Poznejte pravou americkou kuchyni. Přežívá v receptech původních indiánských obyvatel
Když se řekne americká kuchyně, mnohým se možná nevybaví vůbec nic, někomu hamburger a hranolky, jinému pestrá směs kuchyní různých národů, které populaci Spojených států tvoří. Ale pravá americká kuchyně skutečně existuje – přežívá v receptech původních indiánských obyvatel a nepatří nikam do muzea. Je stále živá a dokáže být i výdělečným byznysplánem, jak se při indiánských slavnostech v New Yorku přesvědčil zpravodaj Radiožurnálu.
Ať je teplo, nebo zima, tahle skupinka z kmene Irokézů rozbalí svůj stan, chopí se vařeček a pustí se do díla. Tak jako tady v New Yorku na louce na dohled Manhattanu, kde se v polní kuchyni ohání sedm lidí a snaží se nasytit ve frontě čekající návštěvníky indiánských slavností.
„Jezdíme, kam se dá, a vaříme indiánská jídla na slavnostech ve státě New York, ale i v Ohiu nebo až v Iowě či na Floridě. Jsme z irokézského národa Onandoga, cestujeme a krmíme lidi,“ popisuje Radiožurnálu kuchař Derek a oklepává přitom zbytky z vařečky.
Taky irokézská jídelna nevyhnutelně nabízí hamburger, ovšem v indiánském stylu – vyrobený z bizoního masa.
Nejlepší burger
Maso tu odebírají ze specializované bizoní farmy a zákazníci ho prý milují, říká Adriana a do řeči jí vstupuje kolegyně. „Lidi se někdy trochu bojí to zkusit, ale nakonec říkají, že to byl nejlepší burger, který kdy jedli,“ říká Lasy. Je dcerou majitelky tohoto irokézského cateringu.
Místo bizoního burgeru zkouším indiánské taco, což je jídlo hodně podobné maďarskému langoši – smažené těsto, na něm omáčka a řada přísad včetně masa a zeleniny. Nic jiného než speciality národa Onandoga v tomto stánku neseženete, k dalším patří třeba polévka „tři sestry“ složená z fazolí, kukuřice a dýně nebo chlazený indiánský čaj z aromatického stromu sassafras, česky kašti bělavé.
„To je náš domorodý nápoj – vykopeme kořen stromu sassafras a vyvaříme ho. Čaj má očistné účinky, třeba na krevní oběhový systém. Všechno, co tu vidíte, jsou jídla a nápoje Irokézů, dokonce přímo nás Onandogů. Ale těžko se to zobecňuje, protože své vlastní způsoby přípravy mají nejen jednotlivé kmeny, ale i jednotlivé rodiny. Je to rozmanité,“ dodává Lasy.
‚Krmíme svět‘
Jaká receptura vládne právě tomuto rodinnému kočovnému občerstvení, to určuje Lasyina matka Joan, právě ona si tento irokézský catering založila a celému týmu velí.
„Můj otec, který nedávno zemřel, byl jedním z náčelníků národa Onandogů. Často navštěvoval takovéto indiánské slavnosti a díky němu jsem k tomu získala vztah. Teď tyto akce objíždím se stánkem s občerstvením, moje dcera se mnou a tady vidíte, že tu pobíhá i moje vnučka, která se chce také zapojit. Takže je to rodinná záležitost a jsem hrdá, že tímto způsobem, tedy vařením, udržujeme tradici našeho kmene. Krmíme svět! Naše jídlo každý miluje!“ uzavírá Joan.
Jak se zdá, taky u Irokézů platí, že láska prochází žaludkem, tedy minimálně ta k tradicím vlastního národa.
