Na obědě u režiséra Francise Forda Coppoly, filmového tvůrce Kmotra

Vynechat v San Franciscu Café Zoetrope by byl nesmazatelný hřích. Patří do obchodního impéria slavného režiséra a scenáristy Francise Forda Coppoly. Ano, přesně toho, který natočil filmovou trilogii Kmotr a tímto počinem dostal román Maria Puza na plátna kin. No nezajděte na oběd do restaurace držitele osmi Oscarů.

GASTROGLOSA DAGMAR HEŘTOVÉ San Francisco Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Noblesní přesto uvolněná atmosféra Café Zoetrope, která patří režisérské hvězdě F. F. Coppolovi | Foto: Dagmar Heřtová

Malé představení, s kým máme tu čest: režisér Francis Ford Coppola je muž moudrého věku, letos slavil osmdesátiny. Je znám hlavně jako režisér třídílné mafiánské ságy Kmotr, ale také vlastní rozsáhlé vinice nedaleko San Francisca a produkuje kvalitní víno, které se dá koupit i v Čechách pod značkou Coppola.

V San Franciscu má svoji restauraci Café Zoetrope, kde právě sedím, popíjím sklenku jeho Cabernet Sauvignon Director's cut ze Sonoma Valley a vybírám si něco k obědu z jídelníčku, který dle vlastní kuchařské praxe sestavil sám pan majitel. Učinil tak s gurmánským citem svého italsko-amerického původu.

Musím konstatovat, že asi žádný šéfkuchař (nikoho nepodceňuji!) nevytvoří tři díly Kmotra a získá 8 Oscarů, ale takový režisér může klidně vytvořit gurmánskou Itálii v srdci San Francisca, což se v tomto případě povedlo. Prostě komu je dáno, tomu je dáno…

Kde vlastně obědvám

O takzvané Beat Generation jsem psala nedávno, od jejich základny ve Vesuvio Cafe je to pěšky kousek rovnou prý k nejkrásnější stavbě, které tohle město zdobí. Zažila jsem si to na vlastní nohy a kousek to opravdu je, mimochodem, ta stavba je opravdu skvělá. Ale to není všechno.

DAGMAR HEŘTOVÁ

Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Střídavě žije v Praze a v Anglii, kde čerpá inspiraci při hledání chutí a při oživování původních receptů v prostředí moderní kuchyně.

Má i název, a to Sentinel Building. Začala se stavět už v roce 1906, přičemž téhož roku její rozestavěná konstrukce přežila pro San Francisco zdrcující zemětřesení a byla dokončena už o rok později. Poté zažila vzestupy a pády, v roce 1958 proběhla její nutná velká rekonstrukce, vzniklo zde i nahrávací studio

Od roku 1972 patří tato krásná budova režiséru Francisu Fordu Coppolovi, který zde usídlil společnost American Zoetrope a byly zde editovány, psány i ozvučeny filmy Godfather II and III, Apocalypse Now, The Conversation, One From The Heart, The Outsiders, a Dracula.

Coppola zde také vybudoval vzpomínanou restauraci, ctící základy italské kuchyně. Za tím vším stál fakt, že když dostali se společníky hlad (mezi ně patřili i George Lucas, Werner Hercog a Carroll Ballard), nechtěli se zdržovat, a tak byla vlastní restaurace o pár pater níž vlastně logistickým vyústěním. Je to mimo jiné také další důkaz režisérova talentu pro obchod.

Automat na povídky

Režisér, scenárista, restauratér, hoteliér, vinař a nyní i obchodník s konopím, to vše je Francis Ford Coppola. Vizionář malých i velkých věcí. Mě třeba zaujal v jeho Café Zoetrope automat na vydávání povídek. Ne, nepřebrala jsem moc sauvignonu, opravdu je to tak. Uprostřed restaurace stojí podivné moderní zařízení, které vám nabízí povídky o třech délkách.

Vyberete si třeba tříminutovou povídku, zmáčknete knoflík s číslem tři, můžete zvolit i jedničku nebo pětku, a z otvoru vyleze potištěná úzká páska, kde je povídka právě o této délce. Zcela zdarma.

Původní myšlenka je z Francie a první automat tam byl instalován v roce 2015. No a Francis Coppola má první a zatím jediný chrlič povídek v USA ve své restauraci. Byl o něj opravdu zájem, skoro každý návštěvník si vybral některé dílko místních psavců.

Mimochodem, povídky byly vcelku depresivní.

Jídlo je o lásce

Francis F. Coppola má díky italským kořenům vrozenou lásku k jídlu, hlavně těstovinám. Jeho rozvětvený rodinný podnik The Family Coppola vlastní výrobnu italských těstovin a omáček. Těstoviny jsou připravovány tradiční metodou a vyráběné z Organic Durum Semolina, tedy z hrubé mouky tvrdé pšenice. Slavný režisér šel ještě dál a těstoviny jako například Bambola, Quadrefiore, Rosete nebo Gemelli vyrábí v původních bronzových formách.

K tomu se vyjádřil takto: „Miluji původní tvary těstovin, vyrobených s použitím originálních forem. Není to teflon a právě díky tomu je jejich textura drsná a lépe na nich drží omáčka.“ Kdo miluje linguine s krevetami v rajské omáčce, ví, o čem Francis mluví…

A když jsem u těch omáček, i ty se vyrábějí v jeho firmě. Jsou to především typy jako Puttanesca, Arrabbiata a Pomodoro-Basilico. Vinětu zdobí portrét Coppolovy maminky, když jí bylo sedmnáct let…

Jack Kerouac a San Francisco gurmánské, literární a plné zážitků

Číst článek

Ani snad nemusím dodávat, že všechny zpracované suroviny jsou „organic“, tedy v bio kvalitě, a oleje extra virgin.

Co dodat, stará italská škola vaření se nezapře, úcta k surovinám také ne. Prostě je to celé o lásce.

P.S.

Vím, nepíši dopis, ale gastroglosu, přesto si „poslední slovo“ dovolím. Víte, že zoetrope je předchůdce kinematografu? Vlastně je to válec se svisle vyřezanými pravidelnými otvory. Uvnitř je rozfázovaná kresba třeba pojídače špaget, a když válec roztočíme, otvory nám umožní zhlédnout ucelený pohyb – třeba špaget navíjených na vidličku. Coppola tyhle hračičky sbíral, a tak je název na místě.

No a pokud kroutíte hlavou, proč je prostřední jméno pana režiséra stejné jako název auta, tak vězte, že to tak prostě je. Otec jej nechal pokřtít jménem Ford podle výrobce automobilů Henryho Forda. Za prvé se malý Francis narodil v nemocnici nesoucí jméno pana továrníka a za druhé otce zaměstnával v rozhlasovém pořadu, kde Coppola st. koncertoval na flétnu.

Snad ještě jedna pikantnost. Na stolech restaurace, kde jsem obědvala, byly vždy a všude chilli vločky ze sušených papriček, samozřejmě i s portrétem jeho maminky. Pan Coppola na tom zarputile trvá a jinak se dokáže i nazlobit.

A závěrem?

Jídlo bylo chutné, pravé italské, obsluha skvělá, zákusek nepřekonatelný a zážitek nezapomenutelný. Restaurace je svým způsobem noblesní, ale přesto velmi příjemná a otevřená. Z každého koutu na vás koukají fotky s opravdovými hvězdami americké kinematografie a dojde i na slavný „Zoetrope“ – na přání vám předvedou otáčející se slavný kinematograf, který dodnes nepřestává fascinovat. Toť pro dnešek vše.

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme