Nejstarší oběti covidu v Itálii i na světě je přes tři sta let

Nedělám si legraci. V nejtěžší fázi života a s malou nadějí na přežití se kvůli současné pandemii ocitla tři sta let stará kavárna Caffè Florian v Benátkách.

Gastroglosa Dagmar Heřtové Benátky Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Někdo by si řekl: No a co? Já podobný nezájem nesdílím, je mi to líto, mám úctu a vyjadřuji obdiv ke všemu, co se okolo gastronomie v posledním roce děje. Společnost je devastovaná virem, což zanechává stopy na všem, co moderní společenství dosud vytvořila.

Gastronomie je postižena o to víc, že její produkty nejdou zabalit do krabice, utěsnit papírem a poslat na jméno adresáta, jak to mohou praktikovat obchody se spotřebním zbožím. Majitelé gastro podniků se přesto nevzdávají, byť obětí bezprecedentně nakažlivého viru bude přibývat.

Exemplárním případem je Caffè Florian v Benátkách.

Historie na desítky románů

Stojí-li kavárna na náměstí sv. Marka v Benátkách už více než tři sta let (od roku 1720), je jasné, že tam muselo zajít za občerstvením mnoho místních, mnoho turistů a mnoho lidí, kteří ve svém oboru psali dějiny. Namátkou: americký herec Clark Gable, všestranný umělec Andy Warhol, literáti jako Charles Dickens či Goethe. Možná tam zabloudil i Ernest Hemingway, ale ten měl své oblíbené místo v nedalekém Harry’s Baru, stejně jako Charles Chaplin.

DAGMAR HEŘTOVÁ

Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.

Do Caffè Florian rád zabrousil i Giacomo Casanova, určitě si zde zahrál karty, které uměl jako málokdo – byl vynikající matematik, ale exaktní vědy nebyly důvodem jeho návštěvy. Byly to především krásné tvářičky a ladné křivky místních dam, které si zde dávaly dostaveníčko nad šálkem horké čokolády a mezi sebou si vyprávěly, s kým, kde a možná i jak zase Giacomo provádí své milenecké eskapády. Přitom se snažily, aby právě o ně zavadil o trochu déle svým neodolatelným pohledem známého svůdníka.

Časem se složení návštěvníků změnilo v jakousi homogenní turistickou směs, která sem zajde jednou, odškrtne si v seznamu položku pamětihodnosti a po návratu do Japonska, Jižní Koreje, Spojených států a vlastně všech koutů světa bude vyprávět, jak se tam božsky sedí!

Místo kavárny Florian nemůžete minout. Obsluhují tam číšníci v bílých livrejích | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Je to opravdu tak?

Já osobně při svých pravidelných cestách do Benátek návštěvu slavného Caffè Florian nevynechám. Patří k duchu města – kávou a pozorováním jedinečného okolí se vždy dostanu do správné benátské nálady.

Někdo si možná neodpustí jízlivou poznámku o ceně kávy, horké čokolády (11 eur za šálek) a zákusků. Není to cenová kategorie pro každého turistu, ale… kupujete si zároveň „vstupenku“ pro pochopení Benátek, pro atmosféru a vzpomínky na prostředí, které se vám zpětně vybaví při povídání o dovolené v tomto zázračném městě.

Focení jídla v restauracích: nešvar, nebo přínos? A co na to kuchaři?

Číst článek

Budete obsluhováni číšníky v bílých livrejích a podotýkám, že vše se servíruje na stříbře. Kde vám takto naservírují kávu? Vedle vás bude živě hrát proklatě známé kousky vážné a i moderní hudby poměrně velké hudební těleso. Kde vám takto u kávy zahrají? Můžete sledovat zvědavé turisty z celého světa procházející se po náměstí sv. Marka. Kde vám zajistí takovou promenádu? A dámy, třeba přijde i nějaký novodobý neodolatelný Giacomo Casanova a svůj pohled věnuje jenom vám. Kde vám při kávě a jeho snídani a la Casanova (za 40 eur) zajistí takovou společnost?

Jak vidno, „vstupenka“ do slavné kavárny je vlastně k nezaplacení. A tohle všechno by měl zničit nějaký vir o velikosti pro nás nezměřitelných 120 nanometrů, což je 120 miliardtin metru?

Věřím, že to nebude pravda. Že tato slavná a nejstarší kavárna se nestane nejstarší obětí. Přežije! Věřím slovům Marca Paolliniho, výkonného ředitele společnosti provozující slavnou kavárnu, že pokud se něco nestane, skončí, neboť jak sám vyslovil: „Náměstí svatého Marka je mrtvé.“

Ovšem věřím slovům pana ředitele s rezervou. Ani jemu se určitě nechce skončit. Určitě udělá vše pro to, abychom si tam mohli v budoucnu zase posedět nad šálkem kávy a dortíkem a nasávat atmosféru. Dělá vlny a trochu počítá s mimořádnou pomocí zvenčí.

Caffè Florian v Benátkách | Zdroj: Reuters/Abaca Press

Nejde jenom o kavárnu

Je jasné, že se hraje vabank o celé Benátky, o všechny skvělé kavárny po celém světě, o kavárny ve vašem městě, v ulici, hned za rohem. Benátky jistě úpí nad současným stavem. Nejsou turisté, nikdo nepřijíždí, vše zeje prázdnotou, všechno je zavřené…

Pamatuji si, je to vlastně nedávno, jak benátští radní na svém zasedání vyhlašovali do světa, že musí omezit turismus, že to už takhle dál nejde. Přiznám, bylo to tam v poslední době, zvláště v sezoně, která je vlastně skoro pořád, hrozné, hlavně díky „plovoucím panelákům“. Kdyby radní věděli, jaké prorocké závěry vyslovili. Co by dali za nedávné turistické laviny.

Králík jako pochoutka i jako ‚predátor‘. Recept na dušeného králíka po ligursku

Číst článek

Ale nejde jenom o Benátky, nerada bych ublížila i jiným slavným městům a jejich kavárnám. Jsou historickým důkazem Evropské kulturní historie. Všechny mají stejné potíže a těch nejslavnějších je dost, přijít o ně by byla velká ztráta. Jmenujme třeba úplně první Oxfordský coffee house v Anglii, (a možná i v Evropě) založený roku 1652, dnes pod názvem The Grand Café. Podobně na tom je Café Le Procope, které najdete v Paříži a prý je na stejném místě už od roku 1686. Tady je ovšem nějaký zádrhel, neboť se jako nejstarší udává jen někde, hlavně ve Francii. Mezi pamětníky patří i Caffè Greco, bylo založeno v roce 1760 v Římě. Vídeň nemůže zůstat pozadu, zde v roce 1876 otevřeli Café Central. No a nejmodernější technologie při přípravě kávy zavedl jako první New York v roce 1927 v proslulé kavárně Caffe Reggio.

Nezapomínám ani na nás. V historii kaváren tady vede Brno, asi proto, že je blíž Vídni než Praha. První koncesi pro kavárnu dostal kavárník Achmet počátkem 18. století, Praha se dočkala o 10 let později, roku 1711, kdy první kavárna byla otevřená na Malé Straně.

Kavárna Florian je známá svým hudebním tělesem, které hraje nepřetržitě svým hostům | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Držím palce

Stav gastronomie je neutěšený a není světla na konci tunelu. Podnikatelé v restauratérství a podobných službách se snaží, ale teď už nehledají moderní nadstavbu chutí, nehledají inspirace v cizokrajných koutech, v současnosti jde o holé přežití a intelekt a schopnosti soustředí na úplně jiné věci. Jak rychle realizovat e-shop, který byl dosud zbytečný, co v něm prodávat jiného, než dosud bylo zvykem, jak zabalit jídlo a předat jej donáškové službě, a to všechno zkalkulovat tak, aby jim něco zůstalo.

Vím, bude se propouštět, budou se hledat cesty, jak omezit počty zaměstnanců, kteří jsou tou největší nákladovou položkou, jak celé odvětví digitalizovat, mít třeba menší obraty, ale s původním ziskem.

Sníží se počet gastro zařízení, nebude to jako před covidem, ale chutě a potřeba zajít si s přáteli do hospody, restaurace, na večeři, a dokonce i na snídani, o ty nás ani současnost nepřipraví a tomu držím palce.

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme