Vařila jsem večeři se Slaninou a byla to fakt legrace
Slanina respektive špek patří do základů kuchyně a přípravu některých pokrmů si bez ní nedokážeme ani představit. Používá se často ke zvěřině, ale já připomenu jeden příklad za všechny a tím je vánoční pečená krůta obložená plátky anglické slaniny. Tento týden jsem opravdu vařila se Slaninou a pokud budu konkrétnější, jde o Ondřeje Slaninu, známého televizního šéfkuchaře, mistra svého řemesla a šoumena.
Jahody, jahody, ještě jednou jahody a k tomu čtyři recepty
Číst článek
Dostala jsem pozvánku na večeři do vcelku příjemného podniku, kam jsem už párkrát zabloudila. K přijetí pozvání mě dotlačil fakt, že se vše má dít pod taktovkou šéfkuchaře Ondřeje Slaniny.
Už při usazení mě zarazilo, že celá sešlost byla rozdělena u pěti kulatých stolů dle tradice krále Artuše, který takto sedával se svými rytíři a tím demonstroval rovnost každého s každým. V mém případě se tady na rovnost přísedících moc hrát nemuselo, neboť jsem stejně nikoho neznala. To jsem však neřešila.
Dagmar Heřtová
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.
Zaujalo mě, že v druhé polovině velkorysého prostoru, pod obrovitým zahradním stanem (podobné uspořádání měla v Anglii nadmíru oblíbená kuchařská soutěž „The Great British Bake Off“, tedy v naší verzi „Peče celá země“), je také několik stolů s vařiči, kuchařským náčiním, deseti prkénky na krájení ingrediencí a deseti pořádnými ostrými noži. Už mi to docházelo. Budeme asi vařit my! A já si vzala parádní společenské šaty a botky. Hned jsem však zjistila, že každý má na opěradle své židle obrovskou zástěru. Tím jsem se částečně uklidnila.
Poté hlavní pořadatel večeře ve stylu „udělej si sám“ opravdu vše potvrdil. Budeme prostě společně vařit a „co si navaříme, to si také sníme“, což je pořekadlo, které se používá ne zrovna v příznivých situacích. Ovšem vše nakonec dopadlo skvěle.
Jak to probíhalo
Začnu trochu od konce, protože hned řeknu větu, která by měla zaznít až na závěr: „Pokud dostanete pozvánku k účasti na podobné akci, tak neváhejte a běžte do toho!“ Byla to legrace, bylo to poučné, bylo to dobré, poznala jsem skvělé spolustolovníky, nalévalo se dobré víno a hlavně, ještě jednou zdůrazňuji, byla to fakt nezapomenutelná akce.
Ondřej Slanina nás seznámil se čtyřchodovým menu, jehož kolektivní příprava nás čekala. Nevím proč, ale jednohlasně jsem byla na chvilku jepičího života zvolena šéfkou stolu a dostala jsem k ruce devět pomocníků vybavených vším potřebným, patřičně vyhládlých a dokonce odhodlaných si večeři uvařit ve vlastní režii, byť byl vývojem situace překvapen každý z nás.
Předpovědi gastronomických trendů na rok 2020? Pandemie jim dost přistřihla křidélka
Číst článek
Před samotným vařením nás šéfkuchař poučil o bezpečnosti práce stylem, že asi osm set metrů daleko je Thomayerova nemocnice a v případě zranění si tam máme zajít. Krčské nádraží je prý při ztrátě iluzí také nedaleko a ostatní je na nás.
No a pak vše začalo za všeobecného veselí, občasného soustředění, usrkávání dobrého vína, pod ostrým dozorem tří mistrů kuchařského řemesla a hlavně při skvělé konzumaci pochoutek, které jsme si připravovali sami.
Co jsme večeřeli?
Jak jsem se již zmínila, naše večeře byla o čtyřech chodech. Tím prvním byl vynikající tartar z červené řepy, pažitky a čerstvého sýra s polníčkovým salátem s malinovým vignaretem a tousty.
Mužská polovina naší sestavy se dala do krájení, dámská do míchání a výsledkem byla lahůdka, která nás nabudila do další akce. Tou byla jemná cizrnová polévka s kousky lososa a zakysanou smetanou. Naoko nic překvapujícího. Z cizrny vařím moc ráda a jak jsem zjistila, stala se vcelku oblíbenou snad u všech přítomných. Jenom mě zarazilo, že se polévka nebude vařit z vývaru ale jednoduše z vody. Měla jsem jakési pochybnosti, ale výsledek je hned zahnal. Byla také vynikající a losos tom u všemu nasadil dokonalou pomyslnou korunu!
No prostě to byla pochoutka, kterou doporučuji každému. Cizrna byla předem namočená, ale pokud bude z konzervy, zcela jistě to nebude mít újmu na chuti a kvalitě.
Největší rozruch však způsobila ingredience naprosto neočekávaná a tou byly 4 cl koňaku. Moc se ho z čerstvě otevřené lahve při vaření u všech pěti stolů nespotřebovalo, ale kupodivu byla lahev ke konci celé akce beznadějně prázdná… Hlavní chod byl opravdu vrcholem. Tedy to jsem si myslela, ale k tomu až na závěr.
Co způsobil Kryštof Kolumbus gastronomii? Recept na zapečené brambory s tymiánem jako příloha ke grilu
Číst článek
Třetím chodem totiž byla vepřová panenka ve žlutém curry s restovanou kořenovou zeleninou, pečenou čekankou a máslovou omáčkou. Zní to poněkud složitě, ale ten název byl zvolen asi jenom proto, aby dal jídlu patřičné vážnosti. Ale bylo to zbytečné. Hlavní jídlo na talíři budilo respekt i bez složitého názvu, a to nemluvím o božských chutích při jeho konzumaci.
Ovšem právě po třetím chodu nastal u všech účastníků psychický zlom. Nikomu se už nechtělo nic dělat, dokonce ani mluvit, protože to vše bylo tak dobré, a hlavně tak syté, že představa jít ještě vařit dezert byla nepředstavitelná.
Zní to divně - nepředstavitelná představa, zvláště při vaření, ale bylo tomu tak. Zakročit nakonec musel sám Ondřej a „nehezky“ nás vyhnal od stolů restauračních ke stolům kuchyňským. Bolelo to, ale bylo to součástí naší hry.
To nejlepší na konec
Už jsem se zmiňovala, že po hlavním třetím chodu jsme už neměli chuť ani jíst, natož vařit. Ale zlatý hřeb večera měl ještě přijít. Byla to jablka v karamelu se sýrem Cottage a rukolou s medovo-balsamikovým dresingem.
Pochroumané gastronomii může pomoci každý z nás. Pojďme naplnit prázdné restaurace
Číst článek
Příprava nadmíru jednoduchá, výsledek nad očekávání. Navíc si samotný dezert mužská část stolu „okořenila“ pár kapkami ze dna skoro prázdné lahve francouzského koňaku. Prý to dalo dezertu absolutní šmrnc. Nepotvrzuji to ani nevyvracím, sice mluvím frází mluvčího každého strategického podniku, ale ráda tomu věřím.
Co dodat?
Skutečně dobře promyšlená věc, s nedozírnými následky, ve smyslu, že mnoho účastníků večeře přišlo jistě na chuť vaření a za takovou osvětu patří organizátorům mé srdečné poděkování.
Pár receptů
Abych vše podtrhla pádným důkazem, dovolím si uveřejnit netajné recepty alespoň na dvě jídla. Na předkrm a na dezert.
Tartar z červené řepy, pažitky a čerstvého sýra s polníčkovým salátem s malinovým vignaretem a tousty
Ingredience pro 4 osoby:
- 200 g vařené červené řepy – oloupané
- 100 g lučiny nebo podobného termizovaného sýra
- 40 g polníčku
- 50 g čerstvých malin
- 1 svazek pažitky
- 4 lžíce olivového oleje
- 2 lžíce medu
- 20 g másla
- 1 bageta
- čerstvě mletý pepř
- šťáva z ½ až celého citrónu
Postup:
Červenou řepu nakrájíme na malé kostičky, pažitku nasekáme, vše smícháme společně s lučinou, solí a pepřem. Pomocí dvou lžic vytvoříme noky. V misce dobře vymícháme metličku olej, citrónovou šťávu a med. Osolíme, opepříme a přisypeme maliny. Rozmícháme a hotový dresing promícháme s polníčkem. Bagetu nakrájíme na plátky, po obou stranách krátce opečeme na sucho v pánvi, poté přidáme máslo a opečeme do křupava.
Jablka v karamelu se sýrem Cottage a rukolou s medovo-balzamikovým dresingem
Ingredience pro 4 porce:
- 2 ks jablek
- 60 g cukru krupice
- 60 ml bílého vína
- 200 g sýru Cottage
- 40 g rukoly
- snítka čerstvé máty
- 4 lžíce medu
- 6 lžic balzamikového octa
Postup:
Jablka rozpůlíme, vyřízneme jadřince a rozkrájíme na osminky. V pánvi rozpustíme cukr na karamel. Zalijeme vínem, přidáme jablka a krátce povaříme. Na závěr přidáme nasekané lístky máty. Med a ocet smícháme a prohodíme rukolou.
Servírujeme společně s Cottage sýrem.
