U starého pštrosa v Maastrichtu a hovězí guláš s octem

Vítejte v Cafe Brasserie In Den Ouden Vogelstruys Vrijthof. Pokud jste zmateni, čtěte dál, pokud rozumíte, jistě poznáte holandštinu, ale pořád nemusíte vědět, o co jde. Pokud víte, o co jde, už jste v této maastrichtské restauraci určitě něco ochutnali. Ovšem i vám doporučuji, abyste četli dál. Všichni dohromady vítejte v Maastrichtu U starého pštrosa, kde jsem si užila báječného prostředí, jídla i pití, a to se netýká jenom zmíněné restaurace.

GASTROGLOSA DAGMAR HEŘTOVÉ Maastricht Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ani dezert se neobejde bez pštrosa

Ani dezert se neobejde bez pštrosa | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Do restaurace jsem zamířila najisto, Maastricht trochu znám a centrum není zase až tak veliké. Ovšem kde jsem zabloudila, bylo hned za vchodem. Pokud nevěřícně kroutíte hlavou, přesně tak se to stalo, opravdu jsem trefila a netrefila zároveň.

Nabídka U Starého pštrosa není až tak široká, ale toho si vždy cením | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Zavřela jsem za sebou vchodové dveře a v ten moment jsem si připadala jako v alpské lyžařské knajpě na vrcholu zimní sezóny.

Znám jich na sjezdovkách v Rakousku a Itálii vcelku dost, všechny jsou přívětivé, ale všude hrozným způsobem řve muzika, lidé nepopíjejí, ale pijí a marně se snaží zpívat to, co se zrovna hrne z reproduktorů.

Naivně jsem se vydala doprostřed místnosti a hledala svůj zamluvený stůl, ale vůbec žádné tam nebyly, a já měla přitom jeden stůl pro dva rezervován.

Jako zázrakem jsem se dostala ven za asistence dvou hostů, opravdu mě chránili, neboť hosté byli již notně rozveselení, tancovali, zpívali, a večeři jsem vzdala.

Mého žalostného stavu si všiml číšník, který se šel stejně jako já nadechnout ven, a zeptal se mě, co potřebuji. A já že jdu na večeři a že mám rezervaci, ale že to asi padlo. Okamžitě věděl, která bije; mají dva vchody a restaurace je hned ve vedlejších dveřích.

Historie

Restaurace je situovaná na náměstí Vrijthof a dům, ve kterém se nachází, tady stojí už od středověku. Kdysi sloužil jako skladiště pro trhy, které se na náměstí konaly. Ke svému pštrosímu názvu přišel v 18. století, kdy už tady stála kavárna, dokonce zmiňovaná i v cestovních průvodcích.

Ale zpátky k názvu „In Den Ouden Vogelstruys“, ten vznikl také v této době a stačil k němu fakt, že se tady pravidelně při trzích zastavoval obchodník s ptactvem, aby tu napojil své opeřence.

Bretaňský koláč se podával i s arsenem

Číst článek

Mezi nimi byl i pštros a vypadá to, že už byl malinko opelichaný, prostě starý pštros. Mám ještě jednu informaci, která vede ke stejnému výsledku. Vedle v domě žil také obchodník a ten jednoho pštrosa choval. Kdo ví, možná pro reklamu, možná pro vzpomínky.

V 19. století došlo k přestavbě na „Hotel de la Cloche“ a později na kavárnu, restauraci a brasserii v jednom. Před padesáti lety byla kavárna vyhledávaným místem umělců, intelektuálů a studentů.

Poslední rekonstrukce proběhla v roce 2014, kdy se prostory rozšířily, přesto se v interiéru zachovaly některé původní prvky.

Vraťme se do současnosti. Číšník záchrance otevírá dveře do nové restaurace a uvádí nás dovnitř. Během sekundy jsem si uvědomila, že jsem právě vstoupila do ráje ticha, vůní, úsměvů, mnoha piv na čepu, tmavého dřevěného interiéru, kvalitního vína v lednicích, sporého osvětlení a usmívající se obsluhy.

Starý pštros nás šetrně a přívětivě objal svými nelétavými křídly.

Bez starého pštrosa to jednoduše nejde | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Jak je to se pštrosím steakem

Možná dost odskočím, ale nedá mi to, vždyť jde o gastroglosu. Pštrosí maso není zase až tak oblíbenou pochoutkou. Možná je to tím, že pštrosů po pastvinách běhá méně než hovězího, nebo jsme plní předsudků.

DAGMAR HEŘTOVÁ

Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.

Já se v restauraci schválně zeptala, jestli podávají i jídla ze pštrosa. Odpověď byla záporná s dodatkem, že možná bude, že se prý snaží, ale je ho málo a jsou s tím jakési administrativní potíže. Já tomu byla docela ráda.

Jinak je to však v Jihoafrické republice, kde se často tento druh masa podává jako steak a je to hodně oblíbená pochoutka. Podobné chutě mají i v Austrálii, kde navíc připravují i pštrosí klobásky a hamburgery.

Američané mají stejnou nabídku jenom v luxusních restauracích a Britové naopak v restauracích, které navštěvují skupiny hostů, kteří mají k luxusu daleko. Na pštrosím steaku si můžete pochutnat dokonce i v Japonsku, ale jenom hodně okrajově.

A co naše domácí pštrosí scéna? Kupodivu existuje docela dost farem, které chovají pštrosy na maso a vejce. Čerstvé druhy masa a výrobky z něj si můžete objednat i přes e-shop a řekla bych, že jsem našla další odvětví, ve kterém nezaostáváme.

Dost bylo pštrosů, nechala jsem se unést názvem a historií Cafe Brasserie In Den Ouden Vogelstruys Vrijthof a raději tohle téma opustím.

Na stole je místní klasika

Znáte rčení houby s octem? Ve svém významu znamená NIC, používá se jako odpověď, kdy drsný výraz zakryjete jemnějším vyjádřením, může se říct i velký kulový, nebo kulový s přehazovačkou, ale stále jde o totéž, o houby s octem!

Mobily jsou každodenní součástí našeho života, v restauracích je ale nechme v kapse

Číst článek

Holanďané jsou na tom lépe, nepůjde sice o pštrosí steak, ale o hovězí s octem, které pro ně znamená tradiční zahřívací jídlo se sladěnými chutěmi. Má svou historii, jsou na něj patřičně pyšní a já jsem ho v Maastrichtu ochutnala.

Ono to přímo dušené hovězí s octem není, ale maso s octovou omáčkou. Při vaření se používá hojně cibule a kořenové zeleniny. Jde spíše o zimní vaření, ale jelikož duben zatím moc tepla nenabídl, třeba se bude hodit.

Jde o tradiční holandské jídlo sahající až do 17. století, kdy Holanďané ve světovém obchodu stáli na hodně vysoké příčce, a právě rozvinutý obchod s kořením, hořčicí a octem měl odezvu v jejich kuchyni.

Jídlo se nazývá „Hachee“, vrchol zažilo v 19. století a dodnes je stejně populární třeba jako náš hovězí guláš, konečně nemají od sebe zase až tak daleko.

Musím se však vrátit ještě k houbě s octem. To jednotné číslo není překlep. Od Velikonoc ještě neuběhl ani týden, a tak se nelze divit tomu, že se v této souvislosti vrátím k Ježíšovi.

Velikonoční pečení a recept na jednoduchý, ale skvělý koláč s čokoládovými vajíčky

Číst článek

Když Ježíš trpěl na kříži, požádal vojáka, aby mu dal napít. Říman nabodl na kopí savou houbu napuštěnou octem a podal mu ji k ústům. Voják to asi nemyslel špatně, ocet se tehdy používal ke zmírnění bolesti hlavy, ovšem od žízně nepomohl.

Z jedné houby se později staly houby a možná varianta ustáleného rčení je na světě. O tom, jak to ve skutečnosti bylo, však víme houby s octem.

Pokud jste na holandskou zahřívací pochoutku zvědaví, nic vám nestojí v cestě. Mimo hovězího masa vše určitě ve svých stálých zásobách. Vaření je jednoduché a výsledkem bude hodně holandská klasika s pikantní octovou omáčkou, kořenovou zeleninou a masem.

Hovězí v octové omáčce

Ingredience

750 gramů hovězího masa (nejlépe krk nebo hřbet)

3 středně velké cibule

3 mrkve

2 lžíce másla

2 lžíce hladké mouky

2 lžíce octa

2 lžíce hnědého třtinového cukru

500 ml hovězího vývaru

2 bobkové listy

3 hřebíčky

1 lžička mletého kmínu

sůl a pepř podle chuti

Postup

Maso nakrájíme na menší kousky asi 2 cm velké, osolíme a opepříme. Oloupeme a nakrájíme cibuli najemno a mrkev na plátky.

Na střední teplotu rozehřejeme v hrnci máslo. Přidáme cibuli a mrkev a osmažíme do sklovata. Poté přidáme maso a osmažíme do zlatova. Přidáme mouku a orestujeme, až se kousky hovězího hezky obalí.

Výtahem jižní nohou Eiffelovky vzhůru k michelinské hvězdě

Číst článek

Přidáme ocet, hnědý cukr, bobkové listy, hřebíček a kmín, promícháme a krátce osmažíme.

Přidáme hovězí vývar a přivedeme k varu. Poté snížíme teplotu a necháme dusit na mírném ohni za občasného zamíchání asi 2 hodiny, dokud nebude maso měkké a omáčka zahuštěná.

Pokud se vám bude omáčka zdát příliš hustá, klidně přidejte trochu horké vody. Pokud je naopak řídká, můžete ji zahustit.

Před servírováním ochutnejte a podle chuti přidejte sůl a pepř. Doporučuji podávat s bramborovou kaší, případně s hranolky, po vzoru restaurace U starého pštrosa přidejte i trochu salátu, majonézu na hranolky a poslední chuťový tón dodá jablečné pyré, chcete-li přesnídávka.

Dámy, pokud budete chtít slušně vyplnit čas čekáním, než vám maso změkne a vytvoří se kvalitní omáčka, klidně se podívejte na film Tulipánová horečka, případně se pusťte do čtení stejnojmenného románu od autorky Deborah Moggach, kde je v textu „hachee“ vzpomínané.

Hovězí v octové omáčce | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme