Krevetkový burger v Královské hlavě a jak to vlastně je s britskými jmény hospod

Seděla jsem v Královské hlavě a čekala na objednávku. No, vlastně jsem nikomu v hlavě neseděla, ani bych si nedovolila zatěžovat zrovna tu královskou… i když kdoví? Tedy znovu, seděla jsem v pubu Kings Head, údajně nejstarším pubu ze 16. století ve městě Guildford v hrabství Surrey a čekala jsem na krevetkový burger s koriandrem. Hmm, zase zbytečně komplikované, prostě jsem šla „ochutnávat chutě“.

GASTROGLOSA DAGMAR HEŘTOVÉ Londýn Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Krevetkový burger jako ukázka moderních asijských vlivů v anglických pubech. | Foto: Dagmar Heřtová

Koho napadlo pojmenovat hospody

Vypustila jsem z vlastní hlavy tu královskou a hned se mi tam vetřela úplně jiná myšlenka. Pojídám, mimochodem vynikající, krevetí burger s koriandrovým salátkem, mazlím se s typickou chutí mnou milované asijské bylinky, mám pocit, že když se jedná o krevety, pokračuju vlastně v dietě, a přitom se ptám: „Koho napadlo pojmenovat hospodu Královská hlava?“ Jedním vysvětlením by mohla být sťatá hlava Karla I., jediného popraveného krále v britské historii, a to za velezradu, což se stalo 30. ledna 1649. Od této události uteklo letos v lednu přesně 370 let.

Ale je tomu opravdu tak? A jak vlastně vznikají názvy britských hospod a hospůdek, co nám říkají a proč se tak často opakují?

Třeba zrovna „Kings Head“ je na 14. místě v seznamu pubů nesoucích stejný hrdý název.

The Kings Head patří k nejstarším pubům v Guildofrdu. Vývěsní štít ukazuje krále Jindřicha VIII. | Foto: Dagmar Heřtová

Jak to všechno začalo

Úplně na začátku v tom měli prsty Římané. Tedy pivo se v Británii popíjelo už od doby bronzové, ale až Římané zavedli tzv. taverny, které se rozrůstaly od břehů jižní Anglie směrem na sever, jejich další postup zastavil až Hadriánův val, který odděloval od západní civilizace odbojné barbarské Skoty. O této slavné zdi, která dávno předcházela nápady Rusů v Berlíně a presidenta Trumpa na mexické hranici, bych se ráda zmínila v nějaké příští gastroglose, ale neodbíhejme.

Římští vojáci v tavernách popíjeli víno dovezené z jejich slunné domoviny, a aby každý věděl, kde se nalévá, umístili nad vstupem do taverny větvičku z keře hroznového vína. Tady asi začala historie vývěsných štítů britských pubů.

Šafrán nad zlato! Zachraňme pravé šafránové bochánky z Cornwallu, než zmizí ze stolů

Číst článek

Římané odešli, základ hospod zůstal a rozvíjel se pod taktovkou domácích Britů. Za nějakých 600 let po odchodu Římanů, konkrétně v roce 965, se nesmrtelně zapsal do historie hospod král Edgar the Peaceful, tedy Mírumilovný – na ujasnění, moc mírumilovný nebyl, ale ve vzpomínaném roce osobně nařídil, že v každé anglické vesnici má stát dům, kde se bude nalévat světlé pivo. Majitelé začali puby pojmenovávat, ale psaný název nestačil, lid byl negramotný, a tak se začala na zeď přitloukat tabule s obrázkem, který charakterizoval jméno pubu, a později, počátkem 12. století, se vše vyvinulo v klasické, nám známé vývěsní štíty.

Nejvíce pubů se jmenuje The Red Lion

Zajisté je to podivné, v Británii lvi nežijí, natož červení, ale to nebránilo skotskému králi Jakubovi VI., aby si roku 1603, kdy se ujal anglického trůnu jako Jakub I., zvolil červeného lva jako svůj znak. Ten se uchytil natolik, že je dnes nejrozšířenějším názvem hospod v Británii, v současnosti se jím pyšní 517 pubů. V četnosti podobných názvů dále pokračuje The Crown vyjadřující podporu králi, královně a zemi, Royal Oak zase vyjadřuje poděkování dubu, jehož dřevo se požívalo ke stavbě královského loďstva, White Hart (Bílý jelen) měl jako svůj znak král Richard II. a název údajně vzdával poctu bílým pažím jeho matky Joan. Pátý nejpoužívanější název britských hospod je The Swan (Labuť), kde jste podle mytologie chráněni před zraněním, ale jakmile odejdete, jste opět v ohrožení. Tím pádem se dá zdůvodnit, že se člověk zdržuje v hospodě co nejdéle. Ovšem název také symbolizuje, že všechny labutě patří královně a jsou pod ochranou zákona. Čert se v tom vyznej…

DAGMAR HEŘTOVÁ

Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Střídavě žije v Praze a v Anglii, kde čerpá inspiraci při hledání chutí a při oživování původních receptů v prostředí moderní kuchyně.

Desítku nejfrekventovanějších názvů uzavírají krčmy s názvem Railway Tawern, je jasné, že se nacházely u železniční zastávky nebo jenom u kolejí.

Mnou navštívený pub Kings Head většinou odkazoval na oddanost panovníkovi, jenž zrovna seděl na trůně; mělo to jednu výhodu – panovníci se střídali, ale název hospody se měnit nemusel. Jeho četnost podpořil i rozkol s církví za Jindřicha VIII., kdy se řada hospod přejmenovala z Popes Head (Papežská hlava) na hlavu královskou. Ovšem ani královna nezůstala kupodivu mimo, a to jich bylo na trůnu o poznání méně než mužů. Mně osobně je název Queens Head hodně sympatický, alespoň většinové osazenstvo hospod tuší, kdo je čeká, až se dopotácí domů, vskutku pánové… prostě my, skvělé a chápavé ženy vás, králů domácnosti (…záměrně jsem to přepálila, dámy)!

Ještě maličkost

Možná už toho bylo dost, ale chtěla bych ještě ujasnit pár věcí. Jisté je, že mnoho důvodů pojmenování hospod zůstalo zahaleno mlhou starověku, ale prvopočátky začínaly právě díky Římanům, což jsem zmiňovala. Ovšem naplnit literu zákona a sehnat hrozen nebo zelenou větvičku z vinic nebylo v Anglii jednoduché, tak se tolerovalo cokoliv zeleného. Proto třeba názvy Bunch of Grapes, který vinný hrozen alespoň symbolizoval, ale také Holly Bush, Yew Tree (Strom tisu) nebo Oak Leaves (Dubové listy), poslední dva názvy měly základ v dostupnosti stromu v Anglii. Zelený symbol nad hospůdkou byl uzákoněn i z důvodu, aby výběrčí daní poznal, že se uvařila další várka piva, kterou je nutné patřičně zdanit…

Názvy pubů také prezentovaly řemeslo, vztah k Bohu, uznání významných osob, místopisné zvláštnosti, obchod, ale stejný název mohl mít na jiném místě klidně jiný význam.

Určitě si vzpomínáte na gastroglosu o Ye Olde Smugglers Inne, pašeráckou hospodu, která dělala čest svému názvu.

My Češi i Britové jsme rození pašeráci. Rychlá gastro inspirace pašeráckou hospodou

Číst článek

Prostě název pub definuje, a když si pochutnáváte v The Chequers, šlo zpravidla o bývalou zastavárnu, (neplést ale s venkovským sídlem britských předsedů vlády Chequers, kde zastavárna určitě nebyla),The Cross Keys symbolizoval klíče sv. Petra, The Fleece upozorňoval na obchod s vlnou, The Blue Boar byla pečeť nebo úřední razítko (bula), Goat & Compasses připomíná, že Bůh je všude okolo nás, Green Man zase symbol úrody, Pig &Whistle symbolizoval saské oslavy, kdy pivo teklo proudem a všichni se cpali vepřovým. Na závěr i něco oduševnělejšího, tedy Hope & Anchor je nadějí a stavu duše či domova.

Ovšem hospodští klidně použijí třeba název Group Therapy, ani nebudu překládat, nebo Wife Take The Initiative jako upozornění, že ženy přebírají iniciativu a má to povzbudit mužskou hrdost na svoji židli u výčepu.

A teď vám určitě ze všeho vyhládlo a jdeme na recept, který je ukázkou, jak je se mění klasické jídlo v pubech, což jenom vítám. Nedá mi to však a musím napsat ještě poslední informaci: pivo se v Británii měří na pinty, tato míra byla poprvé uzákoněna ve slavné Magna chartě. Už chápu, proč se Britové svého nevzdají. Co je litr proti pintě!

Krevetkový burger s chilli majonézou a koriandrovým coleslaw ze špičatého zelí

Koriandrový coleslaw ze špičatého zelí s chilli majonézou. | Foto: Dagmar Heřtová

Ingredience na 4 burgery:

  • 4 burgerové máslové housky se sezamovými zrníčky
  • 220 g středních oloupaných růžových krevet
  • 2 jarní cibulky bez tmavě zelených částí
  • 1 malé vejce
  • 2 lžíce rýžové mouky
  • 2 lžíce solamylu
  • asi 100 g bílé strouhany (panko)
  • slunečnicový nebo lehký olivový olej

Na koriandové coleslaw:

  • 1 malá hlávka špičatého zelí
  • 2 velké hrsti čerstvého koriandru
  • 6 lžic majonézy
  • 2 lžičky pálivé chilli omáčky (schriracha nebo sweet chilli sauce)
  • šťáva z 1 limetky

Nejdříve si připravíme krevety. Opláchneme je a osušíme v ubrousku. Větší část krevet vložíme do mixéru a spolu s na kolečka nakrájenou jarní cibulkou je nahrubo nasekáme. Přidáme vejce, rýžovou mouku, solamyl a ještě jednou krátce spojíme v mixéru. Nakonec přidáme zbytek krevet a už je jen velmi nahrubo nasekáme.

V hlubším talíři si připravíme panko strouhanku. Rozdělíme si krevetovou hmotu na 4 díly a v ruce vytvoříme burgerové placičky a obalíme je ve strouhance ze všech stran. Dáme stranou. Zatím si připravíme coleslaw.

Na velmi jemné proužky nakrájíme špičaté zelí, nejlépe od špičky, tam je nejjemnější. Dáme do mísy a přidáme nahrubo nasekaný koriandr i se stonky, doplníme majonézou, zakápneme limetkovou šťávou a přidáme chilli omáčku podle chuti. Vše smícháme a ochutnáme, případně dochutíme chilli nebo limetkovou šťávou.

Frajerská omluva Georgi Orwellovi po 70 letech za ‚nevhodný‘ recept na pomerančový džem

Číst článek

Předehřejeme si olej na hlubší pánvi, musí ho být alespoň 1 cm, a krevetové placičky oboustranně opékáme do zlatova, asi po 3-4 minutách. Vyjmeme, necháme na papírovém ubrousku vsáknout olej.

Mezitím si rozkrojíme housky na burgery, případně je na těžké steakové pánvi jen lehce opečeme. 

Plníme housky nejdříve salátem coleslaw, poté dáme krevetové burgery, zakapeme je limetkovou šťávou a přidáme buď jen majonézu ochucenou chilli omáčkou anebo opět coleslaw. Zakryjeme horní části housky, propíchneme delší špejlí a podáváme.  

Krevety na burger mohou být čerstvé anebo již krátce povařené, růžové k přímé konzumaci. V případě, že použijeme čerstvé krevety, je nutné placičky důkladně osmažit, aby byly dokonale propečené.

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme