Mobily jsou každodenní součástí našeho života, v restauracích je ale nechme v kapse
Názorem, že by mobil neměl v restauracích nic pohledávat, jsem okamžitě rozdělila všechny dotčené na dva nesmiřitelné tábory. Jeden tvrdí: „Zakázat, nepovolit, zlikvidovat!“ Druhá část té první skáče do řeči prohlášením: „Co je komu do toho. Už jste nám a restauracím zakazovali dost. Ať si každý dělá, co chce.“
Já se přikláním k liberálnímu názoru a myslím, že je to každého věc… Na druhou stranu jsem i s radikály a byla bych mnohdy ještě tvrdší.
Jak vidno, nejlepší bude zlatá střední cesta.
Začátek je v restauracích
Faktem je, že v tom mají restaurace své prsty. Například se bez mobilu už skoro ani nenajíte. Většina restaurací přechází s jídelníčkem na QR kód a v tom případě se bez chytrého telefonu neobejdete.
‚Čtvereček s malůvkou složitého bludiště na stole.‘ QR kód, další zabiják restaurací
Číst článek
Píši záměrně, že musí být chytrý, mám totiž dost přátel, kteří se „osvobozují“ telefonem „hloupým“ a při každé příležitosti prohlásí, že ONI mají telefon tlačítkový. Mám pocit, že je to nové, intelektuální se vymezení a popravdě, je mi sympatické. Ovšem chytrý telefon také!
Přes telefon si můžete u řady restaurací zarezervovat místo s časem, počtem přátel a někdy i kde se posadíte. Také přes QR kód si objednáte i zaplatíte. Milá vymoženost, stejně jako prohlídka jídelníčku v době, kdy se rozhodujete, kam zajít.
Toto vše jsou už víceméně standardy, které nás nepřekvapují. Naopak nás překvapí nový směr, kdy některé restaurace nabídnou svým hostům slevu ve výši 5–10 procent z útraty, když u nich nebudou používat mobily a dají přednost společenské konverzaci, vychutnání si jídla a prostředí.
DAGMAR HEŘTOVÁ
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.
Nápad se to zdá dobrý do té doby, než se nějaký fikaný „telefonista“ bude v restauraci cítit ponižovaný a majitelům nápad pěkně zkomplikuje, až je nakonec odradí. Taková je však doba a iniciativu nakonec ruší i ti, kdo ji navodili.
Opět jeden příklad za všechny. Dočetla jsem se, že jedna restaurace v New Yorku zavedla slevu za nepoužívání telefonu. Zavedla a brzy zrušila. Ptáte se proč? Jednoduše proto, že si jejich jídlo zákazníci nefotili a nedávali na Instagram a Pinterest. Konečná „škoda“ přesahovala benefity neprotelefonovaného (strašné slovo) klidného společenského posezení s přáteli, dobrým jídlem, pití a obsluhou.
Zvláštní, začátek i konec byl a je nakonec v restauracích.
Lze telefony zakázat
Určitě je možné, že majitel restaurace zakáže používání mobilů ve svém podniku. Stačí zavést jistá pravidla a zásady, neposkytnout zdarma WiFi síť, případně nad budovou vystavět Faradayovu klec, což by se ale dost prodražilo. Nejsem si však jistá, jestli by taková opatření zvýšila návštěvnost podniku, zvedla tržby a zvýraznila prestiž restauraci. Spíš si myslím, že by tomu bylo naopak.
Prosazování podobných zásad a omezení je na vedení a personálu, ale myslím, že každý si dokáže spočítat následky.
Podniky si už něčím podobným prošly. Pamatujete polemiku a křik okolo zákazu kouření. Bylo to celoplošné nadnárodní omezení, řadě podniků to neprospělo a zaznamenaly úbytek v pokladně.
Jiskření je slyšet dodnes, ale uznejte sami, i vy, vyznavači kouření, že současný stav je lepší, a to nejenom pro nekuřáky, ale i pro kuřáky. Volně řečeno, v hospodách a na vesnických zábavách a plesech se fakt lépe dýchá. Před hospodou se vždy najde koutek, kde neprší a nefouká a cigaretku si může každý dopřát.
Nepřirovnávám zákaz kouření k možnému zákazu používání mobilů, asi je to nesrovnatelné… ovšem kdo ví? Faktorů existuje spousta, od celospolečenské zakázky po technologické přesvědčení a vzdělání, o svobodě, soukromí a právech jednotlivců nemluvě.
Je to na nás
Jak vidno, celý problém je jen a jen na nás. Na společnosti, ve které žijeme a jaké normy v ní prosazujeme.
Často jsem svědkem toho, jak u stolu sedí společnost s malými dětmi. Ty, jak známo, jsou neposedné, pořád se na něco ptají a chtějí něco vědět a tím ruší otce i maminku od důležité zábavy s kamarády. Doba nabídla jednoduché, ale nespolečenské a nejhorší řešení.
Dětem se půjčí telefon. Je jedno, kolik jim je, blikající obrázky, hry, puštěná videa je „uklidní“ natolik, že dají pokoj. Tady je položen základ jistého druhu negramotnosti. Poté se ani nedivím, že vidím u stolu mladou dvojici, která nekonverzuje, ale každý kouká na svůj displej a kontakt udržují tím, že jeden druhému občas ukáže video z TikToku.
Ano, mobilní telefony se staly každodenní součástí našeho života, umožňují nám okamžitou komunikaci a zjednodušují život.
Ale v restauracích je nechme v kabelkách a v kapsách. Dětem ve společnosti raději na otázky odpovídejte a vše jim vysvětlujte, v „nejhorším“ případě jim s sebou vezměte knihu nebo časopis. Mobil výchovu nenahradí.
Normou musí být
Především je používání telefonů u stolu vůči ostatním nezdvořilé a rušivé. Do restaurace jdeme za dobrým jídlem a prostředím. Je to především společenská záležitost a nikdo sem snad nejde s cílem zatelefonovat si, případě si číst a prohánět Google či neustále kontrolovat, kdo nám poslal email nebo kliknul na Facebook, Instagram či Twitter. Také nejdeme do restaurace pracovat. Navíc si klaďme otázku, co je pro nás v restauraci důležitější: naše společnost, partner, děti, nebo mobil?
Víme, že používání mobilních telefonů hosty v restauracích je stále větším problémem. Z mého pohledu má i negativní dopad na zážitek z jídla a na celkovou atmosféru restaurace. Svým způsobem též vyjadřuje hostův postoj k práci tvůrců jídla a obsluhy.
Važme si jeden druhého, bavme se, věnujme se dětem, rodině, ochutnávejme, užívejme si čas volna, a k tomu „mobilování“ na sto procent nepatří. Opravdu „cool“ je v restauraci na telefon zapomenout.
