. Do 3. třídy klasicky s fazolemi v rajské omáčce s čedarem.
Pečená brambora se třemi náplněmi
Ingredience:
- 5 velkých brambor varného typu C s moučnatým vnitřkem
- 1 lžíce rostlinného oleje
- jemná mořská sůl
na náplně:
- 1 konzerva baked beans (fazole v tomatové omáčce)
- kousek vyzrálého sýra čedar
- 200 gramů sýru cottage
- jemně nakrájená pažitka
- čerstvé nebo mražené uvařené krevety
- omáčka sriracha
- pár lístků máty
Postup:
Nejdříve zahřejeme troubu na 200 °C, horkovzdušnou na 190 °C. Na plech dáme papír na pečení. Omyté brambory zkontrolujeme, případná černá očka vyřízneme. Brambory neutíráme, položíme je na plech a z obou stran posypeme mořskou solí a zakápneme olejem.
Brambory ostrým malým nožem propícháme, aby mohla unikat při pečení pára. Pečeme asi 30 minut, poté je otočíme a pečeme dalších 30 až 40 minut. Brambory musí být uvnitř zcela uvařené, na povrchu zlatavě hnědé a kůrka musí být křupavá.
Horké je přendáme na talíře, ostrým nožem nakrojíme do kříže a mírně otevřeme. Poté je plníme náplněmi dle chuti.
Fazole v rajské omáčce zahřejeme a plníme do brambory, zasypeme nahrubo nastrouhaným čedarem. Další brambor naplníme sýrem cottage a hojně posypeme pažitkou. Pokud navrch dáme krevety a mírně pokapeme omáčkou sriracha pro získání pikantnější chutě, máme hned další variantu náplně. Dozdobíme lístky čerstvé máty.
