Dolce di Amalfi. Citrónová bábovka z Božského pobřeží
V poslední době jsem společně s vámi „ochutnávala“ Neapol. Dnes se přesuneme do provincie Salerno, konkrétně na pobřeží Amalfi. Pokud chcete vidět, jak má vypadat středomořská krajina, nenajdete lepší místo než Amalfi a jeho okolí.
Strmé břehy jsou protkány silničkami plnými serpentin, ze kterých by se zamotala hlava i zkušenému provazolezci. Na terasovitých útesech jsou zázračně poskládány hotely a domy. Kde se našel volný plácek, jsou už dávno vysázeny citrónovníky a místy i pomerančovníky.
Slunce se pohupuje na mořských vlnách, a když zapadá, najednou zjistíte, že jste se právě zamilovali. Věřte, že to nejde jinak, zvláště když máte při večeři na talíři skvělou rybu, skvostné místní víno a citrónový dezert. Kdo má stále pochybnosti, tomu přidám ještě jednu informaci: Italové nazývají tento kus země Božské pobřeží.
Citrony a kulinářství
Příjezdové serpentiny do amalfského ráje jsem už vzpomenula, ale nesmím vynechat stánky, které stojí u každého odpočívadla a nabízejí jediný sortiment: citróny, připomínající velkostí a tvarem ragbyový míč.
Obří citróny jsou jedním z turistických lákadel a je to pochopitelné, zvláště pokud se na místě osvěžíte čerstvou citronádou nebo sorbetem, které prodavači také nabízejí, případně si koupíte likér limoncello. S citrónovým likérem vyrobeným z citrónové kůry, cukru a většinou i vodky v poledních vedrech opatrně.
Ovšem při západu slunka, s likérem vychlazeným snad až na hraně ledu, je to jiná. Je to zážitek a v restauracích většinou dostanete na závěr hostiny jednu skleničku jako pozornost podniku. Citrónový likér je v celé Itálii hodně oblíbený a předhonilo ho jenom Campari.
Citróny (jedná se o odrůdu Sfusato Amalfitano) pochopitelně zasáhly i do místní gastronomie. Kůra, šťáva a dužina z citrónů, dokonce i citrónové listy jsou využívány v řadě pokrmů. Přidávají se do špaget, rissota, k masu (citrónové kuře), rybám a mořským plodům.
Pochopitelně se citróny dostávají i do salátů, sladkostí, vzpomínaného limoncella i do kávy. Ano, čtete dobře, citrón, většinou kůra, se přidává i do espressa s názvem Espresso Romano. Kyselost citrónu prý dokáže vyvážit hořkou a silnou chuť espressa a v konečném důsledku vytvoří jemnější a robustnější chuť kávy. Potvrzuji toto kouzlo, ochutnala jsem několikrát, Italové prostě kávu umí.
To jsou věci, že? V ochutnání ani vám nic nebrání a klidně si do espressa místo kůry dejte celý plátek citrónu.
Několik cenných zkušeností
Pokud je to možné, nejezděte v sezóně do Amalfi a okolí autem. Od počátku jste odsouzeni k nezdaru, neboť parkovací místo nenajdete a jedinou šancí je půjčit si skútr a cestu absolvovat právě na něm, protože se ještě jakž takž někam vejde.
Ovšem upozorňuji předem, že se možná po příjezdu na vyhlédnuté místo stane, že po sejmutí helmy budete mít vlasy postříbřené. Jízda na motorce, skútru, ale i autem je jenom pro otrlé povahy, a i u nich zaručuji čerstvě nabyté šediny a hrůzu v očích.
Příjezd raději plánujte hromadnou dopravou, do které započítávám i přepravu po moři, která je rychlá a relativně levná. Taxikářům bych se raději vyhýbala, případně řešte jejich služby přes hotelovou recepci, kde znáte cenu předem a bývá nižší. Běžné taxi je v sezóně drahé, pracuje s tzv. fixními cenami, které mají jediný cíl, dostat vás do mdlob a vyprázdnit peněženku.
Restaurace, bistra, rychlá občerstvení, cukrárny a prodejny zmrzliny jsou většinou cenově dostupné a na dobré úrovni. Ovšem klidně přijměte i doporučení z recepce, případně od hotelového personálu, kam zajít.
Já jsem na doporučení hotelového řidiče zašla do jedné z restaurací přímo v Amalfi. Příjemné venkovní sezení bylo plné stínů a vzduch zase vůní z kuchyně. Pečlivě jsem studovala jídelníček, než přišel sám doslova a do písmene velký majitel. Vzal mi neomaleně jídelníček z ruky a tónem, který nesnese odmlouvání, pravil: „Dej si rybu na grilu… a k tomu zeleninu, taky na grilu,“ a dál se mnou nediskutoval.
Nejistým hláskem jsem si dovolila mlhavý dotaz: „A co když mi nebude chutnat a navíc nemám ráda kosti.“
„Kosti tam nenajdeš a chutnat ti bude, a pokud se mýlím, nemusíš nic platit.“
Taková nabídka se neodmítá.
Podobně mi majitel nadiktoval, jaké si mám dát víno - tedy jen z které vinice, protože bílé Fiano bylo jasnou volbou.
Zaplatila jsem všechno s radostí i se slušným spropitným. Večeře byla totiž skvělá. A abych nezapomněla, nadiktoval mi i jaký dezert si mám dát, prý Dolce di Amalfi. A opět se nespletl. Jak to dokázal, nevím, ale očividně si stál za tím, co svým hostům připravuje.
Mezitím
Okolo zatím proudily davy turistů i turistů… těmi druhými mám na mysli opravdové turisty s pevnými botami a holemi, kteří po celodenní túře sestoupili ze skalnatých kopců nad městem Amalfi, šli si dát sprchu do některého z nesčetných hotelů a poté zamířili třeba právě sem. Do restaurace La taverna del Duca, kde se zrovna loučím s urostlým majitelem.
Amalfi je totiž proslaveno i turistikou a dobře označené trasy do hor nad mořem jsou opravdovým zážitkem.
Vypozorovala jsem zvláštní úkaz: lidé i turisté jsou tady šťastní. Pochutnávají si na citrónových špagetách či pizze, sladkých zákuscích a výborné zmrzlině, ale jenom proto tady nejsou. Oni sem cestují za atmosférou Amalfi, tu vyhledávají a tu tady cítí. Ta je neprodejná a je jenom tady, na Amalfi, proto se sem sjíždějí ze všech koutů světa s cílem vychutnat si atmosféru pobřeží a jeho okolí.
Dagmar Heřtová
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.
Pojďme vychutnávat Dolce di Amalfi
Z překrásné dovolené jsem si přivezla recept na citronově mandlový dort, spíše tedy bábovku, která je skoro bez mouky. Zaujala mě kombinace jemně nasekaných mandlí s citronovou kůrou. Výsledkem je neskutečně jemná, lahodná a navíc natolik vláčná struktura, že se rozplývá v ústech. Forma polokoule má evokovat italské slunce, produkci země a vlastně celou Itálii. Tak si na ní pochutnejte stejně, jako jsem si na ní pochutnala já.
Dolce di Amalfi
Ingredience:
pro kulatou hlubší formu o velikosti 20 cm v průměru nebo menší formu na bábovku:
- 3 bio citróny
- 100 g mandlové moučky nebo jemně nastrouhané mandle
- 150 g moučkového cukru
- 80 g mouky
- 1 lžíce prášku do pečiva
- 50 g škrobu
- 125 g nesoleného změklého másla
- máslo na vymazání formy
- 2 celá vejce vel. L
- 100 ml mléka pokojové teploty
- 2 lžíce kukuřičné mouky nebo krupičky na vysypání formy
- moučkový cukr na posypání
Postup:
Nejdříve si předehřejeme troubu na 160 °C. Formu vymažeme máslem a vysypeme moukou. Nastrouháme kůru z citrónů, pouze žlutou část, bílá dužina by nám hořce ochutila těsto. V míse kuchyňského robotu vyšleháme změklé máslo s citronovou kůrou, dokud se nespojí, poté postupně přidáme vajíčka. Pokud by mělo těsto tendenci se srážet, přidáme lžíci mouky a ještě více vyšleháme. Smícháme mouku, prášek do pečiva a mandlovou moučku a směs po lžících přidáváme do těsta, střídáme se lžícemi mléka. Vše vyšleháme do vláčného a nadýchaného těsta. Těsto vlijeme do formy, asi 2 cm pod okraj. Pečeme zvolna asi 50 - 60 minut. Vyzkoušíme, zda je těsto upečené, a necháme při pokojové teplotě asi 20 minut vychladnout. Poté vyklopíme a ještě necháme před krájením úplně vychladnout. Hojně posypeme moučkovým cukrem a krájíme na kousky.
