Oranžový hrdina. I mrkev má svůj příběh
Přemýšlela jsem nad tématem další gastroglosy. Ta se obvykle rodí pod vlivem okolností a kulinářských událostí, které vyhledávám. Mám ale pocit, že jsem nějak mimo, nic mě nenapadá, strouhám přitom čerstvou mrkev do salátu a říkám si: „Dá se vůbec psát o mrkvi?“ A hned si odpovím: „Aby ne, vždyť je to dokonalá zelenina!“
Tedy dnešní gastroglosa bude o mrkvi, která není vůbec obyčejná, ale je úžasnou ingrediencí obohacující lidskou gastronomii od nepaměti a vzhledem ke svým benefitům stála za to, aby se o ni zajímaly šlechtitelské týmy a obohatily naše chutě a vjemy o tento mimořádný produkt přírody.
Na počátku byla divoká
Dagmar Heřtová
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.
Divoká mrkev roste stále, ale na samém počátku věků se jenom nahodile sbírala. Vzhledem k tomu, že nešlechtěná mrkev má světlý kořen, je těžké říct od kdy, protože se házela do „jednoho pytle“ s jejím nejbližším příbuzným, s pastinákem. Využívání mrkve je doložitelné už asi 5000 let, ale zpočátku nebyla potravinou, nýbrž lékem na různé neduhy.
Kupodivu její divokost prý zkrotila země, do které byste to nikdy neřekli. Cíleně se začala pěstovat kolem roku 900 n. l. v Afghánistánu. Každému musí být jasné, že nemohla zůstat bez povšimnutí, takže se začala pomalu šířit do okolí. Na Blízký východ a do Afriky dorazila do roku 1000 n. l. Bez zájmu nenechala ani Španělsko, kam se dostala o 300 let později a rozšířila se až do severních zahrad Evropy. Do Ameriky byla mrkev přivezena evropskými osadníky v 17. století.
Nakonec skončila třeba ve vaší zahrádce a už jste ji na podzim vyseli nebo se na to chystáte brzy na jaře. Přeji dobrou úrodu.
Mrkev šlechtěná
Mrkev byla zpočátku dost nechutná, dřevnatá, prý bílé barvy, někdo zase uvádí, že byla fialová. Těžko říct, nikdo z nás u toho nebyl. Faktem je, že už Římané se pustili do šlechtění této dvouleté rostliny s cílem snížit hořkost, zvýšit sladkost a odstranit dřevnatost. Snahy šlechtitelů zůstaly dodnes stejné a musím uznat, že se jim spolu s pěstiteli podařilo udělat z mrkve docela dobrý obchodní artikl.
Já jsem třeba tento týden našla v „mém“ supermarketu mrkve oranžové, červené, bílé, fialové, malé, velké, sladké a až moc přeslazené, bio se zbytky zeminy, případně lákavou baby mrkev, která jako by jedna druhé z oka vypadla.
V nabídce jsou i výpěstky částečně s natí, které se tepelně upraví, nejlépe ugrilují a podávají jako jediná příloha k masu. Já je nabízím ke steakům.
V současnosti je známo asi 20 druhů mrkví. Oranžovou mrkev prý vyšlechtili v 17. století v Nizozemsku na počest Viléma Oranžského a tehdejší vlajky, ale asi to jsou jenom řeči, neboť k tomuto tvrzení není žádný důkaz.
Ale důkaz je o „vyšlechtění“ baby mrkve, která není druhem, jak by se mohlo zdát. Ve všem má prsty kalifornský farmář Mike Yurosek, který začal zeleninu loupat a krájet do dokonalých tvarů. Boom nastal v roce 2010, kdy se v Americe vedla nesmírně úspěšná kampaň, díky níž baby mrkev vytlačila ze školních batohů chipsy a stala se hitem školních svačin.
Co nám dá
Středně velká mrkev má asi 25 kalorií a poskytne vám šest gramů sacharidů a dva gramy vlákniny a také antioxidanty. Hlavní je však přísun vitamínu A, jehož dávka dvojnásobně převyšuje denní potřebu. Vitamín A se do těla dostane prostřednictvím betakarotenu, což je čistě přírodní chemická látka, podporující imunitní systém a zdravou pokožku.
Z mrkve získáme i vitamín K, který bdí nad srážlivostí krve a dnes často frekventovanou činností jater. Obsahuje i vitamín B6 snižující únavu a vyčerpání. Hlavně je však mrkev potravinou, která je po bramborách nejčastěji používanou zeleninou, dokáže v zemi vydržet i v zimě a spotřebuje se od natě po kořen. Dodám, že taková mrkev, když se povede, je na kuchyňském stolu úplná krasavice.
A lahůdka na závěr
Mrkev byla využita za II. světové války britským ministerstvem informací, kterým byla vypuštěna „mrkvová dezinformace“. Ta měla zakamuflovat skvělé výsledky britských pilotů při soubojích s německou luftwaffe.
Britové chtěli zatajit nově vyvinutou radarovou techniku, díky níž naváděli své piloty na nepřátelská letadla. Vše svedli na to, že piloti vidí dokonale v noci, protože jedí hodně mrkve. Taková mrkev vlastně trochu pomohla spojencům ve vítězném tažení.
Podzimní mrkvový dort s dýní a ořechy
Pro recept jsem sáhla do svého archivu (www.tastejourney.cz), přiznávám, ale to připomenutí stojí za to. Dort bude milým překvapením každé sešlosti, klidně ho ovoňte aromatickým kořením a polijte citrónovou polevou. K podzimní pohodě tento dort určitě patří!
Ingredience:
- 1/2 menší dýně hokaidó
- 320 g hladké mouky
- 300 g cukru (1/2 hnědého a 1/2 bílého)
- 2 lžičky kypřícího prášku do pečiva
- 2 lžičky jedlé sody
- 1/4 lžičky mořské soli
- 2 vrchovaté lžičky mleté skořice
- 1 1/2 lžičky mletého zázvoru
- 1/2 lžičky mletého nebo nastrouhaného muškátového oříšku
- 100 g vlašských ořechů
- 280 ml kvalitního rostlinného oleje
- 4 vejce
- 1 malá miska rozinek
- 3 lžíce rumu
- 4 středně velké mrkve
- kousek másla na vymazání formy
- papír na pečení na dno formy
Na polevu:
- 6 velkých lžic moučkového cukru
- šťáva z půlky citrónu bez pecek
- pár vlašských ořechů anebo pistácií na ozdobu
2 menší kulaté formy na dort
Postup:
Nejdříve si předehřejte troubu na 180 °C. Rozkrojte dýni, půlku oloupejte (druhou půlku dýně můžete dát upéct a použít na polévku) a lžící vyjměte semínka. Nakrájejte na menší kousky a dejte na plech vyložený pečicím papírem a lehce potřený olejem do trouby na 30 minut péct. Jakmile dýně změkne, dejte ji vychladit a pak ji nastrouhejte na hrubém struhadle anebo rozmačkejte vidličkou. Hmotu dýňové dužiny zatím odložte stranou.
Do šálku dejte rozinky, zalijte rumem a nechte macerovat. Vlašské ořechy nahrubo nasekejte nožem a dejte stranou, předtím však vyberte pár půlek ořechů na ozdobu, pokud nechcete použít jen pistácie. Oloupejte mrkve, odstraňte vrchní tmavší část a na hrubém struhadle nastrouhejte na nudličky.
Svět bez vína by byl jiný. Upečte si rustikální italský koláč s hrozny
Číst článek
Odvažte si všechny suché suroviny, tedy mouku, cukr, přidejte prášek do pečiva, sodu a odděleně dejte do mouky sůl. Přidejte všechno koření. V odměrce odměřte olej a do něj přidejte celá vejce a jen lehce vyšlehejte. Sypké suroviny přendejte do mísy v mixéru, pomalu začněte míchat a přidávejte postupně směs oleje a vajec. Nakonec přidejte rozinky, ale bez rumu, můžete ho trošku přidat jen na ovonění těsta. Snižte výkon mixéru, lehce promíchejte a postupně přidávejte mrkev a dýni.
Směs vlijte do dvou forem, které jste předtím na okrajích vymazali máslem a vysypali moukou a jejich dno vyložili papírem na pečení. Pečte při 180 °C asi 30–40 minut. Po částečném vychladnutí sejměte okraje formy, dejte korpusy na mřížku a poté odstraňte papír ze dna dortu a přendejte na stojan nebo plochý talíř.
Po úplném vychladnutí potřete ledovou polevou, kterou jste připravili z moučkového cukru a citrónové šťávy. Pomažte polevou povrch dortu a nechte stékat po stranách. Ozdobte vlašskými a pistáciovými ořechy a podávejte.
Pokud chcete mít dorty plněné, rozkrojte je, namažte marmeládou a lehkým krémem s příchutí vanilky nebo kávy a skládejte na sebe a krémem ozdobte i horní část dortu.
Dobrou chuť, a při vaření klidně přikusujte čerstvou mrkev.
