Prohltejte se k obezitě, zdravotním potížím a kratšímu životu
Jsem si jistá, že nepřeháním, za každým slovem v názvu dnešní gastroglosy si pevně stojím. Mohu začít vědeckými důkazy, případně sáhnout k praktikám našich venkovských (pra)babiček. Začnu tím druhým, protože rychlá doba, omezený čas na jídlo a špatné návyky mají jediný výsledek: že jsme krmeni jako husy. Těm se šišky cpaly krkem přímo do žaludku a my děláme vlastně úplně to samé dobrovolně, aniž si uvědomíme následky.
A k té vědě
Ve zjednodušeném popisu funguje pocit hladu takto: náš mozek přijme signál, že musíme doplnit palivo. To je nutná věc k přežití. Energii potřebujeme k napájení všech funkcí našeho těla a vybité baterie znamenají konec jeho fungování. Na druhou stranu dostává mozek též signál, že jsme sytí, máme tedy natankováno.
Sladkosti do jídelníčku patří. Jinak hrozí, že se děti později ‚utrhnou z řetězu‘, radí terapeutka
Číst článek
Tady je setrvačnost až půlhodinová a hormony v tenkém střevě řeknou našemu mozku až po 30 minutách: „Už nemáš hlad“. Vysvětlím. Když si sedneme k jídlu a začneme hltat, hodíme do sebe oběd klidně za 10 minut a pocit hladu nepřestává. Máme totiž dvacetiminutovou rezervu.
Přidáme si ještě něco, poté zákusek, kousek pečiva z košíku, kávu se sladkostí a teprve až uběhne půlhodina, mozek přijme signál a pocit hladu je ten tam. To je jedna modelová situace. V té správné si dáme oběd. Každé sousto v klidu rozkoušeme, vychutnáme si ho, nikam nespěcháme a za půl hodiny přijde pokyn. Jsme sytí a už nic nepotřebujeme.
V prvním případě máme žaludek zavalen velkým množstvím nerozkousané stravy, zbytečnostmi a jsme jako husa nakrmená šiškami. Tučníme jako překrmené husy našich (pra)babiček. Ve druhém případě máme v žaludku rozmělněný, myslím dobře rozkousaný oběd.
Zdroj energie začne následným zpracováním uvolňovat potřebné látky a ty se rychle dostanou do krve, tělo funguje s menším množstvím stravy, ale s daleko větší efektivitou. Nebolí nás žaludek, srdce tluče jak má, diabetes to raději vzdal, dobře trávíme a jsme v pohodě.
Konečně, i takový skot ví, co dělá…
Trávení nezačíná v žaludku
Většinově máme zafixováno, že je to právě žaludek, který je na začátku, ale to je omyl. Výchozím bodem celého trávícího procesu jsou ústa. To je ten nejzásadnější nástroj, kterým musíme jídlo dobře rozkousat, rozmělnit či rozžvýkat. V ústech nastavujeme prvotní proces trávení a umožníme tělu využít živiny dodané potravou.
Většina Čechů netuší, jak správně používat příbor. Vidličku drží jako vařečku při hnětení těsta
Číst článek
Příroda nás nenechala ani v tomto případě na holičkách a vybavila nás zuby, jazykem a slinnými žlázami. Díky tomu můžeme potravu dokonale rozmělnit. Sliny jsou plné enzymů, které pomáhají vstřebávání potravy, a jazyk nám pomáhá potravu v ústech přesouvat s cílem jemného zpracování. Polknutím posuneme sousta do žaludku.
Jak jednoduché. Ovšem my máme v dnešní době tak málo času, že polykáme půlku knedlíku, aniž by se v ústech zastavil, řízek je na tom stejně, jablko zmizí jako jednohubka, sladký zákusek ani nevnímáme a šup s ním co nejhlouběji do trávicího ústrojí.
Syčícím pivkem oběd dovršíme a hned kmitáme k počítači, na sociální sítě, do křesílka, volat lékaři, že máme žaludeční problémy. Ovšem nejsme žádní začátečníci a po ruce máme připravené tabletky, kterými završíme haldu jídla v žaludku. Chudák, aby se z toho zbláznil.
K tomu poznámku: nezapomínejme, že žaludek je náš, je součástí našeho těla, bez něj se žít nedá a my si ho budeme vědomě ničit?
Není to nic složitého
Pokud bych měla shrnout můj předcházející text, vyživujte své tělo racionálně. Jídlo žvýkejte tak dlouho, dokud neztratí svou strukturu. Navíc si jídlo mnohem víc vychutnáte. Další jídlo vkládejte do úst, až na kaši rozmělněnou potravu spolknete.
Stejně tak počkejte s pitím tekutin. Dokonce doporučuji před a po jídle alespoň čtvrt hodiny nepít. Nepřetěžovaný žaludek o to lépe plní svou úlohu.
Strava by se měla rozžvýkat více než 30krát. Řeknu vám, je to zpočátku otrava. Sice si jídlo vychutnáte víc, máte jistotu, že pro sebe děláte, co se v dané chvíli dá, ale počítat, kolikrát jsem si „žvejkla“? Fakt otrava.
Chápu. Nejsme v restauraci kvůli matematice, ale posedět si, pochutnat si, pobavit se. Zpočátku klidně počítejte, získáte představu času a hlavně co jaké jídlo ke svému rozmělnění potřebuje. Nakonec dospějete k poznání, že jídlo polknete, až se změní na kaši, a počítat už nebudete muset.
Trest pro nežvýkavce
„Příroda bude trestat ty, kteří nežvýkají.“ Tuto větu prohlásil Američan Horace Flecher, odborník na výživu, který způsob zpracování stravy v ústech propagoval na konci 19. a začátku 20. století. Nechci řešit jeho tvrzení, jenom podotknu, že v době jeho zkoumání a propagování, jak správně jíst, byl průměrný život mužů okolo 44 let. On se dožil na svou dobu úctyhodných 69 let.
Dagmar Heřtová
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.
Shrnuji, že se prožvýkal k dlouhověkosti.
Tvrzení H. Flechera potvrdil i nedávný výzkum, jenž sledoval účastníky, kteří věnovali žvýkání více času a pozornosti. Výsledkem je, že tito lidé zkonzumovali skoro o 12 procent méně kalorií, zhubli, odbourali tuk a během dne pociťovali více energie.
To samé potvrzuje i známý britský, lékař, žurnalista, televizní moderátor a autor mnoha knih o dietách, Michael Mosley.
Jsem přesvědčená, že bychom se měli v hltání jídla napravit. Budeme-li jíst střídměji, tělu dodáme více potřebných látek, žaludek nebude potřebovat léky na zklidnění a navíc a zaručeně snížíme svou tělesnou hmotnost. Zaručeně!
Jak málo stačí udělat něco pro své tělo, zdraví a pohodu a více chuti do života! K tomu přeji hezké sobotní žvýkání.
