Problém s vejci od slepic, které nikdy neopustily klec. Lacinější neznamená správné

Drtivá většina vajec prodávaných ve velkoobchodech pochází od slepic z velkochovů, které většinou za celý svůj život neopustily klec. Proč je to špatně? A jak poznat kvalitní vejce od spokojené slepice?

Tento článek je více než rok starý.

Glosa Pavla Maurera Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vejce. Ilustrační foto.

Vejce. Ilustrační foto. | Zdroj: Reuters

Možná jste si všimli, že se minulý týden v médiích dost probíraly slepice a vejce. Řeší se, jestli mají slepice nadále úpět v klecích, nikdy se během svého krátkého života nepodívat na slunce, nebo naopak roztomile běhat po trávě či bahnitých, rozhrabaných pozemcích a být takzvaně v ekorežimu, zobat červíky a kořínky na farmě nebo prostě jen žít víc přirozeně.

Přehrát

00:00 / 00:00

Odborník na dobré jídlo a pití Pavel Maurer prozrazuje, v čem je rozdíl mezi vejci od slepic žijících ve výběhu a v klecích

Myslím, že není třeba zdůrazňovat, která varianta je správně. Mnozí z nás měli doma slepice, já také, přesněji řečeno, moje babička i táta. Jsem si jist, že všichni víme, jak chutná domácí vejce, konečně na různých tržištích bývá u farmářských vajíčkových stánků často nejdelší fronta.

Ať si říká, kdo chce, co chce – volské oko, smaženice na cibulce nebo vejce do skla, když jsou žluťoučká, a ne žádné bledule, tak je to opravdu úplně jiná chuť. A samozřejmě i energetický přínos: čím je žloutek tmavší, tím vám signalizuje lepší nutriční hodnoty.

Jenomže když se zeptáte, jaká vejce se nejvíce prodávají v obřích obchodních řetězcích, které vlastně určují náš trh, tak je to téměř 90 procent vybledlých vajec od nosnic z takzvaného klecového chovu.

Proč? Protože jsou nejlacinější! Když zatoužíte po vejci z podestýlky, nedej pánbůh po farmářském biovejci, tak musíte sáhnout hlouběji do peněženky. Je to jako se vším – boj peněz a chudoby: máme investovat do kvalitního jídla a něco jiného si odepřít, nebo je nám to prostě fuk, hlavně aby bylo hodně na talíři za nejnižší cenu?

Nemůžeme jen brát

Potýkám se s touto otázkou velmi často i v restauracích. Jsou podniky, kde se vše točí jen kolem velikosti porcí, ale s jakými surovinami se pracuje, to nikoho nezajímá.

Od klecového chovu slepic ustupuje v podstatě celá západní Evropa, v některých amerických, evropských i našich restauracích na jídelním lístku pyšně uvádějí, odkud mají máslo, maso, vejce a další ingredience.

Pokud je ovšem mají z gigantických velkochovů, raději neříkají nic. A tak je jasné, že vejce budou časem i u nás trochu dražší a ztratí se ta nejhorší kategorie.

Někoho to asi finančně nepotěší, ale věřte – má to tak být! Hlavně, aby byla ta neklecová vajíčka také kvalitnější, když už se bude více investovat do humánnějšího přístupu k chovu nosnic.

Přístup lidstva ke konzumaci naší planety – to je strastiplná, nelehká cesta. Nemůžeme ale jen brát, ale také dávat. Jinak to totiž nepůjde. Ať už tu byla první slepice, nebo vejce!

Pavel Maurer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme